Křídla moci

6. Takový potvory malý...

Ïrien si přitáhl otěže k sobě a přibrzdil hřebce.

Kim udělala to samé a rozhlédla se po okolí.
Listnatý les ustoupil smrčině s roztroušenými břízami a nízkým, hustým křovím. Pomalu, pomaloučku se blížili k vesničce Miraï.
Slunce zapadajíc za obzor vrhalo poslední žluté paprsky a krajinu pohlcovala tma. Světlé keře nabývaly temných stínů a stromy jako by se natahovaly po posledních střípcích světla.

,,Nelíbí se mi tohle místo. Ale někde se utábořit musíme. Nechce se mi zůstávat v lese přes noc, když zrovna tady řádí gërixové. Takový potvory malý," zavrčel Ïrien.
,,Popojedeme ještě kousek a pokud nenajdeme vhodný místo pro krátkou přestávku, tak budeme muset pokračovat v sedle," mračil se.
Očima těkal po kmenech stromů a ze zad si sundal dlouhý luk. Založil šíp do tětivy, jednou rukou držíc otěže.
Hřebec pod ním neklidně pohodil hlavou.

,,Ïriene?" váhavě se zeptala Kim.
Zvedl lehce levou ruku na znamení ticha, očima Kimmaře naznačil nebezpečí a popojel o pár metrů napřed.

V tu chvíli se něco mihlo v křoví a vteřinu nato ze země na Ïriena skočilo malé stvoření.

Tvor byl hnědý, asi tři stopy dlouhý s chlupatým ocasem. Na prackách se blýskaly černé drápy a malou hlavu doplňovaly široké uši. Žluto-zelené oči přivíral před sluncem, černou tlamu s ostrými tesáky široce otevřenou.

Ïrien na nic nečekal, pustil otěže, vblesku napnul luk a ve chvíli, kdy se stvoření vymrštilo vzhůru, vypustil šíp. Střela našla svůj cíl v gërixově krku a on padl mrtvý k nohám Ïrienova hřebce. Tyto malé šelmičky žily ve velikých skupinách a toulaly se po lesích lovíc srny, nebo divoká prasata. Jen zřídka útočily na obyvatele. Dnes bylo ale oběma jasné, že tohle není konec. Kim se pomalu nadechla, uši i oči na stopkách.
Pár vteřin nato zpoza vedlejšího stromu vyskočila druhá šelmička.
Ïrien napnul luk a zamířil.
Šíp se zabodl do gërixova hrudníku.

Na Kimmaru skočil z větve třetí a z křoví vystartoval další.
Vylézali ze všech stran a pokoušeli se dvojici poranit a poté zabít a sežrat. Kim začala kolem sebe metat malé zelené koule, kterými tvory rychle usmrcovala. Koutkem oka pozorovala Ïriena. Už dávno mu došly šípy, a tak gërixové padali k zemi vinou přesných úderů mečem.
Ale bylo jich moc.
Už nestíhala všechny držet v šachu. Kouzla vyčerpávala spoustu její energie. 
,,Kim jeď pryč! Zabijou nás!" zařval.
,,Na to zapomeň!" křikla. Přísahala si, že už ho nikdy neopustí. Jednou jí to bohatě stačilo, i přes to, že byla ještě dítě.

Najednou Ïrien přestal gërixy odrážet. Jeho meč mu vypadl z ruky a přistál u kopyt koně.
Na jeho tělo se jich nahrnula celá smečka.

,,ÏRIENE!" zařvala Kimmara a zaryla patu do slabin koně.

Roztřesenýma rukama vytáhla z pouzdra přivázaného k noze dýku, pevně rozhodnutá všechny šelmy z jeho těla servat. 

Najednou z hordy gërixů probleskly paprsky modrého světla.
Vycházely z Ïrienovy hrudi.
Nabývaly na síle, až si Kim dala ruce před oči.

Světlo odmrštilo všechny gërixy z jeho těla. Ostatní kňučíc a pobíhajíc zmateně po zemi mhouřili oči a se staženými ocasy odskákali poraženě do hloubi lesa. Instinktivně vycítili, že proti magii nemají šanci. 

Paprsky se pomalu vytrácely a zavládlo tíživé ticho. Bylo slyšet jen Kimmařin zrychlený dech.
Ïrien otevřel oči. Otočil se v sedle. Hodil po Kim zmučený pohled a seskočil na zem.
Lehce se zapotácel a rozpažil ruce, aby nabral ztracenou rovnováhu.
Z udusaného jehličí sebral modrý meč a zasunul ho do hnědého pouzdra. Zkrvavené šípy vytahal z těl mrtvých gërixů a otřel je do mechu. Nasoukal je do toulce přivázaného k sedlu.

Zatnul pěsti.