Křídla moci

40. Voním ti?

Dívčina očekávání se konečně naplnila den poté.

Kimmara zrovna seděla ve světnici a loupala poslední kousky zeleniny z Angusovy spíže. Zima už byla u moci dlouho a zásoby jídla i nasušených bylinek docházely.
Kamna tiše praskala a z jejich útrob se do světnice linulo příjemné teplo.
Vzduch byl provoněn mátovým čajem, který Kimmara tak milovala...
Čas od času si usrkla z hrnku a dávala pozor, aby si ostrým nožíkem neuřízla prst; zároveň chvilkami upírala nedočkavé pohledy na malá dvířka na druhém konci místnosti.

Jejímu jemnému sluchu však nemohlo nic uniknout: v jedné chvíli zaslechla vrznutí postele, šustění peřiny a zaskřípání podlahy pod mladíkovýma nohama.
Kim na nic nečekala, nechala brambory bramborami a vystřelila ke dveřím, zpoza kterých se zvuky nesly.

Prudce je rozrazila a po několika dnech čekání  konečně pohlédla do Ïrienových očí. Byly teď oranžové, jen po okrajích duhovek zbývalo trochu hnědé.
Stál mezi postelemi a díval se na ni takovým zvláštním způsobem, jako by ji viděl poprvé v životě.
Otevřel ústa, ale Kimmara ho nenechala, aby z nich slova vypustil.
Skočila k němu a rukama ho pevně objala kolem pasu. Hlavu přimáčkla na mladíkovu nahou hruď.

Ïrien překvapeně zamrkal, ale po několika sekundách se jeho ruce přemístily na Kimmařina ramena a pevně ji k němu přivinuly.

,,Jsem ráda, že jsi zase zpátky," zašeptala.
Pohladil po vlasech a tiše ji kolébal. 

Po chvilce k dívčiným uším dolehl jeho hluboký sametový hlas.

,,Jen mi vysvětli: Proč? Proč jsem se také... proměnil?"

Zvedla k němu hlavu.
,,Tvoje matka nebo otec byli Okřídlení," řekla věcně.
,,Ale to chápu," uchechtl se.
,,Jen... Myslel jsem, že tahle záležitost se týká jen královských nebo šlechtických rodin tady v zemi. Těch nejmocnějších, těch, kteří vládli.
Vždyť můj otec se v Jižních vesnicích narodil.  Jeho otec - můj děd - také. Vyrůstali jako chudí vesničané."
,,A nikdy v životě jsem si nevšiml žádné kresby na jeho zádech," dodal rychle.

Kim se od něj odtáhla a pokývala hlavou směrem k posteli. Oba se posadili každý na svou.

,,Už několik staletí uběhlo od války mezi Aleqas. Někteří se přeci museli od svých nudných záležitostí na hradech odpojit - když už nebylo s kým bojovat - a začít žít normálním životem na vesnici nebo malém městečku.
Nevím jak tobě, ale takový způsob života mi přijde mnohem..." hledala to správné slovo, ,,pohodovější."
,,Stačilo se naučit skrýt barvu očí a kresbu na zádech. Obyčejní lidé se totiž Aleqas báli, jak tak jsem se dočetla," řekla Kim.
,,Opravdu?" Ïrien pozvedl obočí.
,,Báli se jejich schopností a moci. Saanové byli tehdy čerstvá minulost."

,,A co Katarina, tvá maminka?" navázala Kim na jejich předchozí téma.
,,Matka pocházela z Oleminu, odkud odjela ještě za vlády Elssica."
Kim se hryzla do rtu. 

Kdy už si zvyknu na to, že můj otec byl králem téhle země?

Ïrien pokračoval:
,,Lákal ji vesnický život a při cestách v Rhoně poznala mého otce. Z toho vztahu jsem se narodil já. Postavili dům, atakdále, ten příběh už znáš."
,,A matčina záda jsi nikdy nespatřil, viď?" optala se.
,,Ne."
,,Co oči?"
Ïrien jen pokrčil rameny.
,,Angus nás takhle vodil za nos měsíce."
,,To jsme ale ani nevěděli, že Aleqas existují."
Suše se zasmála. Jaká ironie.

,,Takže je to tak. Tvoje matka musí být jednou z Aleqas."

,,Teď abych se bála, kdo se nám ještě jako Okřídlený zjeví," uchechtla se do ticha.

Ïrien nepřítomně přikývl a místnůstkou se rozlilo ticho. Pohledem zkoumal okolí; jeho nově nabytý ostříží zrak se mu líbil.

Pro Kim nebylo možné teď nesledovat Ïrienovy oči. Zářily obrovskou energií jako dva oranžové uhlíky. Dávaly najevo, že jejich majitel by byl schopen lusknutím prstů nechat tuhle chaloupku shořet.
Vypadal s nimi úplně jinak.
Už to nebyly ty teplé, hnědé oči jejího Ïriena, byly to oči někoho jiného, mocného.
Rychle zamrkala, když spojil svůj pohled s tím jejím.
Myslel si to samé o ní?
Své duhovky už viděla v zrcadle. Jejich živost a síla pohledu ji samotnou udivila. Měly tak nepřirozeně zelenou barvu, jako ryzí smaragdy, stejně jako ty Angusovy ledově modré a Ïrienovy oranžové.

Mladíkův hlas ji vytrhl ze zamyšlení.
,,Ty smysly jsou k zbláznění. Je to jako jeden veliký chaos v mé hlavě."
V jeho hlase byla cítit sotva postřehnutelná nelibost.
,,Zvykneš si," ujistila ho Kim, opřela se zády o stěnu a nohy dala do tureckého sedu.

,,Vidím jako orel, slyším jako sova. Cítím vše kolem."
Natáhl ruku před sebe a pohyboval prsty.

,,Cítím i tebe," přivřel oči a na rtech se mu objevil potutelný škleb.

,,Voním ti?" Vrhla po něm svádivý úsměv, načež se zachechtala.

,,Ani nevíš, jak moc," oplatil jí svůdný pohled a také se zasmál.

V očích mu jiskřilo a prohlížel si jí stejně zaujatě, jako ona jeho.
Dívka zakotvila pohledem na jeho hrudi.
Byla šlachovitá a krásná, svaly napjaté a vyrýsované, kůže hladká a opálená.
Líbily se jí jeho ruce, jeho břicho, jeho paže s jemnými chloupky, kde se pod kůží rýsovaly pevné svaly.
Na celém mladíkově těle bylo vidět, jak zesílil.

On naopak sledoval dívčiny tmavé vlasy splývající po ramenou a hrudi.
Ladné, ženské křivky a linie. Její hruď, která se zvedala při každém nádechu.
Její měkké rty, které se zdály ještě růžovější, než obvykle.
Její jemné ruce, u kterých by nevěřil, že jsou schopné držet meč nebo luk; ruce princezny.

Z jeho pohledu se Kimmaře v břiše zažehával žár, měla pocit, že místo očí klouzá po jejím těle rukama.

,,Baví tě to?" zašeptala.

AN/

Takže lidi, chci vám teď dát nějaké info. Týden jsem nebyla aktivní protože jsme trávili dovču v divoké přírodě bez signálu, tudíž bez dat a ať jsem běhala okolo domku sebevíc, nechtělo mi to ani odeslat zprávu na Messengeru -.-
Prej 1 giga dat -.-  :D

Zato jsem nelenila a napsala pro vás dvě kapitoly, snad se líbily :)

Jinak btw, tohle je čtyřicátá kapitola, vás to taky ještě baví? :DD