Křídla moci

19. Past

Ïrien s Kimmarou pomalu postupovali dále k lesu. Angus šel o kus napřed jako by si dvojice ani nevšímal.
Kim se mračila.
Byla na sebe naštvaná, že se nechala obalamutit Ïrienovýmy slovy. Prý, že nám nic nemůže udělat.
Pche...
Jestli je tenhle člověk schopen ovládat magii a spolupracuje s Králem, tak Ïriena za jeho lehkovážnost zabije. Pokud tedy oba dva nebudou mrtví dřív, než stihne něco udělat.

Zároveň jí ale něco na tom muži divně přitahovalo. Nechtěla si to připustit za žádnou cenu, ale doslova hladověla po nějakém střípku, ztracenému dílku, co by mohl pasovat do té obrovské skládačky otázek, které se jí každý den rojily v hlavě. A ona cítila, že Angus by na ty otázky dokázal odpovědět, ať to byl kdokoli.

Ostražitě pozorovala jeho záda. Pod hnědou koženou tunikou se rýsovaly pevné svaly. Ještě víc se zamračila.
Už byl hodný kus cesty před nimi a ona zrychlila krok aby ho dohnala. Ïrien jí mlčky následoval lehkým poklusem.

Už už chtěla zavolat, aby zpomalil, když se zastavil před nimi asi deset metrů uprostřed cesty, ladně se na ně otočil a prudce vymrštil obě dlaně před sebe. Udělal to s takovou suverénností, lehkostí a překvapením, až Kim zalapala po dechu.
Z jeho dlaní vyletěly dvě jasné bleděmodré ohnivé koule, které za sebou zanechávaly svítivý ocas. Rozzářily bílé stěny obou domů, mezi kterými se vinula štěrkovitá cesta, a na níž se trojice právě nacházela.

Ïrien si blížícího se nebezpečí ani nevšiml, hlavu skloněnou, zabrán do svých myšlenek.
,,POZOR!" křikla Kim.

Ïrien spatřivši obě koule se vblesku skrčil do podřepu a energie minula jeho vlasy o pár palců. Druhá mířená na Kimmaru se nesetkala s větším úspěchem. Dívka hbitě uskočila do strany a přitiskla záda ke zdi domu, od které se zase rychle odlepila.
Ïrien zavrčel a jako šelma se vzpřímil zpět na nohy.

Vyslal malou tmavě žlutou kouli a dychtivě pozoroval její let. Angus rychlostí blesku odskočil a Ïrienova koule ho minula. Narazila do kmene tlustého stromu, který stál opodál a vybuchla. Okolím se nesl hlasitý třesk a do vzduchu se zvedl oblak třísek.
Kim v úžasu otevřela pusu. 

Jak může být takový stařík tak rychlý?!

Rychle jí ale sklapla a taktak se vyhnula dalšímu Angusovu útoku.
Zatnula zuby a rukou máchla k zemi.
Ze štěrku vyrazily tlusté hnědé kořeny, které jakoby proplouvaly půdou a pevně ovázaly Angusovy nohy.
Ten však jen máchl rukou a ony se seškvařily v černé něco, co připomínalo seschlé a shnilé větve. Vykročil z černého zapletence.

Mezi daněmi se tedy pokusila vytvořit obrovskou fialovou pulzující kouli energie a Ïrien jí napodobil. Oba mrštili pažemi na druhý konec uličky.

Kimmara ale už neviděla výsledek jejich snažení. Klopýtla a sehnula se k zemi. Se zasýpáním se chytila svého přívěsku. Cítila, jako by jí bránil pokračovat. Ten malý kamínek jí zatemňoval mysl a vysiloval celé její tělo. Vysával z ní teď tolik potřebnou energii.
Nemohla dál. Z úst jí vyšel tichý sten. Koutkem oka zachytila, jak se Ïrien pokouší dostat se Angusovi na kobylku. Kim bylo jasné, že se jejich fialovým koulím nějak vyhnul a teď čelil jen samotnému Ïrienovi.
Prostor mezi nimi byl každou sekundu jinak ozářen. Zelená, oranžová, žlutá, modrá.

Kimmara vnímala už jenom rozmazané barvy a dvě tmavé postavy, bojující ve změti energetických výbojů.

Hlava se jí zatočila.
Poslední, co slyšela, byl mužský výkřik.

Poté upadla do bezvědomí.