Křídla moci

10. Zranění

                  ***

,,Musíme dojíst ty Hëly, abych mohla dát zpět do brašny všechny věci."
,,O to se neboj, mám hlad jako vlk."
Ïrien přiskočil ke Kim držící vak s bobulemi a začal si jimi cpát pusu, až mu fialová barva zabarvila třetinu obličeje.
Kim si pomalu brala po jedné a pobaveně sledovala ládujícího se mladíka.
,,Máš v úmyslu se mi tu zadusit?"
,,Žekda i ze o mucim snisd!" Vrhl na ní ublížený pohled.

Ozval se Kimmařin tichý smích. Ïrien to nevydržel a vyprskl taky, jen s tím rozdílem, že málem zahalil Kim do fialového mokrého závoje. Odstrčila ho od sebe, aby se vyhnula nebezpečí.

,,Cože jsi říkal?" zeptala se po chvilce, jakmile se dokázala trochu soustředit.
Polkl.
,,Řeklas mi, že to mám rychle sníst," nevinně našpulil nafialovělé rty.
Zakroutila pobaveně hlavou.
,,Bože Bože."

On si otřel barvu z obličeje, ale stejně mu zanechala na bradě a spodních částech tváří fialové fleky.

,,Konec legrace, musíme vyrazit." Dojedla posledních pár bobulí.
,,Mám takový pocit, že už na nás někoho poslali," mračil se Ïrien.

,,Doufej, že ten pocit není správný," odpověděla Kim zasmušile.

***

Navrikanovi při jízdě probíhaly myslí různé myšlenky.

Nepochyboval, že tu holku s jejím zachráncem chytí za víc než den. Ohlédl se na pětici mužů jedoucích po cestě za ním na černých koních.

Žralo ho, že mu Murgord dal vojáky druhé třídy. Skoro jimi pohrdal.
Ti ani neumí řádně máchnout s mečem. Spíš je to taková horda na zastrašování obyvatel. S jedničkami měl mnohem více možností v boji i stopování. Měli více zkušeností a kvalitnější výcvik, rozuměli mu přesně, co po nich chce a vykonávali svou práci dobře, bez zbytečných potíží.

Usarská zamrzlá kotlina mu pomalu mizela z dohledu, kdykoli se ohlédl. Tráva začínala nabírat přirozený zelený nádech, místo věčně chladného ledu a sněhu.

,,Pane?" ozval se jeden z vojáků za ním a vytrhl ho tím ze zamyšlení.
,,Co je?" Navrikan podrážděně zavrčel.
,,Kam přesně máme namířeno?"
,,Projedeme lesem až k Jižním vesnicím, které také prohledáme," odměřeně se zamračil.
,,Takže celý les? A okolí vesnic? Za týden? Nestihneme pročesat tak rozsáhlý úsek země."
,,Je to rozkaz!" Navrikan naštvaně zabrzdil koně a otočil se na vojáka. Vztek v něm bublal už od rána a tahle neschopná horda vojáků ho nepopsatelně dožírala.

,,A rozkazy se plní, pokud nechceš viset na šibenici!" nahnul se v sedle a zavrčel mu do obličeje.
Voják pokorně sklonil hlavu.

,,Jedem!" Navrikan kopl patami koně do slabin a pokračoval v jízdě. Pět vojáků ho zkoprněle následovalo.

              ***

Hustým lesním porostem se řítili dva královští vraníci. Tmavovlasá dívka na jednom z nich pevně svírala otěže a krčila se v sedle před šlehajícími větvemi nízkých stromků.

Druhého koně měl pod kontrolou vysoký mladík s rozčepýřenými hnědými vlasy.
Na jejich čelech se sem tam zaleskly kapičky potu, kdykoliv mezi tmavými mraky pronikly poslední paprsky světla. Noc opět zahalovala krajinu svým temným závojem a zatlačovala slunce k obzoru. To se zuřivě bránilo, proti temnotě však nemělo šanci.

,,Nezastavíme?" křikl za sebe na dívku.
,,Jestli je to nutný," křikla v odpověď.
Otočil za ní hlavu chystajíc něco namítnout.

Ve zlomku sekundy se však před ním zjevil tlustý kmen napříč přes pěšinu. Ïrien ho zahlédl koutkem oka a prudce zatáhl za otěže. Ale zabrzdit koně v takové rychlosti byl téměř nesplnitelný úkol.

,,Áááá!" zařval.

Pochyboval že by hřebec kmen přeskočil neboť jeli celý den bez zastávky. Vraník musel být neskutečně unavený.

Najednou pocítil let vzduchem-  mladík se krátce zaradoval- ale poté následoval tvrdý dopad. Kůň zaržál a svalil se na bok. Ïrien ucítil silnou bolest, jak vraník zalehl celou svou vahou jeho koleno.
Všechno se událo hrozně rychle.
Stiskl čelisti a snažil se vyprostit si nohu zpod té hory masa.

Kim ještě před kmenem stihla zabrzdit a z jedné strany ho objela.
,,Panebože, Ïriene-" vyhrkla.
Kvapně seskočila ze sedla, uzdu hodila přes nejbližší větev a pomalu pomohla Ïrienovu vraníkovi vstát. Levou přední nohu ale držel lehce ohnutou ve vzduchu. Pohladila šokovaného koně po krku.
,,Ššš..." přitiskla k němu hlavu.
,,Za chvilku se ti na to podívám, " zahleděla se mu do hnědých očí.

Poté obrátila pozornost na Ïriena, který se mezitím toporně posadil na nevelký kámen kousek od Kimmary.
,,Koleno?" zeptala se.
Kývl.
,,Musím ti to zchladit! Máš tu ještě tu látku?" poukázala na své lýtko.
,,Je v mojí brašně," procedil bolestivě mezi zuby.
Přistoupila zpět ke koni a z vaku, připevněného u sedla, vyndala hnědý kus látky, který roztrhla vejpůl a čutoru s vodou. Jeden kus namočila, klekla si na zem a začala s ním ovazovat Ïrienovo koleno.

,,Už to budu mít," šeptla po chvilce hlavu stále skloněnou.
Pak vstala.
,,Lepší?" prohlížela si nejistě své dílo.
Látka pomalu začínala chladit pohmožděninu a ulevovat mladíkovi od bolesti.
Usmál se na ni. ,,Mnohem. Děkuju."

Opětovala mu úsměv a vzala druhý kus látky, aby ho namočila a následně s ním ovázala vraníkovu nohu. Zkoumala zranění.
,,Ïriene, pokud by měl vyrazit na cestu, tak bude kulhat. Asi to má podvrknuté.
Ale když ho tu necháme, tak ho tu zabijí gërixové nebo jiná divoká zvířata. Nehledě na to, že to bude přímá stopa pro vojáky, co nás sledují."
Zatnula pěsti.

Zoufale a zároveň naštvaně mrskla rukou ke kmeni. Z dlaně jí vyšel neviditelný záchvěv magie a síla zanechala ve dřevě hlubokou rýhu.
,,Pitomý strom," zavrčela.
,,Co se mělo stát, stalo se. Pojedeme na tvém a..." Ïrien se odmlčel hledíc na svého oře.
,,A jeho tu snad najdou vesničané z Miraï. Je mi to líto, Kim. Musíme pokračovat bez něj."