Křídla moci

43. Nechtěla jsi přeci létat?

Jakmile se Ïrien dostal do vzduchu nad koryto potoka, uvědomil si pravdivost Angusových slov. Let - byť tak krátký - byl opravdu opojný, vzrušující.

Mladík měl pocit, jako by byl celá ta léta uzavřen v truhle a teprve teď se z ní osvobodil.

Jedním máchnutím přeletěl ledový proud. Ale jakmile se dostal nad zem, nevěděl jak přistát, jak zastavit tu rychlost - a tak se po dívčině vzoru svalil do bílého sněhu. Vyhrabal se ze změti končetin a křídel a umínil si, že odtud neodejde, dokud nebude schopen přistát na nohy.

Rozběhl se a opět skočil.

Když už se poněkolikáté svalil do špinavých sněhových vloček, uvědomil si, že na to musí jinak.

Po očku se podíval na Kimmaru. Ale ani ona stále neudělala žádný pokrok.
Spíš si na každém skoku vybíjela svůj vztek, a právě to jí znemožňovalo nějaký pokrok udělat.
Její křídla byla celá šedivá a hnědá od hlíny.

Mladík si vzpomněl na ptáky. 

Jak to dělají oni? Jak přistávají? Vždyť již tolikrát s Kim pozorovali holuby na vesnici.

Pak se odrazil od břehu. Vše jako by se dělo zpomaleně. Jednou křídly mávl, ale jakmile se dostal nad pevninu, přestal jimi pohybovat. Roztáhl je jak jen nejvíc mohl, dle svého ptačího vzoru, který se mu zjevil v hlavě. Napínal každé pírko do šíře a doufal, že tím zbrzdí svůj let.

A opravdu se tak stalo. Nevypadalo to moc ladně, ale mladík dopadl na nohy. Udělal několik rychlých kroků a zatřepotal zběsile perutěmi, aby na zemi udržel rovnováhu.

Chvilku ztuhl, celý oslepený úžasem.

Táhle a jásavě zavýskl, když si plně uvědomil, že právě přeletěl potok bez pádu.

Otočil se na Kimmaru, která zrovna přistála v hlíně a špinavém listí vedle něj. Ïrien jejich hádku zatlačil do kouta své mysli a chtěl se s ní podělit o svůj poznatek. Přiblížil se k supějící postavě na zemi.

,,Když přistáváš, nemávej. Jenom křídla roztáhni co nejdál to půjde, aby jsi zpomalila," řekl jí zadýchaně.

Zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly. Mladík poznal, že za tou ledovou maskou Kimmara té hádky lituje.
Jenže je na to moc hrdá, aby přiznala svou chybu.

Přivřela zkoumavě oči. 

,,Pojď to zkusit," přesvědčoval ji.

Napřáhl k ní pravou ruku v přátelském gestu. Zakotvila na ní pohledem, pak se podívala zpět do mladíkových očí. Byly upřímné, plné vřelosti a pochopení.

Ïrien v duchu zajásal, když ve své dlani ucítil teplo té její. Pevně ji sevřel a pomohl Kimmaře vstát.

,,Věř mi. Prosím."
Jeho stisk zněžněl a on cítil, jak se Kim uvolňuje.

,,Dobře," řekla potichu. Pustila jeho ruku a oprášila se od listí, které ulpělo na její tunice a kalhotách. Zatřepala křídly, aby se zbavila špíny i na nich.

,,Nejdřív já," řekl a nato se rozběhl.

Ke Kimmařině údivu přeletěl potok bez obtíží a bez obtíží i přistál.

,,Opravdu to funguje!" zakřičel na ni z druhého břehu, když se otočil.

,,Pojď to zkusit!"

Váhavě kývla hlavou, nasadila soustředěný výraz a rozeběhla se. Mladík musel uznat, že při letu nejspíš vypadá tak tisíckrát elegantněji, než on. Opravdu si ten moment ve vzduchu užívala.

Přeletěla potok a roztáhla křídla po mladíkově vzoru. Vyvalila oči, když zjistila, že brzdí.

Doskočila na nohy, ale nezastavila se.

To musel udělat Ïrien, který už na ni čekal s otevřenou náručí. Vyjekla, když přistála na jeho pevné hrudi.
Narazila do něj s větší silou, než měla v úmyslu a trochu mu vyrazila dech. 
On ji rukama pevně chytil kolem pasu.

Kim dýchala rychle a nepravidelně.
Cítila, jak se její tělo chtě nechtě pod mladíkovým dotekem uvolňuje. Zapomnělo na svou zášť, ač Kimmařin tvrdohlavý mozek stále odporoval.

Jemně se mladíkovi vymanila z objetí.
Oba nechali zmizet svá křídla.

,,Omlouvám se," řekla po chvilce a zabodla pohled do země.

,,Omluva přijata," zašeptal Ïrien a znovu ji objal. Neprotestovala.

,,Jednala jsem ve vzteku." 

Kim si položila hlavu na jeho hruď a nechala mladíkovy ruce, aby ji hladily po zádech. Přes tuniku cítila jednotlivé doteky jen nepatrně, ale i přesto ji Ïrienova blízkost uklidňovala.

,,Lidé ve vzteku dokáží udělat divné věci. Angus to nemyslel špatně, jen nechtěl, aby se ti něco stalo. Záleží mu na nás."

,,Já vím. Zachovala jsem se špatně," zavřela oči. 

,,To je v pořádku," odvětil.

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Kim se cítila poníženě. Opravdu se chovala jako husa, ale tam někde opravdu hluboko v hlavě chtěla stále létat.

,,Půjdeme?"

,,Chtěla bych si ještě zaskákat, když teď vím jak na to," zvedla k němu prosebně oči.

,,To vlastně není tak špatný nápad. Když Angus uvidí, že už umíme bezpečně přistát, mohl by nás hned vzít na první let, nemyslíš?"

,,To by mohl!"
V Kimmaře to zahořelo vzrušením. Stará touha po letu jako by vybublala zpět.

,,A taky, že vezme," ozvalo se z výšky.

Oba sebou trhli a zvedli hlavy. Nad nimi se tiše vznášel Angus a ovíval dvojici studenými poryvy vzduchu. Jak to udělal, že si ho vůbec nevšimli?

,,Tak na co čekáš, Kimmaro? Nechtěla jsi přeci létat?" zašklebil se.

AN/:

Tak jsem tu s další kapitolou :)
Doufám, že se vám líbila... páč mně se líbí jen ta první půlka :'D
#problémky

Každopádně těm z vás, kteří u mne nemají follow, bych ještě chtěla moc a moc poděkovat za 20K přečtení u této knihy.

DVACET TISÍC. DVACET TISÍC!!!

Ach můj Bože já opravdu nevím, čím jsem si to zasloužila.
Mám vás opravdu moc ráda :')