Křídla moci

7. Hëly a to ostatní

Jeli mlčky asi několik minut když objevil malou mýtinku uprostřed hustého křoví. Vysoká lesní tráva tu tvořila měkký podklad na spaní a pár kamenů roztroušených po okraji zas dobré podmínky pro založení ohně.
Kim sesedla, hodila svou brašnu do trávy a přivázala hřebce k nedalekému stromu. Hned začal okusovat zelené lístky blízkého keře.

Ïrien omotal uzdu svého koně kolem suché větve a seskočil na zem. Ze své brašny vytáhl teplou deku a rozložil jí na trávu.
,,Tak malá?" zeptala se Kimmara a při pomyšlení, že by si na ní měli oba lehnout, jí polilo horko.

,,Nemusíš ji využít," uculil se Ïrien. Zdálo se, že ho odměřená nálada najednou přešla. A Kim za to byla šťastná.
,,Rád se na ní sám rozvalím, zatímco tebe budou píchat stébla do zad a zem studit," uchechtl se.
,,Ty!" naoko ho strčila do ramene.
,,Neboj, bude nám stačit," řekl se šklebem na rtech.

Přešel mýtinku, a z toulce přivázaného k sedlu koně vyndal pár šípů. Luk si jen poposunul na rameni.
,,Půjdu nasbírat suché dříví na oheň."
,,S lukem?"
,,Nikdy nevíš, co se může stát. Gërixové jsou nevyzpytatelní," prohlásil tajemným hlasem lehce se ke Kim naklánějíc. Ovanula ji jeho vůně spojená s pachem koní a hlíny. Zamrkala dlouhými řasami a opětovala mu sebejistě upřený pohled.

Ïrien nadzvedl jedno obočí, uchechtl se a beze slova odkráčel do hloubi lesa.

Dívka chvíli pozorovala kývající se křoví, které zůstalo v pohybu po Ïrienově odchodu. Zatřásla hlavou.

Otočila se a poklekla k zemi. Ze sedlové brašny vyndala všechny věci.
Čutoru, krátké lano, zbytky sýra s chlebem.
Ze dna překvapeně vytáhla druhou deku.

Rozložila jí vedle té Ïrienovo.
Prázdnou brašnu si hodila přes rameno a vyrazila do křoví. Na chvíli se zarazila pod vzpomínkou na útočící gërixy. Je taková tma...

Po pár minutách však objevila místo plné bobulí, kterým se ve vesnicích okolo říkalo Hëly.

Rostly na několik stop vysokých keřících v hustém porostu. Jejich temně fialová barva odrazovala většinu zvířat, ale lidé se je naučili sbírat. Pod slupkou se ukrývala sladká, žluto-zelená dužina. Ve tmě teď vydávala každá bobule nafialovělé světlo. Prostě jim nešlo odolat.
Kim poklekla mezi keříky.

V mysli jí zahlodala zlá předtucha.
Ïrien šel kamsi na dříví.
Byla sama v temném lese, beze zbraně...
Ale chuť čerstvých bobulí přebila ten pocit a Kim začala zručně trhat a následně házet plody do hloubi sedlové brašny.

***

Otřela si rukou ústa od žluté dužiny a polkla sousto.
Fialové prsty unaveně utřela do trávy.

Povzdechla si. V pokleku nadzvedla sedlovou brašnu plnou Hël a z úst jí vyšlo tiché heknutí.

Postavila se. Les jí naháněl strach. Pohlédla na nebe a proti svítícímu měsíci uviděla předvoj dešťových mraků. Zatřásl jí noční chlad.

Vtom ucítila něčí ruku zezadu na jejím boku, jak se jí obtáčí kolem břicha a druhou, překrývajíc její ústa.

Její srdce vynechalo dva údery.

Škubala sebou v útočníkově náručí a snažila se vyprostit.
Neznámý jí najednou pustil a dovolil jí se otočit a spatřit jeho tvář.

Vyděšeně zírala do hloubi jí už známých oříškových očí.

Ïrien to nevydržel a vyprskl smíchy.

,,Ty! Vyděsils mě!" Naštvaně, ale zároveň rozesmátě ho praštila do hrudi.
,,Mělas vidět svůj výraz," chechtal se.

V tu chvíli mu na tváři přistály Kimmařiny prsty a zanechaly mu na ní fialovou barvu od bobulí.
Před druhým ,útokem' už stihl uhnout.

Kim ho zpražila pohledem a poodstoupila o krok zpátky.
Otočila se a ze země zvedla sedlovou brašnu.
Poklesla v kolenou, jak to bylo těžké.
,,Opravdu se s tím míníš tahat?" pobaveně se usmíval, ruce založené na hrudi.
,,Jo," ucedila.

Přikročil k ní a jemně jí vytrhl brašnu z ruky.
,,Přece mi nechceš tvrdit, že bys mi to nejradši nepřenechala."
Nezúčastněně si bobule hodil přes rameno a vykročil tmou.
Kim zakroutila hlavou, ale z místa se nepohnula.
,,To jsi tam přirostla?" řekl Ïrien v chůzi bez jediného ohlédnutí.
,,Ne, jen jsem zapustila kořeny," zavrčela si pro sebe a následovala ho rozhrnujíc trnité houští.

Na mýtinu došli po nedlouhé chvilce. Uprostřed už plápolal teplý oheň a deky byly poskládané na dvou z několika kamenů okolo.
Kimmara uznale kývla hlavou směrem k Ïrienovi a ukázala mu vztyčený palec.
Ten se jen pobaveně usmál.

Posadila se na jeden kámen a zírala do plamenů. Oheň v ní vždy vzbuzoval smíšené pocity. Bála se ho, ale zároveň ji něčím přitahoval. Cítila sílu, moc a taky neohroženost a divokost. Natáhla ruce aby si je trochu ohřála. Teplo se jí pomalu začalo rozlévat celým tělem. Slastně přivřela víčka.

Ïrien si k ní přisedl na vedlejší balvan.
Sedlovou brašnu s Hëlami položil mezi ně a pár si hned hodil do pusy.

Kim nabrala několik bobulí do dlaně. Po jedné je pomalu ujídala.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" prorazil ticho.
,,Hmm..." zamumlala s plnou pusou.

,,Co se stalo potom, kdy naše rodina odjela do Oleminu?"
Polkla sousto.
,,Když jste odjeli, tak Rhöna zůstala poničená a vypálená od řádění vojáků několik dní předtím o kterém víš. Dům matčiny sestry a jejího muže, kde jsem v té době bydlela, měl jen polovinu střechy.
Celou dobu jsme jen dřeli, aby bylo všechno opravené do zimy. Byly to ty nejhorší časy, co jsem zažila," zasmušila se.
,,Ale život šel dál. Nějak jsme se z toho pomalu dostali a starali se o statek.

Několik let nato přijeli do vesničky královští vojáci. Zatkli mě za použití magické síly, že prý mě někdo viděl, jak kouzlím. Víc podrobností mi neřekli, stačila jim jen zmínka, že někdo někde něco- a už jsi byl ve vězení.
Dodnes jsem nezjistila, kdo mě udal. Asi si chtěl trochu přilepšit," hořce se uchechtla.

,,Odvezli mě a ještě pár dalších lidí do Usaru. Tam jsem strávila několik dní ve vězení, dokud jsem nenašla způsob, jak se odtud dostat.
Jak víš, Murgord miluje koně. A jak také víš, na hradě se každý rok konají veliké slavnosti a přehlídky těch nejlepších hřebců a klisen z celé země.
Usar je v té době jako jeden veliký úl a já toho chtěla využít.
Když mi šel dát voják vodu a trochu chleba, podařilo se mi ho vlákat dovnitř a rychle za ním zabouchnout dveře.
Pak jsem se proplížila do kuchyně, ukradla si jídlo a dole u koní omráčila jednu služku. Nikdo si mě moc nevšímal, všichni měli svých starostí dost- kvůli slavnostem.
V šatech té služky jsem bez úhony projela přes četné stráže a v lese jsem se zpět převlékla do svého starého oblečení."

Kim sledovala ohnivé plameny, jak se svíjí v ohništi nad suchými větvemi a pokračovala.

,,Pár hodin na to za mnou poslali ty tři jezdce. Unikla jsem jim a skončila na tom stromě. Narazila jsem na ně však znovu a nebýt tebe, tak opět sedím v cele," vrhla na Ïriena vděčný pohled.