Křídla moci

8. Znovuzrozené přátelství

,,Tomu se říká být ve správný čas na správném místě," ušklíbl se.

,,Ano... To máš pravdu," pousmála se.

Chvilku jenom zírali do plamenů a užívali si vzájemnou společnost.
Zdálo se to tak zvláštní, že jsou zase spolu...

,,Nevadilo by ti, kdybych si šla lehnout? Na stromě jsem toho moc nenaspala..." prolomila Kim příjemné ticho.
Ïrien kývl na souhlas. ,,Já ještě zůstanu vzhůru."

Zvedla se a deku ze svého kamene rozložila o několik stop dál od ohně otočená k mladíkovi zády.
Ïrien po ní hodil tu svojí deku se slovy: ,,Jen mi tu nenastydni." Přidal k tomu rozesmátý úšklebek.

Kim chytila oběma rukama letící kus látky a zpražila Ïriena pohledem.
,,Opravdu ti nebude chybět?" zeptala se.
,,Vezmi si jí."
Pokrčila rameny a unaveně si sedla na zem. Ještě zkontrolovala zraněné lýtko. Poslední dobou už v něm necítila žádnou bolest. Odmotala obvaz a odhalila veliký strup překrývající hojící se ránu. Přejela přes něj prstem, lehce to zabolelo. Zatnula čelist. Zpět zakryla zranění látkou a lehla si.

Otočila se na bok a věnovala Ïrienovi poslední pohled. Za pár minut se nechala ukolébat tichým šuměním stromů.
Tvrdě usnula.

                                                   ***

Ïrien přihodil do plápolajícího ohně dvě suché větve dokola obalené z obou stran huňatým lišejníkem a usedl zpět na kámen. Do pusy si nasypal několik Hël.
Plánoval zůstat na ,stráži' celou noc, ale únava ho pomalu začínala přemáhat.
Kim usnula před několika hodinami.
Zadíval se na ni.

Tmavé vlasy jí ve spánku padaly do tváře, kterou ozařovaly plamenné stíny. Deka zakrývala celé Kimmařino tělo, ale i tak Ïrien registroval její pravidelný dech.

Přistihl se, jak na ni zírá. Zatřásl hlavou. Kim měla zůstat jen vzpomínkou. Vzpomínkou na dětství. Ale teď je tu, teď tu leží, přímo před ním.

Teprve když se Ïrienova rodina i s ním odstěhovala do Oleminu, tak pochopil, o jakou úžasnou dívku a nejlepší přítelkyni přišel. Už ani nedoufal, že by jí mohl ještě někdy vidět.
Ty vzpomínky zahnal do nejhlubších koutů své mysli a několik let si namlouval, že může být dávno mrtvá.
Pak ji potkal. Živou, zdravou a ještě milejší a krásnější, než byla předtím. 
Stále nedokázal pochopit, proč to osud tak zařídil. Ale bylo to tak a on byl za to vděčný.

Náhle si uvědomil, jak byl zabrán sám do sebe, že ani nevnímal, co se kolem něj děje. Zamrkal očima, aby se trochu probral.
Vstal, přihodil další větve do ohně a zapnul přezku u sedlové brašny tak, aby se do ní nedostali brouci nebo srnky. Pak se otočil spící Kim.

Zhluboka se nadechl a pomalu došel až k dece. Jediné volné místo se nacházelo těsně za jejími zády a rozhodně neměl v úmyslu z ní strhávat přikrývku, jen aby si on udělal pohodlí.
Klekl na zem a lehl si do vlhké trávy pár stop od ní. Po chvilce ho tiché syčení vlhkých větví v ohni začalo uspávat. Zavřel oči.

Najednou se ozval hlasitý výkřik a Ïrien vyletěl s leknutím do sedu.
Kimmara seděla na dece a zrychleně dýchala. Čelo měla orosené kapkami potu.
,,Co se děje?" vyhrkl Ïrien.
,,Nic... Jen obyčejná noční můra." vydechla a se zalknutím zaklonila hlavu.
,,Podle tvojí reakce nebyla až tak obyčejná."

Mávla rukou a dala mu tím jasně najevo, že to má nechat být.

Vtom si všimla, že Ïrien sedí na mokré trávě. Posunula se a uvolnila mu místo vedle sebe. Vděčně se na ní usmál a přesunul se na deku.

Lehla si na bok zády k Ïrienovi.
,,Jdu spát..." zašeptala a zavřela oči.

Po chvilce ucítila jeho ruku, jak se jí obtáčí kolem břicha.
Pohltil jí divný pocit, byla znovu jako v pozoru.
Poté se ale uvolnila a začala si užívat to teplo a energii, která z něj sálala. Ještě víc se k němu přitiskla a nechala se ukolébat ke spánku.