Křídla moci

42. Nedočkavost kámen úrazu

Angus také vyvolal svá křídla a protáhl se.
,,Udělejte si kolem sebe dostatek místa. Zkusíme s nimi trochu zahýbat. Nejdřív nahoru a dolů."
Ukázal jim pomalý pohyb.

Kim se zhluboka nadechla a zkusila křídly udělat to samé, co stařík.
Nemusela na to ani myslet a peří se najednou pohupovalo ve stejném rytmu, jako to Angusovo.
Bylo to jako hýbat nohama či rukama.
Na to taky nemusela myslet, jenže tohle bylo tak... nové. Děsivé a vzrušující zároveň.

Zkusila pohyb vykonat s větší rychlostí a vložit do něj více síly. Ani si neuvědomila, že se přikrčila v kolenou a upažila, aby udržela rovnováhu.
Instinktivně trochu povyskočila a máchla křídly.
Na malý moment se povznesla se asi metr nad zem. Zajíkla se. Ono to opravdu jde! Já nestojím na zemi! Tohle je naprosto šílené!

Máchla křídly znovu a vznesla se o kus výš.
Cítila pod nimi lehký vánek, jak jí pomáhá se vznést. Opojný pocit se rozléval celým jejím tělem.
Ještě jednou mávla perutěmi a dostala se až na úroveň střechy stavení.
Chtělo se jí výskat a skákat, jak úžasně a volně si teď připadala. Ještě nikdy nezažila nic tak vzrušujícího.

,,Kimmaro dolů!" zařval Angus.

Shlédla k němu a jeho pohled ji vyděsil. Vždy si myslela, že si na tu nepřirozenou modř jeho očí už zvykla, ale to se asi mýlila.
Z jeho očí sršely blesky a Kim jako by polili ledovou vodou.

K oběma mužům se doneslo její vyjeknutí doprovázené zběsilým třepotem křídel, když spadla na zem. Nohy se jí podlomily a ona dopadla na zadek.

,,Co to mělo znamenat!?" vyjel na ni Angus.
,,Jsi snad dobře připravena na to, vznést se?"
Kim se zvedla ze země a otevřela pusu, ale stařík jí nenechal promluvit.

,,Nemáš v křídlech žádnou sílu, před chvilkou jsi absolvovala své první okřídlení.
Vůbec netušíš, kolik hodin dřiny to trvá, než budeš moct bezpečně vzlétnout!
Vy mladí jste vždy tak nedočkaví!" zasyčel.

,,Vždyť se mi nic nestalo!" užasle na něj zírala.

,,To bylo tvé jediné štěstí! Mohla sis - v nejlepším případě - podvrtnout kotník."

Kim a vrhla po Ïrienovi tázavý pohled plný očekávání. On tam doposud jen stál a všechno sledoval.

,,Má pravdu, Kim. Mohla sis něco udělat," řekl tiše.

Otevřela ústa a na poslední chvíli zadržela svá nelichotivá slova uvnitř.
Nasupeně přejela oba muže pohledem.

,,Velmi dobře chápu, že se těšíš, až vzlétneš. Ale chce to čas," dodal Angus už o něco klidněji. A právě jeho klidný tón ji vytočil ještě víc.

Vzpomněla si na jeho slova o tom, jak nebudou schopni letět hned po proměně. Kecy!

,,Já jsem si to nevybrala, že můj otec byl jedním z Okřídlených! Nemám nejmenší šanci to změnit!
Ale tak když jsem konečně křídla dostala, proč bych nemohla začít létat? Nic mi nebrání! Jenom vy dva!" hlas se jí zlomil.
Ale pak pokračovala:

,,Když se narodí malé ptáče, rodiče ho krmí do té doby, než mu naroste peří. Pak jednoho dne vyskočí z hnízda a letí! Letí, protože jinak by upadlo a zemřelo!
A já poletím taky!"

Teď se do toho vložil i Ïrien.

,,Ale my nejsme ptáci, Kimmaro!"

Přistoupil k ní blíž. Couvla.

,,Tak co tedy? Divní okřídlení savci? Netopýři? Kreatury? Hříčky přírody?" hlas se jí třásl.
,,Nech už toho sakra! Angus má víc zkušeností, než ty!"
,,Kašlu vám na zkušenosti. Kašlu na všechno."