Křídla moci

41. Okřídlení

***

Po několika dnech si mladík přivykl změnám natolik, aby mohl společně s Kimmarou absolvovat své první okřídlení.

,,Nemyslete si, že jakmile se vám křídla objeví, budete moci letět.
Létání vyžaduje roky a roky praxe.
Postupně vás vše naučím, ale bůhví, jak dlouho vám to bude trvat."

Teď stáli všichni tři vedle stavení ve sněhu a Angus rozdával instrukce.

Kim si hryzala spodní ret, byla nervózní jako ještě nikdy. Bála se, ale stejnou mírou byla i natěšená. Tak moc toužila vidět svá křídla...

,,To se vlastně budeme učit podruhé chodit," řekla.
,,Ano, to máš pravdu," přitakal Angus vážně.

,,Tak pojďme na to!" vyhrnul si Ïrien rukávy košile.

,,Začneme," řekl Angus a dívčin žaludek se sevřel.
,,Klidná mysl je velmi důležitá."

Tomu se to řekne, pomyslela si.

,,Nahrbte trochu záda a zavřete oči. Potom už stačí na křídla jen pomyslet - v tu chvíli si to musíte přát co nejusilovněji."

Ïrien i Kimmara se oba postavili tak, jak jim Angus řekl a lesem se rozhostilo ticho.

Po pár vteřinách však Kimmara najednou otevřela oči a vykřikla: ,,Počkat!"
Ïrien se nazlobeně napřímil.
,,Co?" zeptal se podrážděně.
,,Roztrhne mi to halenku na zádech!"

Mladík obrátil oči v sloup.
,,Máš absolvovat své první okřídlení a řešíš halenku! Vždyť je to snad jedno, ne?!"
,,Promiň, ale já si oblečení vážím!"
Sama nevěděla, jestli ji to napadlo kvůli tomu, aby naivně oddálila své okřídlení, alespoň o pár minut.

,,Tak se koupí nová!" vzkřikl.
,,Ale takovou už neseženu! Ta krejčová zemřela před dvěma roky."

,,Nehádejte se mi tady, Kimmaro jdi se tedy převléknout," zasáhl Angus také poněkud otráveně.

Ïrien zavyl a vrhl po dívce nevěřícný pohled.
Ta přivřela víčka, došla ke dveřím, vstoupila dovnitř a natruc jimi třískla.

,,Stejně budete mít brzy na všech svršcích dvě díry," řekl stařík, když zmizela v chalupě.

Ïrien se jen zašklebil.

Po chvilce se Kimmara vrátila - s jinou halenou na sobě - a sjela mladíka povýšeným pohledem. Schválně se postavila dál od něj, avšak on to ignoroval.

,,Ptám se tedy podruhé: Začneme?"

Oba kývli a znovu se pohroužili do tichého soustředení. Mýtinkou se rozprostřelo ticho doplňované občasným zpěvem ptáků.

Kim cítila, jak se v ní vše zvolna vzdouvá a rozdmýchává.
Přestala vnímat okolní svět a úplně se pohroužila do své mysli.
Klidně dýchala a usilovně myslela jen a jen na svá křídla...

Když se to najednou stalo.
Byl to pocit, jako by ji polili ledovou vodou a nato hned horkou.

Kimmara nic neslyšela, ale na zádech najednou pocítila obrovskou tíhu svých perutí. Měla pocit, že má k lopatkám přirostlé obrovské železné závaží. Nohy se jí trochu podlomily a ona zavrávorala.
Hruď se jí rychle zvedala, Kim se neodvažovala otevřít oči.

,,Výborně," slyšela Anguse jakoby z dálky.

Nakonec se odhodlala a pomalu rozevřela svá víčka.
Koukala přímo dopředu, ale i tak se neubránila překvapení: přímo před ní totiž stál Ïrien.

Otevřela ústa v němém úžasu.

Mladík se na ni zkoumavě podíval a prohlížel si její novou součást těla se stejným zájmem, stejně jako ona tu jeho.

Ïrienova křídla byla obrovská, ale menší, než ta Angusova.
Peří bylo u kosti tmavě hnědé - skoro až černé - a pomalu přecházelo přes pískovou až do jasně oranžových špiček, které měly na koncích dva černé tenké proužky.
Sem tam byly perutě šedivě kropenaté a v místech, kde vyrůstaly z Ïrienových zad dokonce bílé, jako labutí peří.

Kimmara se na ně nemohla přestat dívat. Její křídla ji v tu chvíli vůbec nezajímala - byla tu teď jen ona a mladíkovy perutě. Jako by byly magnetem, co přitahuje její pohled.

Ïrien jimi zvolna zahýbal, ale trochu sebou trhl, jak na ten pohyb nebyl zvyklý.
Křivě se na dívku pousmál.

Kim otočila hlavu a musela si dát ruce před ústa.
Z lopatek jí vyrostly dvě silné těžké kosti, na nichž byla snad tuna peří!
Její pírka měla v jedné polovině praporu až odporně zelenou barvu, která na druhé straně pera zesvětlala v jasnou zelenou - tu stejnou, kterou měly dívčiny oči - doplněnou černými proužky a tečkami kolem ostnu.
Ty nejdelší letky, na které si ani nedosáhla, byly na koncích bílé, stejně jako byla teď Kimmařina tvář.

Dívka se pomalu dotkla roztřesenými prsty svého peří.
Bylo tak jemné a hebké...
Poté rukou zabloudila až na svá záda. Hmatem zajela pod roztrženou látku a zkoumala místa, kde byla křídla přirostlá k lopatkám.
Kost plynně zarůstala do kůže, jako by tu byla odjakživa.

Zkusila jimi zahýbat, plynně se pohnuly nahoru a dolů.

Cítila každé pírko jako nedílnou součást svého těla.

Odteď bylo všechno jinak.

AN/:

Nemůžu si pomoct, mně se ta kapitola fakt nelíbí... :/

Ale updatovat jsem musela :D

Každopádně já mít na sobě svůj oblíbený kus oblečení bych se taky šla převlíknout :DD
Kim je holt taky jedna z nás, že girls :3
PS: Jaká škoda, že tu její jinde nesehnatelnou halenku hodlám stejně někdy roztrhat O:)