Křídla moci

52. Nová odhodlání

„Ale ne všichni spojenci tam pobývají trvale - právě naopak: hradní místnosti slouží spíše jako takový styčný bod pro celý odboj."

„Je to chytré. Nikdo se dovnitř nedostane jinak než těmito chodbami, takže jste vlastně úplně neviditelní," přitakala Kimmara.

„Neřekl bych," ozval se Írien zezadu.

„Proč?"

„Co kdyby se přece jen někdo pokusil chodby nebo zavalené prostory hledat? Čirou náhodou? A zjistil by, že vlastně vůbec nebezpečné nejsou, že se za nimi skrývá odboj proti samotnému králi?"

„Objevení samotných chodeb by nevadilo, jen by značně ztížilo náš pohyb ve městě. Jak za chvíli uvidíte, vchody do podhradí jsou ukryty poměrně složitými iluzemi. Normální člověk by si jich nemohl všimnout," řekl Zaich.

„Ale kouzelník by již byl schopen je odhalit, to nemůžeš popřít," zamumlal Írien.

„Možná by je odhalil, ale trvalo by mu přijít na klíč k jejich rozpuštění, který zná jen hrstka nejvěrnějších."

„I tak si myslím, že je to poměrně riskantní."

„Bez risku není zisku," zavrkal Zaich.

„Něco mi říká, že se touhle větou řídíš po celý svůj život," zabručel mladík za jeho zády.

Kim se pousmála.

„Někdo povídal, že tu v posledním týdnu slyšeli štěkat psy," zasmál se Zaich suše, „to ti nepřijde vtipnější?"

„Neodváděj řeč o tématu," popíchla ho.

„Řeč nikam odvádět nemusím," odvětil klidně.

„Cože jsi to měl s těmi psy?" zeptal se Írien.

Zaich se zachechtal: „No vždyť to říkám!"

„Mluv!"

„Slyšeli tu dole prý štěkat psy."

„No a?"

„Nechápeš? Jak by se sem asi dostali?"

„No... nevím, možná existuje nějaký vchod, o kterém nevíte, kudy se sem dá dostat přímo z ulic města," ozvala se Kim.

„Spíš bych to tipoval na nějakého starého vojína, kteří již často ani neví, co se kolem nich děje, protože to jejich shnilé mozky nedokážou dostatečně rychle a dobře zpracovat. Takový člověk slyší třeskot zbraní v bojové síni a myslí si, že mu někdo tluče na dveře pokoje," odfrkl si.

Írien se rozesmál z plna hrdla.

„A to je jako všechno? Takže tu někdo něco slyšel, ale vlastně to není vůbec pravda, protože tu informaci donesl jen kdosi dostatečně nevěrohodný?"

„Nemůžeš věřit všemu, co ti ostatní napovídají."

„Proč nám to tedy říkáš, když tomu sám nevěříš?"

„Jen vás varuji," zarazil se najednou a podíval se Írienovi přímo do očí, „důvěra je velmi vrtkavá a dá se lehko zneužít. Můžete si myslet, že tam nahoře jde vše jako po másle, ale Schenai se ještě nikdy dokonale nesehráli. Dejte si proto veliký pozor, na jakou stranu se přikloníte."

„Cože?" zamračila se Kim.

„Napovrch se může zdát, že si všichni dobře rozumí a takový obraz se ostatně snažíme udržovat i mezi lidmi, jež v nás věří a vkládají do nás své vlastní síly. Nikdo by nás nepodpořil v tom, co děláme, kdybychom neslibovali změnu či z vnějšku nevypadali vlivně. Lidé jsou už unavení z Murgordovy nadvlády. Země strádá. Proto podporují nás - jen většina z nich netuší, na jak tenké nitce visí jejich naděje."

„Takže ti mocní, schopní mágové z Oleminu jsou vlastně jen rozhádaná partička kouzelníků a několika senilních vojínů?" zaúpěla Kimmara.

„Proč je tu asi Angus na jednáních? On jediný je dokáže jak takž sjednotit, ale i tak jen na omezenou dobu."

„Kolik mladých Aleqas je tu ještě ve městě?"

Na chvilku se zdálo, že mladíka Kimmařin dotaz překvapil.

„To opravdu netuším. Ale k Schenai se nehlásí nikdo z nich kromě mě."

„Proč?"

Zaichovy oči se při té otázce zakalily hněvem a jakousi známkou pohrdání. Když vzápětí promluvil, jeho hlas nabral na hloubce.

„Na rozdíl od nich neznám svoje rodiče, kteří by se o své potomky báli. Já tu už vyrůstal a Schenai byli vždy má rodina – i když se můj postoj k nim v poslední době trochu změnil."

Kimmara překvapeně zamrkala. Nečekala by, že zrovna Zaich vyrůstal jako sirotek, ale rozhodně ho nechtěla litovat. Nelehká minulost lidi zocelovala a ona si moc dobře uvědomovala jeho sílu, již si kvůli svému dětství byl nucen vybudovat. Umínila si, že se ho na to jednou zeptá.

„V tom případě je tu určitě pár rodin z řad Okřídlených, jež by mohli Schenai něčím přispět. Nemuseli by ani posílat své děti na výcvik, což by mimochodem nebylo také na škodu, protože se mladí musí naučit správně zacházet s magií, ale stačilo by zásobování potravinami či materiály. Jestli jste na tom opravdu tak žalostně, bude potřeba něco změnit."

„Jsem zvědav, jak tohle chceš začít prosazovat."

„Proč bych nemohla?" nafoukla se.

„Svět se netočí jen kolem tebe, protože jsi králova dcera. Mezi Schenai nebudeš mít skoro žádnou moc, protože jsi ještě moc mladá, stejně jako já," křivě se pousmál.

„Já přeci nechci zdůvodňovat svá rozhodnutí mým původem. Pokud je to však tak, jak říkáš, nechci, aby to tak bylo i nadále."

„Bránit ti nebudu."

„Copak ty jsi s tím spokojený?"

„Ne. Ale chápeš, že s tím nic neudělám?"

Dívka si odfrkla.

„Nemysli si, Kim, že tam jen tak nakráčíš a všichni se ti okamžitě podřídí. Takhle to nefunguje," podíval se jí Írien varovně do očí, „uvidíme, co se dá dělat a až poté budeme konat."

„Nechci, aby se mi někdo podřizoval, na to mám ještě času dost," ušklíbla se, „ale ve svém vlastním zájmu chci, abychom s odbojem něčeho dokázali."

Dovolila si krátce pomyslet na svržení Murgorda, ale pak pokračovala:

„A pokud máme něco dokázat, musíme spolupracovat a dát do toho úplně všechno. Právě to Schenai nejspíš postrádají a právě o to budu i usilovat."