Křídla moci

13. Léčivá síla

Pomalu kulhal z lesíka směrem k Miraï, tedy k místu, kde nechal Kim spát. Byl odtamtud asi čtvrt hodiny cesty.

U posledního stromu, který stál na hranici lesa a louky, se zastavil a hleděl do dáli. Jen tak pozoroval okolní krajinu, užíval si vlahého letního větříku, který ševelil ve vzduchu a ohýbal stébla trávy, cuchal mu neposednou ofinu.
Slyšel cvrkot všemožných kobylek, brouků a cvrčků, tiché ševelení a třepotání listů.
Vnímal vůni lesa a tlejícího humusu.
Zavřel oči a uvolnil se.
Snažil se, aby jeho mysl splynula s tokem přirozené magie. Ve vzduchu cítil proudy energie. Stačilo by natáhnout ruku, a v dlani by se mu objevil plamínek ohně. Bez jakékoliv námahy.
Pomalu a klidně dýchal, hruď se mu zvedala v pravidelných intervalech.
Lehce rozkročil nohy - s ohledem na jeho pohmožděninu - a paže otočil dlaněmi ven.
Soustředil se a po chvilce splynul s tou energií. Cítil se neporazitelný, v té chvíli by dokázal cokoliv.
Magie ho pohltila. Procházela mu celým tělem.

V koleni najednou pocítil chlad a příjemnou úlevu od bodavé bolesti. Na boku se mu zacelovala jizva od královského vojáka, až po ní zbyla jen hladká, neporušená kůže.

Otevřel oči.
Měly zářivě oranžovou barvu.
Zamrkal a při každém mrknutí se oranžová víc a víc ztrácela v jeho přirozené oříškově hnědé.
Zadržel dech. Právě využil obrovské množství energie a nepocítil žádnou únavu. Ale to nebylo všechno.
Rychle si vyhrnul nohavici až ke kolenu. Jeho fialová barva úplně zmizela. A i bolest už mu každou chvíli nevystřelovala do páteře.
Musel se opřít o strom, vedle kterého celou dobu stál. Zrychleně dýchal.
To není možný- já můžu léčit!

Jak šokovaně zíral do krajiny, uviděl opodál jedoucí skupinu jezdců. Směrem k lesu, směrem k němu. Nebezpečí ho přivedlo na jiné myšlenky. Stále ale byl v šoku.

Poodstoupil pár kroků zpět do skrytu větví a přivřel víčka.
Jestli mě najdou, tak budiž mi země lehká.

Po chvilce už byli vidět naprosto zřetelně. Pět vojáků a Navrikan. Již se s ním několikrát setkal, ne však v míru. Znepokojen se zamračil.

Vtom ale uviděl ještě jednu postavu.
Byla to žena a seděla na Navrikanově koni. Tmavě hnědé vlasy, štíhlá postava, hrdé držení těla.

Oni jí našli-

Už už chtěl vyrazit z lesa, ale pak si uvědomil, že jede nespoutaná.
Rozhodl se jednat. Počkal, až dojedou dostatečně blízko a vyrazil z lesa. Byl si vědom své pošetilosti. Věděl, že na ně nemá. Ale potřeboval vysvětlení a věřil, že jakmile ho Kim spatří, pomůže mu.

Využil momentu překvapení a z dlaní mu vystřelily dvě oranžové energetické koule. Skolily dva vojáky, kteří nestihli zareagovat. Zařvali v šílené bolesti a skáceli se z koní na zem.
Kim zalapala po dechu, když Ïriena uviděla.
Nejraději by mu při boji s vojáky pomohla, ale chtěla dokončit, co začala.