„teď mě pozorně poslouchej. Každý anděl má svůj úkol. Tvým úkolem je, abys ho napravil, jinak to dopadne špatně a chlapec půjde do pekla. Nic pěkného by ho tam nečekalo. Ještě stále je čas na nápravu"
Felix si po těchhle slovech jen povzdechl. Nech...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„aspoň pro jednou nebuď tak sobecký a dívej se i na lidi okolo Hyunjine” Minho rozhodil ruce a pokroutil hlavou nad tím, jak moc je jeho kamarád arogantní. Do teď přemýšlí, jak se s ním může vůbec kamarádit. Dobře, není nic špatného na tom, aby byl lehce sobecký, ale on? Jeho ego bylo snad vyšší, jak nejvyšší budova v Seoulu. Byl až nesnesitelný. Téměř nikdo ho nemůže vystát a Minho občas není výjimkou. Jenže už ví, jaký Hyunjin je a nedělá mu problém ho uzemnit. Dneska to bylo přece jen trochu jiné. Minho byl na tohle chování alergický. Sám se občas choval jako hovado, ale nikdy nepřekročil čáru. Nikdy nebyl tak zlý, aby urážel ostatní, nebo někomu ubližoval.
„vždyť o nic nejde” Hyunjin si odfrkl a seděl dál na židli v menze. Oba seděli u jednoho stolu a jedli svůj oběd. Teda, teď se spíše dohadují. Proč? Minho už měl plně zuby toho, jak se jeho kamarád chová. To že má vzhledem na vrch neznamená, že se bude chovat jako naprostý hňup.
„nejde? Dělá ti dobře, že ubližuješ ostatním? Zamysli se, než mi odpovíš” Minho věděl, že by mu mladší řekl, že ano. Jenže nevěří tomu, že je až tak špatný
„proč bych se měl zamýšlet? Zasloužila si to”
„taky by jsi zasloužil jednu dobře mířenou do oka. Je to holka. Dovoluj si na někoho, kdy je ti rovný”
„jako třeba?”
„já nevím. Prostě s tím přestaň” Minho se naštvaně zvednul „děláš si jen nepřátele. Tohle není cool. Opravdu ne, tohle už je šikana” Po tomhle starší odešel a nechal Hyunjina samotného. Ten nevypadal, že by ho to nějak trápilo. Ano, svého kamaráda má rád, ale občas mu leze na nervy, jak moc chytrý a vtíravý je. I když se snaží Hyunjinovi zachránit zadek, aby ho někdo nenakopal.
„viděl jsi to Felixi? On je tvůj člověk”
„ale Pane” Felix se vyděsil. Po tom co viděl, si byl dost jistý, že lidi jako jsou Hyunjin, by neměli mít strážného anděla. Přesto byl na omylu. I oni ho potřebuji.
„Felixi. Musíš ho napravit. Jsi jeho strážný anděl. Divím se, že z něj vyrostlo něco takového, když ty jsi pravý opak” mělo to snad vliv na člověka? Ani ne. Každý anděl měl přiřazeného jednoho, aby na něj dával pozor. A když se tak zamyslíme, tak Hyunjin bude potřebovat někoho, kdo mu bude chránit zadek.
„vždyť se na něj podívejte, jak já můžu dávat pozor na něco takového?”
„teď mě pozorně poslouchej. Každý anděl má svůj úkol. Tvým úkolem je, abys ho napravil, jinak to dopadne špatně a chlapec půjde do pekla. Nic pěkného by ho tam nečekalo. Ještě stále je čas na nápravu” Felix si po těchhle slovech jen povzdechl. Nechtěl to. Nechtěl dávat pozor na někoho, kdo je takový. Co nějaké dítě? Nebylo by to lepší? Nebo někoho hodného? Ahh. Pitomý úkol, který dostal každý, aby mohl zůstat v nebi. Nebyl na to Felix přeci jen mladý? O světě toho moc nevěděl. Sám tam nebyl nejdéle a nic moc nezažil.
„kdy mám jít?”
„hned” Jen lehké drcnutí do ramene a Felix padal z nebe na zem. Propadl snad každým mrakem, který mu byl v cestě. Bylo to tak rychlé, že Felix po cestě na zem odpadl. Přestal vnímat okolí. A pak už byla jen tma.
