𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

-Kapitola 11.-

Ještě ten den se Jelly přímo z baru vypravil do nemocnice řešit jednu důležitou skutečnost. Mairlene. Ano! Mairlen není jen nějaký výmysl, představa, i když se to tak může zdát, protože je v komatu. Ne! Je to stále živá bytost, která má vlastnosti a city.

Jelly si dokáže nevšímat. Dokáže ignorovat, ale nechce.

,,Kurva i kdyby to mělo cenu toho vzdát se kapely," zanadával, když šel po temném, téměř liduprázdném chodníku.

***O pár minut později v nemocnici Jelly'sPov***

,,God I miss you like hell
I was wrong I can tell
Now I live with the pain
I will wait for tomorrow
I will wait in the name of mercy.."

,,Slyšela jsi? Vím že ano! Vím, že lidi v komatu vnímají. Svým způsobem, ale vnímají a já Tě prosím Mair-," otevřely se dveře.

,,I live with the pain, Miss you like hell? To?-"

,,Jsem napsal pro ni. Je to sloka písně. Dobrý den pane doktore," jen zakýval hlavou a pozdravil nazpátek.

,,Dobrý den Jelly. Přišel jsem, abych se na ni podíval."

Ne? Opravdu? Tyhle doktorské fráze už mě kurwa serou.

,,Nevadí Vám tu doufám moje přítomnost? Mrzelo by mě to a navíc..., chci se podívat, jak o moji dívku pečujete," a hodil jsem na něj svůj šibalský úsměv. Pokud mají nějakou domluvu s tím parchantem, který se bohužel nazývá mým otcem, nemůže ji porušit ani při -podle něj- sebemenší překážce. Joe mi neřekla, zda-li mám být jen tichým pozorovatelem,  nebo se do toho vložit. Zatím je klidný. Klidný jako beránek.

Jak dlouho to ještě bude trvat? Rok? Dva? A pak ji prohlásí za mrtvou? Sakra Mairlene! Musíš být přes to všechno silná! Pak mu nakopeme zadek!

,,Jestli se Ti vůbec přizná! Jelly tohle není legrace! Jestli máš smlouvu s ďáblem, pak ji ukonči"

Cukl jsem sebou.
Doktor byl zrovna zády a připravoval si stroj na měření tlaku, nebo co to bylo zač. Doktořinu nestuduju.

Podíval jsem se na ni, ale stále a nehnutě ležela. Její tělo bylo jako skořápka. Skořápka, která čeká na duši. Čeká na to, až se ji někdo ujme a bude moct zase normálně žít.

,,Už to nejde dál zvládat," ozvalo se znovu. Tak jsem se rozhodl to zkusit a ve své hlavě sestavit větu, a při tom jsem se na ni díval.

,,Já to nechápu. Mají Ti dávat lék, který Tě probere. Sakra! Sám jsem ho zaplatil, aby jsi mohla být brzo u mě, tak co se děje? Co Ti dělají?"

,,Jelly já nemůžu."

,,Ale to jsou k námhosti. Synu! Co Ty tady," podíval jsem se na ni s lítostivým výrazem v očích a v hlavě řekl ,,Já nevím jak. Nezval jsem ho sem, musíš mi nějak říct, co a jestli Ti něco dělá."

,,Milý otče! Tak rád Tě zase vidím! Na to, že je to moje holka, tak jsi u ní nějak moc často," podotkl jsem

,,Víš co je v sázce ne? Ve skupině se Ti daří jak koukám. Plním svou část dohody. Dohlížím na ni."

,,Takže už jistojistě víš, kdy se probudí," nenápadně jsem nadhodil tohle téma. Musím působit tak a chovat se tak, aby nezjistil, že tuším co se děje.

,,Jelly. Jsi nepoučutelný!"

To byly jeho poslední slova, a pak odešel mě neznámo kam.

,,Nechci, abys žil s bolestí."

Nevím, jestli se mi to jenom zdá, nebo to je skutečnost, ale věděl jsem co jí odpovím. To jsem věděl jistě.

,,To se neboj. To nebudu."

A vyložte si to jak chcete.

***
Ahoj všem!
Jsem tady po delší době s další kapitolkou a doufaaaam, že se bude líbit. Kdyžtak leave the coment☺️.

👠Adela-von-B.👠