𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

23.kapitola

Zdravím Vás moji milí čtenáři!
Náš příběh se maličko jak to říct... zvrtl 😄🙏. Doufám ale, že se Vám to líbí a nebojte! Vše bude mít své vysvětlení a pokud teď nechápete, tak pochopíte. Já zdravím předně Jellyho klan ❤️ a jdeme na příběh!

Adie 💫
*********************************
Joey

Kdyz jsem otevřela oči, nebyla jsem ve své posteli, ale na gauči a přede mnou na stole, ležel hrnek s ranní kávou.

,,Dobré ráno šípková růženko. Vyspaná?" lekla jsem se. Nebyl to Jery, ale Jelly.

,,Dobré. Kolik je hodin?"

,,Skoro 11. Byla jsi roztomilá, když jsi si mumlala ze spaní víš to?"

,,Jelly. Jak to můžu vědět když jsem spala?"

,,Tak promiň. Já chtěl začít v dobrém," řekl a mi náhle přejel mráz po zádech z toho, jakým tónem to řekl.

,,Uhm... děje se něco? Zdá se mi, že jsi měl jiný hlas," řekla jsem a jak byl na odchodu, tak se otočil na patě a vrátil ke mě.

,,Ne. Nic se neděje lásko. Jen jsem zase začal brát víc ty injekce, protože mi nebývá moc dobře víš. Takže to může být vedlejší účinek," řekl.

,,Zase? Něco jsi mi slibil."

,,Ano. Já ale sliby od druhých narozdíl plním a to co říkám, taky platí," řekl. Pak se znovu zvedl a tentokrát odešel. Žádná pusa, obejmutí, prostě nic. Byl úplně chladný.

Jen doufám, že mě včera neviděl. To by bylo v háji úplně všechno. Nebo možná ne. Nikdy jsme tohle ještě neřešili. Ale ani po včerejší noci s Jerym, moje city k Jerymu neopadly. Pořád cítím, že jsem k němu nějak vázaná.

,,A možná i svázaná," řekl o trochu hlubší hlas než byl ten Jellyho. ,,Dobré ráno Šmoulinko. Pěkně sis pospala," usmál se a sedl naproti mě.

,,Dobré ráno Jery. Od kdy jsi vzhůru?"

,,Já ani nešel spát," řekl. ,,Nešlo to potom co...-"

,,Psst. Teď tu byl. Může poslouchat za rohem," zašeptala jsem a položila mu ruku na ruku.

Chvíli jsme jen tak seděli bez jakéhokoliv slova, až nás svým pískotem vyrušila Nat.

,,Dobré ráno hrdličky," vykřikla skoro na celý barák, div mi z toho nepraskly ušní bubínky.

,,Ne tak nahlas. Bolí mě hlava," řekl Jery a já se tomu jen zasmála.

,,Ale ale.... tady měl panáček kocovinu?"

,,Ne. Jen mě prostě bolí hlava a celé tělo. To jsem se hned musel opít?" zvedl jedno obočí.

,,Promiň. Vždyť víš, že jsem to myslela z legrace," řekla. Měla jsem co dělat, abych skryla všechny svoje emoce, protože kdyby to prasklo, tak by bylo zle. Nevím jak moc, ale zle.

,,Copak Joey, lásko. Zdáš se mi nějaká napjatá," přišel ke mě zezadu Jelly a začal mi masírovat ramena. Zavřela jsem oči a na chvíli skoro zapoměla, že tam sedí Jery i Nat.

,,Nevím. Nemohla jsem spát. Koukali jsme s Nat na film a ona pak chrapala hodně nahlas. Takže jsem úplně ko. A jestli dovolíš...., půjdu si lehnout," řekla jsem a dala mu jemnou pusu na tvář. To aby neměl podezření.

,,Tak dobrou," řekla jsem a nenápadně jsem se podívala na Jeryho.

,,Nat, Jery Joey určitě pohlídá. Nechceš jít ven?"

,,Tak projít se můžeme proč by ne. Nevadí ti to?"

,,No... chtěl jsem jít zrovna něco zařídit, ale to není důležité. Počká to. Klidně běžte. S náma by jste se dneska asi stejně moc nepobavili," řekl Jery a v tu chvíli, moje srdce zaplesalo. Ale nenápadně. Tak, aby si toho nikdo nevšimnul.

Jery's Pov

Nebudu Vám lhát, ale... byl jsem nadšený z toho, že ti dva teď půjdou na nějaký výlet a vrátí se až večer. Jen jsem to musel nějak zamaskovat.

,,Tak my jdeme a dej mi na ní pozor. Někdy k půlnoci se vrátíme a žádné hlouposti."

,,Ano mami," řekl jsem.

Jakmile se za nimi zabouchly dveře a viděl jsem, že opravdu odjíždějí.... vyběhl jsem schody rychle tak jako nikdy a došel k dveřím od pokoje Joey.

,,Můžu?" zaťukal jsem.

,,Blazinku. Jasně že můžeš. A zamkni," řekla.

,,Jo?A nebude to podezřelý kdyby se vrátili dřív?"

,,Ne. Od té doby co mě napadl jeho otec, tak se pro jistotu zamykám pořád," řekla.

,,Chytré," řekl jsem já a na stůl postavil Chipsy a nějaké chlebíčky co jsem vzal cestou z lednice a tonic, který máme oba moc rádi.

,,Ty jsi zlato. Myslíš úplně na všechno," řekla a podrbala mě ve vlasech.

,,Heeej. Budeš mi to pak lakovat znovu?" zasmál jsem se a zadíval se jí do očí.

Joey's Pov

Opět se mi zadíval tak hluboko do očí, že nešlo uhnout. Nutilo Vás se do nich pořád dívat.

Bylo to možná lepší, než včera.

,,Měli by jsme s tím něco udělat," řekl najednou.

,,Uh... Uhm.... jako říct jim o tom? Víš co by následovalo?"

,,Třeba nic? Co ty víš? Třeba to čekají,  nebo něco podobného," řekl, čímž mě překvapil.

,,Počkej počkej. Ty jsi o tom s někým z nich mluvil? Jery jestli...-"

,,Ne. Ne lásko. Myslíš, že bych udělal takový podraz?"

,,Promiň. Já jen... celou dobu jsem se tak zastávala Jellyho a teď mi dochází, že bych neměla být s někým, kdo mi ublížil. Vždyť by mi mohl ublížit i později."

,,Jak později? Je něco? Co jsi mi neřekla? Jestli ano tak...-"

,,Začal si zase píchat ty injekce. Bojím se."

,,Lásko. Pojď sem," řekl a objal mě. Cítila jsem, jak se mi slzy linou po tváři. Nešlo to zastavit.

,,No tak. Podívej se na mě. Neplakej. Něco s tím uděláme ano? Promluvím si s ním a když to nepůjde po dobrém, tak jim to prostě řekneme."

,,Promiň. Já ho miluju, ale cítím, že když s ním zůstanu, že to dojde tak daleko, že už mi pak nikdo nepomůže a že nebudu kurva vědět, co dělat. Promiň... promiň, že jsem taková fňukna."

,,V pořádku. Já to chápu. Ale podívej se na mě. Myslíš si, že se mnou můžeš být určitě šťastná? Já pak nechci, aby jsi si to rozmyslela a byla zase s ním...," vyjádřil své obavy.

,,Ne. To ne. Jestliže se rozhodneme to říct, už to měnit nebudeme," řekla jsem už trochu klidněji.

,,Dobře. Tak si dej dohromady všechny plusy a mínusy u mě a u něj a řekni mi, až budeš připravená," řekl. Měl tak klidný hlas.

,,Zahraješ mi pak něco na housle?"

,,Rád"

Vzal housle a začal hrát moji nejoblíbenější písničku "Saviour".