𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

4.kapitola

Zdravím všechny mé čtenáře!!! Nebojte! Joey mám moc ráda na to abych ji provedla to co Mairlene 😉. Ale Jelly je přece drámo 😁. Zdravím taky "Jellyho klan" a děkuji za to že Vás mám ☺️🫶.
Your (ad)eeli.
×××××××××××××××××××××××××××××××××××
Jelly's Pov

J: ,,Jsem s tebou kámo. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, jsem tu pro Tebe"

Pořád dokola jsem si přemítal Jerryho sms. Přeci jsem jim řekl, jaký jsem byl blázen. Ts. Spíš magor. A stejně tam cítím podporu. Nechápu.

No tak by jsi mu možná mohl odepsat, aby si to s tou podporou nerozmyslel.

Ano. Můj vnitřní hlas prostě nemůže být zticha. Nikdy.

Já: ,,Ahoj brácho! Díky moc. Ani si to nezasloužím. Víš... moc jí miluju. Nechci přijít i o ni."

A zadíval jsem se na ten spící poklad. Byla nádherná. Tohle si nezaslouží. Sakra! Proč jsi musela existovat Mairlene. Proč?

Tohle a další věcí mi běžely hlavou, dokud mi znova nepípl telefon. Úplně jsem se leknutím nadzvednul, protože to vypadalo, jako příchozí odpověď na moji otázku. Byla to ale naštěstí odpověď od Jeremyho.

J: ,,Jsme lidi. Děláme chyby. Jo ty jsi se zachoval jako hajzl, ale podívej se co teď díky tomu máš. Kámo neposer si to. J."

To zní ještě jakoby mi to ten trouba podporoval.

,,Kde, kde to jsem?" zaslechl jsem tichounký hlásek z ložnice. Byl jsem zrovna z tama na odchodu, když se ozval.

,,Joey! Lásko. Já ... bál jsem se, že...,že už Tě neuslyším," řekl jsem vyděšeným hlasem.

Trochu se lekla, když mě uviděla, ale pak se na mě usmála. Teda... smála se do té chvíle, než si uvědomila, proč omdlela.

,,Ty hajzle!" a jednu mi vlepila. ,,A já si kvůli tobě malém trhala vlasy," dodala.

,,Joey. Nech mě Ti to vysvětlit prosím."

,,A co chceš vysvětlovat Songu? Hm?"

To je snad poprvé co mi řekla příjmením. Asi je vážně naštvaná.

Neposer si to.

Běžely mi slova z Jerryho sms v hlavě.

,,Přece Ti nikdo nevnutí, nebo Tě nikdo nedonutí k tomu, aby jsi si píchal do těla injekce a nedá záminku úspěchu ne?"

Vzal jsem ji za ruku, ale cukla. Zhluboka jsem se nadechl a pak vydechl. Její oči byly plné smutku. Smutek, nebo starost.
A divím se? Čemu vlastně.

,,Musel jsem to podepsat krví," řekl jsem a přešel k oknu.

,,Kdo Tě k tomu donutil?" zeptala se už trochu jemněji s příjemnějším tónem v hlase.

,,Můj otec. Já jsem chtěl být slavný ano. Otec mě ale donutil k tomu a využil té situace, protože si někde přečetl, že vpichování krve někoho jiného do těla druhého, znamená že bude mít více síly a déle žít a že bude úspěšný," a takhle jsem to chtěl uzavřít. Jenže Joe.

,,Jelly. Už od samého začátku, to zní jako nesmysl," řekla a dodala ,,Jak můžeš být úspěšný na základě něčí jiné krve kurva?"

Povzdychl jsem si a pokrčil rameny.

,,Já to strašně moc chtěl," a schoulil jsem se do klubíčka jako malé dítě. ,,Chtěl jsem být slavný a úspěšný a ... s Mairlene nám to už tolik neklapalo a-..."

,,Takže jsi využil špatné situace ve svůj prospěch? Jelly...a když to nevyjde nám?" podívala se na mě a polkla. ,,Co pak uděláš se mnou?" 

,,Joey ta otázka snad ani padnout ne?"

Podívala se na mě a jakoby se zamyslela.

,,Nemusela, ale chápeš. Jak se teď mám cítit? Co si mám myslet," řekla a zadívala se mi hluboko do očí. Konečně, po dlouhé době.

,,Já Tě chápu a o to je to pro Tebe intenzivnější, když jsi zmáčkla tehdy to červené tlačítko. O to víc si cením toho, že i přes to všechno, jsi tady a jsi se mnou. Joey ani nevíš, jak jsem se o Tebe bál!" řekl jsem.

Moje ruce se třásly. Cítil jsem se divně. Skoro jakoby to na mě zase šlo. Myslím ale, že už je všechno ze mě pryč.

Joey's Pov

Byla jsem na něj naštvaná. Ne naštvaná. Já byla přímo nasraná. Z hloubi duše jsem se chtěla jít někde vyřvat. Vykřičet jeho jméno někde do prázdna a vykřičet, jaký je to hajzl.

Ale je to přeci tvůj Jelly. Tolik jsi o něj bojovala, tolik jsi ho Mairlene chtěla přebrat.

Ano. To byly myšlenky, které mi běžely hlavou. Proto jsem neřekla ani slovo. Nevykřikla ani hlásku. Možná dobře, že jsem omdlela.

Když se mi svěřil se svými pocity a s tím, co za tím vším vlastně stálo, začal se třepat, jak kdyby na něj měl přijít opět jeden z těch odporných stavů.

,,Lásko! Co se děje? Hej, hej ...," vzala jsem jeho ruku do té svojí a zadívala se mu do očí a pokračovala ,,Klid. Klid ano? Jsem tady. Tamto už ti nehrozí. Nenechám je, aby Tě zničili."

Zhluboka se nadechoval, a pak vydechoval. Pevně mě chytil za ruku, ale když už to bylo k nevydržení, sebral se a odběhl do koupelny.

Slyšela jsem křik a to co jsem pak viděla mi málem vyrvalo oči z důlku.

Začala jsem litovat nějaké naštvanosti na něj, protože to oproti tomuhle byla opravdu maličkost.

Jen maličkost...