𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

9.kapitola

Ahoj moji milí!
Tak nějak se nám to postupně hrotí a já sama nevím, jak to dopadne. Scénářů je víc a já se musím rozhodnout "jak moc vás chci trápit" 😅. Takže vítejte u 9.kapitolky a já doufám, že se Vám bude líbit! A děkuji všem čtenářům a hlavně Jellyho klanu za podporu 🖤.

Adie 💫
************************************

Joey's Pov

Ráno jsem se probudila a Jelly vedle mě nebyl. Leknutím jsem skoro až vyskočila z postele a šla ho hledat.

,,Jelly? Jell-... pane bože Jelly!" našla jsem ho, jak se svíjí na zemi.

,,Joey. Já..-"

,,Klid. Klid lásko. Musíš se šetřit. Pojď pomůžu Ti," a společnými silami, jsme se doplatili na gauč. Za chvíli z koupelny vylezl Jery.

,,Dobré.. pane bože! Co se stalo? Jelly bráško?" a podíval se těma svýma očima, ve kterých byla vidět lítost a soucit. Zároveň i omluva za to, že včera udělal něco, na co má právo jen Jelly.

,,Jen další záchvat. Ale ty mi pověz. Co jste včera prováděli," řekl a já strnula. Viděla jsem, že se jeho oči malinko zatemnily a najednou mě začalo bolet úplně všechno a došlo mi, že mě vlastně včera zmlátil.

Naznačila jsem Jerymu, jestli by mě s ním mohl nechat osamotě. Jeho pohled byl něco jako ,,jsi si jistá?" a já jen přikývla.

,,Jelly poslouchej mě..-"

,,N-ne. Ty poslouchej mě holčičko. Už tě snad ty modřiny nebolí? Zapoměla jsi?" a chytil mě pevně za zápěstí. Následně, si mě přitáhl k sobě. Zakývala jsem, že ne.

,,Tak mě poslouchej. Nevadí mi, že jste si dali pusu. Byla jsi v šoku, ale říkám ti. Jednou se s ním vyspíš a ten kluk půjde ke dnu a s ním všechno, co vybudoval. A pokud se s ním vyspíš a budeš ho chtít sakra chránit, což vím, že ty budeš ... tak si dávej sakra pozor, abych se to nedozvěděl. Rozumíš?"

Jen jsem hleděla na to, jaká v něm umí být zlost.

On za to nemůže. Nevzdávej to s ním. Tolik si o něj bojovala.

Tohle mi neustále dokola a dokola říkal můj vnitřní hlas, který měl -momentálně nevím proč - Jellyho rád.

,,A teď poslouchej ty mě. Já Tě stále miluju. Včera jsem byla v šoku, dal mi jen pusu Jelly. Pak jsem utekla. Miluju pořád tebe rozumíš?"

Začal z těžka dýchat.

,,Tak pusa? Tak pusa? Ty děvko!"

,,Co se tady děje?" proběhl rychle Jery.

,,Jery prosím. Prosím jdi pryč!"

,,Ne, ne Joey. Ať se za Tebe hrdě postaví."

,,Co? Tys mu..-"

Přikývla jsem.
Jery se na mě podíval pohledem, který na mě snad ještě nikdy nikdo nehodil. Ani nevím, jak ho nazvat. Zmatený, smutný. Opravdu sakra nevím!

,,Ano řekla. Já miluju Jellyho. Řekla jsem Ti to i včera a to nemůžeš popřít."

,,To je pravda. Řekla mi to. Miluje Tě ty hajzle! A to i když jsi ji zbil. Já se můžu snažit jak chci a ona mi nepodlehne. Tak si ji sakra važ!"

V tu chvíli omdlel.

,,Jelly! Jelly probuď se! Do háje lásko!"

,,Vezmeme ho...-"

,,Ne. Do nemocnice nesmí. Tam posledně skončila Mairlene a jak to dopadlo. Já o něj nechci přijít Jery. Nahoře v šuplíku, v jeho pokoji, jsou injekce, které potřebuje. Je to teď jediná možnost a je to to jediné, co ho teď udrží."

,,Bože já jsem takový vůl!"

To jsem ještě slyšela, když běžel po schodech nahoru.

,,A ty lásko moje? Vnímáš mě?" jemně přikývl.

,,P-promiň Joey. Já ..-"

,,Ne. Ne. Teď nemluv. Vysiluje Tě to. Nemůžeš za to. Vidíš ty modřiny na mě? Za to nemůžeš. Měl jsi záchvat," řekla jsem a chtělo se mi brečet. Strašně se mi chtělo brečet.

Bože! Jak dlouho tohle bude ještě trvat.

,,Doku ho nezabiju, tak jako ji."

Leknutím jsem se otočila a to co jsem viděla, jsem snad ani vidět nechtěla.

Do prdele!