𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

- Kapitola24 -

Moji milí!
Nejdříve bych Vám zase a opět chtěla MOC poděkovat za Vaši podporu, kterou mi dáváte a tím  mi dodáváte inspiraci a já mám pak hned lepší náladu a lépe se mi píše a vymýšlím zápletky, jak ten příběh prodloužit a jak ho zamotat do takové míry, aby jste z toho i třeba  chvíli byli mimo a byli napjatí a čekali na to až se to celé rozulzlí! Tolik moje dnešní slova a teď jdeme na další kapitolku.
Vaše (𝒶𝒹)𝑒𝑒𝓁𝒾 💕
************************************************
Jelly's Pov

Nic nevědět a nevnímat aspoň na malou chvilku, je tak krásné. Nevěřím. Prostě nevěřím, že by mi to Joe udělala kor když je pro ni tak těžké, nebo bylo pro ni tak těžké mě za ní přivést.

Ale nikdy nevíš a to je to, před čím jsem Tě varoval.

Já vím a i když se mi to vůbec, ale vůbec nelíbí, budu muset být opatrnější než jsem byl doteď. Cítím toho k ní strašně moc. Kdyby jste se mě zeptali ať Vám to popíšu přesně, nedokázal bych to. Před pár dny ještě možná ano. Ale teď ... je toho tolik.

Tam, kde jsem dojel s autem hned potom co se odehrál onen incident v nemocnici, jsem taky nějakou chvíli zůstal. Chtěl jsem přemýšlet. Jestli jsem měl zmeškané hovory od Joe? Ano a hned několik. Nebral jsem to. Vím, že bych měl. Síla, která k tomu je potřeba však chybí.

Jak mohla že?
Ale třeba je to celé o tom, že shit happends a ty se tu ubíjíš zbytečně.

Já vím.
Měl bych s ní promluvit. Ale teď ne. Teď ještě ne.

Flashback

,,Nechoď tam! Co když tam bude něco, co se ani jednomu z nás nebude líbit?" byla celá vyděšená.

,,Ale prosímtě Mair. Jak by mohlo? Jsi přece se mnou a se mnou se nemusíš bát," a naše pohledy se střetly. Chytil jsem ji za ruce, aby se sklidnila a více mi věřila, že tu jsem stále s ní a pro ni.

,,Já vim Jelly. Vím, že Ti můžu věřit ale podívej... ta jeskyně vypadá opravdu děsivě. Nechci aby se Ti něco stalo," byla tak křehká.

,,Musíš mi věřit... pojď," a nastavil jsem jí ruku.

Konec Flashbacku

Still Jelly's Pov

Trhnul jsem s sebou a nechápal v jednu chvíli, kde se nacházím. Pak mi všechno došlo a taky mi došlo, že tam musím zpátky. Nastartoval jsem auto a jel směr nemocnice, kde moje láska leží.

Ten sen o té jeskyni Tě nějak probral poslyš.

Můj krok do nemocnice, by se dal přirovnat k běhu. Ani mé klasické ,,Dobrý večer" nezaznělo na recepční a já si toho byl v tu chvíli vědom, ale nemohl jsem zastavit. Pokračoval jsem dál a dál, až mě moje kroky dovedly k jejímu pokoji.

Tam jsem na chvíli zastavil, vydýchal se a pak pomalu ale jistě otevřel dveře.

Joey's Pov

Viděla jsem ho i slyšela. Rychle jsem se schovala do vedlejší místnosti v tom pokoji. Na hovory mi neodpovídal, protože si myslel, že je tohle celé moje vina. I tak mu ale nedochází, nebo nechce dojít, že on je ten, který se tomuhle celému upsal.

,,Lásko neboj se. Už jsem tady," řekl. Zněl snad ještě zoufaleji, než kdy před tím.

,,Kde jsi byl? Jelly... ubírají mi. Ubírají mi život. Jaká je pravda. Tak řekni," nevím jak, ale mohla jsem to celé slyšet i já.

,,Je to moje chyba. Jen moje."

Jestli se přizná, tak je to jeho a jejich konečná a můj zrak se v tu chvíli začal upírat směrem k tomu červenému tlačítku. Když bude nejhůř, udělám to.

,,Jak to myslíš? Vždyť jsi přece nic neudělal."

,,Ani nevíš jak rád Tě zase vidím, slyším. I když jen myšlenky, moc to pro mě znamená. Jsi jak skutečná!"

,,Jelly tak co se stalo... Ty jsi se někomu upsal?"

Na tohle se nemůžu dívat a už vůbec né to poslouchat.

,,Promiň," zašeptala jsem a udělala to co chtěla.