𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

- Kapitola 16 -

Jelly'sPov

Nenávidět lidi není v mé povaze.

Uknown: ,,Věci jdou podle plánu."

Rozsvítil se mi telefon a na něm byla tahle zpráva. Jak podle plánu?! Co jde sakra podle plánu?! Asi bude lepší neodepisovat a tu zprávu neřešit, protože jinak mě už z toho všeho klepne. Joe mi na zprávy stále neodpovídala a já tak byl čím dál víc osamělejší.

Nemáš se po ní sápat, jakoby byla tvůj majetek.

Já jsem se po ní ale nesápal. Nebo snad jo? Pokud jí to tak přišlo, měla mi to normálně říct. Nechci ale být dotěrný, nebo se jí vnucovat. Svým způsobem mě přitahuje to ano, ale nejsem si jistý jestli mě miluje.

A ty snad miluješ ji?

To já nevím. Neměl jsem zatím jak na to přijít. Takže opravdu nevím.

A ona to vědět musí? Třeba máte stejný problém a ani o tom nevíte.

Napíšu jí.

Jelly: ,,Urazil jsem Tě nějak? Ublížil jsem Ti? Jestli ano, víš kde mě najít."

Joe: ,,Lhal jsi mi..."

Opět ta stejná odpověď jako včera.

Jelly: ,,Nelhal. Jen se sám v sobě ztrácím a potřebuju Tě. Joe... no tak."

O pár hodin později Jelly'sPov

Od poslední sms už nepřišla žádná. Cítím se frustrovaný. Zničený. Nevím, co má udělat proto, aby se o mě Joe zase začala zajímat.

Především ji nenutit!

A já ji nutím? Vůbec... jak by mě mohla mít ráda. Jsem troska. Viděla něco v mých očích, co já nikdy ne a neřekla mi to. Což mi připomíná, že bych se do toho zrcadla mohl podívat.

Myslíš, že je to dobrý nápad? Jestli tam něco viděla a neřekla Ti co, nemyslíš, že by jsi ji měl alespoň teď a projednou poslechnout?

,,Asi jo," zašeptal jsem do ticha.

O pár hodin později - Joe'sPov

Probudila jsem se skoro až leknutím na gauči a moje oči mířily na hodiny, které visely na stěně přímo přede mnou. Zrekapitulovala jsem si, co se stalo.

Jelly s tebou vyjebal.

Říkal mi můj vnitřní hlas.
Nemyslím si, že by se mnou vyjebal. Jen si myslím horší variantu.

Horší variantu? Joe. Zase ho budeš omlouvat? Podívej se na ty zprávy, které ti napsal.

Jelly: ,,I need you, to tell me everything will be alright."

Tady jasně říká, že mě potřebuje. Co na tom není pochopitelného?

Tak proč za ním nejdeš? Proč se teď kurva nesebereš a nejedeš za ním?

To není tak jednoduché!

Ale je! Všechno vždycky jde, když se chce. Věř mi.

Nemůžu.
Chtěl mě zneužít a při tom má holku.

Ano. Mairlene, která je v komatu a kdoví jestli se probere.

Ano, ale je jí věrný. To je furt dokola!

Zvoní Ti telefon. Joe! Telefon.

,,Prosím?" ani jsem se neobtěžovala podívat se na to, kdo mi volá. Bylo to neznámé číslo, ale z něj šel Jellyho hlas.

,,Joe. Prosím, potřebuju Tě. Je mi nějak divně a od té doby, co jsi odešla se to spíš zhoršuje , než zle-," zavěsila jsem.

No tak toto je vrchol!

,,Může mi někdo z Vás říct, jak mám kurva ztišit svůj vnitřní hlas? Docela mě otravuje," skoro jsem zařvala do prázdna.

A pak bylo ticho.
Nikde ani hlásku.

****
Ahoj všem!
Moc se omlouvám za menší prodlevu v nevydávání kapitol a za to, že je ta dnešní krátká. Inspirace je, jen přepisuji Jellyho na papír a do toho píšu Mermaid Scar takže jsem opravdu zaneprázdněná! Ale chci Vám poděkovat za Vaši velkou podporu! ❣️

Aedeli