Lidičkové moji milí! Sama nevím, jestli "Jellyho vlak" v tom nejlepším zastavit a nechat konec na Vás, aby jste mohli fantazírovat nad tím co se dělo dál a nebo nechat ten vlak jet dál 🤔. Co myslíte? Kdyžtak mi dejte vědět a já se podle toho zařídím 🖤.
Adie 💫
**************************
Joey's PovJery se pomalu ale jistě blížil k Jellyho otci a ten když se chvíli podíval do boku, tak jsem mu ukázala dvěma prsty, že má zbraň.
,,Chtěla jsi něco ty mrcho?"
,,N-ne," zakoktala jsem.
,,To máš jediné štěstí! Promluvíš a já mu podříznu hrdlo. Rozumíš?"
Přikývla jsem. Na co si s ním budu hrát, když vidím, že má v ruce nůž a že by opravdu svého syna zabil. Tak moc jsem chtěla Jellyho obejmout a být s ním.
Jery se pořád odhodlával. Kdybych byla na jeho místě, už má ten chlap dávno nůž v zádech. Asi čeká na vhodnou chvíli a je pravda, že čím víc toho bude mít natočené, tím víc bude mít šanci na to dokázat, že to bylo opravdu v sebeobraně.
,,Ne Joey. Mě to vážně nebaví se na to dívat a dívat se, jak drží Jellyho pod krkem."
,,Sakra co?"
,,Ano. Já vím, že s tou kamerou tady šaškuju dlouho, ale má to svůj důvod. Věř mi. Prosím."
Podívala jsem se celá vyděšená na Jeryho, jestli to myslí vážně a jestli se mi to jenom nezdá. Kývl. Znamení, že se mi to nezdá.
Doprdele!
,,Dívej. Uzavřeli jsme takovou dohodu. S otcem tady pana J tehdy u postele Mairlene. Nebo ne my, ale tady pan J ji založil se svým otcem. Takže vlastně my."
,,Sakra tak už se vymáčkni! Jde mu o život. Já nesmím mluvit chápeš!?"
,,J-jo. O té dohodě víš. A teď... jeden z nás co jsme tady, musí zemřít. Prostě musí. Ani ty, ani Jelly a ani já, neovlivníme kdo to bude."
,,Tak už ho zabij! Zabij toho hajzla."
Neuběhla ani minuta a Jellyho otec ležel na zemi a Jelly vedle něj.
,,Oba?" podívala jsem se z hrůzou v očích na Jeryho, který v tu chvíli, kdy oba šli k zemi, vypl kameru.
,,Klid. Už můžeš mluvit normálně. Ne. Jen jeho otec. On žije, ale potřebuje pomoc."
,,Ta injekce. U něj v šuplíku nahoře v pokoji."
Přikývl a bez jediného slova či zavázání pro ni běžel. Bylo slyšet jen dupání po schodech.
,,Lásko. No tak. Vydrž to ještě chvíli."
,,Skončí stejně jako já ty malá děvko! Je mu určený stejný osud. Zabij mě prosím."
,,Ne. Ne ty hajzle! Ty umřeš pomalu a v bolesti. Tak jak si to zasloužíš. Tady bohužel nemám červené tlačítko, kterým bych mohla všechno to trápení ukončit. Proto umřeš pomalu a já se na to budu dívat. Jery? Ještě popcorn!"
,,Promiň. Ten jsem celý snědl," ozvalo se pode mnou.
,,Jelly! Vydrž. Vydrž lásko. Teď to nevzdávej. Prosím!"
,,Joey. Nemám tolik síly. Potřebuju...-"
,,Jery pro to běžel. Vydrž lásko! Za chvíli ti podám co potřebuješ."
Za chvíli přiběhl Jery. ,,Promiň. Popcorn jsem nestihl," řekl. Na to jsme se oba s Jellym museli zasmát.
,,Au," řekl při smíchu.
,,Tak poslouchej ty zmetku! Myslel sis, že je po všem? Tak není! Teď se sice valím ve vlastní krvi, ale to neznamená, že Tě nemůžu ještě zabít."
,,Time. Oba víme, že to v téhle poloze nezvládneš, tak to vzdej. Jsme 3 proti tobě."
Ale ono by jste se divili.
Vzal nůž a pořezal Jellymu zápěstí. Jen zápěstí, protože v tu chvíli, mu Jery vytrhl nůž a vrazil mu ho přímo do srdce.,,Jelly!" vyjekla jsem, když jsem viděla, že mu z ruky doslova valí krev. Sundala jsem si tričko a obvázala mu to a pořádně utáhla, aby ani kapka nešla mimo.
Ne!Ne!Ne!
,,Klid. Dýchej. Nádech, výdech."
,,Sakra měl jsi to udělat už jak jsi ho bodl"
,,Já vím já vím. Myslel jsem, že je mrtvý."
Do háje!
Takhle jsem to kurva nechtěla. Takhle ne!
Do prdele!
YOU ARE READING
𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘
FanfictionMoc rád by vrátil věci, které se staly a staly se špatným způsobem. Ke své kariéře, by šel úplně jinou a hlavně čistou cestou. Do teď mohl být s ní. Ale co když to zkusí? Odpustí mu? Něčeho bude muset nechat. Bude dost silný na to aby to dokázal?