𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

26.kapitola

Zdravím Vás moji milí!
Možná jste si všimli, že kapitolky bývají o něco delší. Je to proto, že když chci kapitolku ukončit, tak mi tam ten konec nesedí a vždycky tam ještě něco přidám. Tak doufám, že Vás to těší a i když se pomaličku blížíme ke konci Jelly's Song, chystám pro Vás pokračování 🎉🥳. Takže doufám, že se těšíte! Zdravím Jellyho klan, děkuji Vám za vaši podporu a přízeň a teď už jdeme na kapitolku❤️.

Adie 💫
*********************************
Jelly's Pov

Sice uběhlo pár dní od toho, co mi někdo -dodnes nevím kdo-, klepal na dveře a nevím, jestli bych to měl řešit, nebo ne. Každopádně teď sedím v jednom z místních barů a čekám na to, až mi servírka přinese můj dnešní první drink.

Ano. Přesně ta servírka, která mi minule v podstatě slíbila rande, když nebudu opilý. A já opilý nejsem a chci dokázat Joey to, že mám na to mít holku. Jí to asi stejně nebude zajímat, ale já ji to dokázat chci.

,,Zdravím," ozvalo se za mnou. Musím přiznat, že jsem se trochu lekl.

,,Je. Ahoj," usmál jsem se.

,,Dneska ještě žádná?" ukázala na alkohol na baru.

,,Ne. Dneska ani jedna. Něco jste mi slíbila," řekl jsem.

,,To je pravda. Upřímně... nečekala jsem, že by jsi si to opravdu pamatoval," pohodila na stranu svými dlouhými, černými vlasy.

,,Co řeknu, nebo kdo co řekne mě, to si pamatuju. A je jedno v jakém stavu zrovna jsem."

,,Tak to máte výhodu."

,,Ano. A myslím, že můžeme už toho vykání nechat. Já jsem Jelly ahoj," natáhl jsem k ní ruku.

,,Marine. Ahoj," řekla. A sakra! Hned se mi vybavila Mairlene. Ty jména zní kurva tak podobně.

,,Jjo. Marine. To je hezké jméno," prohodil jsem.

,,Děje se něco?" zeptala se. Jde vidět, že je všímavá. Nehledí jen na sebe. Ale uvidíme. Je to zatím jen první dojem.

,,Nne, v pohodě. Já jen... moje bývalá se jmenovala Mairlene, tak mi to připomělo. Ale neboj... už je to pryč," řekl jsem a zahnal vzpomínku na ni.

,,Aha. Můžeš mi o ní vyprávět jestli chceš. Nevadí mi to. Zaženeš tak zlý myšlenky," pohladila mě po rameni.

Je to zvláštní ale... v její přítomnosti, jsem neměl chuť ani na alkohol a ani na to se nějak opíjet. Chtěl jsem si prostě jen povídat.

Marine.
Že by se dobro konečně obrátilo ke mě?

Joey's Pov

Seděli jsme s Jerrym v obýváku a povídali si.
Natali si jela neznámo kam pročistit hlavu, a tak jsme měli celý dům pro sebe.

,,Víš za co jsem ještě rád?" zeptal se z ničeho nic.

,,Ne. Povídej."

,,Za to, že z nás nejsou bezdomovci a nemusíme řešit bydlení. Já sice byt mám, ale musel bych z tama vystěhovat kamaráda," prohodil.

,,To je pravda. Jelly to sice nevzal úplně nejlíp...-"

,,Joey. Vzal to po svém. Můžeme být rádi, že žijeme. Já teda osobně jsem rád, že mě neškrábl nehtem. Nebo něčím, co by do mě mohlo vpustit tu látku z těch jeho debilních injekcí."

,,Jeho otec byl prevít. Upřímně... potom co jsi ho zabil..., mám větší vnitřní klid a nebojím se 24/7, že mě někdo napadne, nebo že se někdo vloupe do domu. Prostě.... ustáli jsme to a teď jsme spolu," dokončila jsem svůj proslov.

Usmál se a políbil mě.

Byl to polibek, při kterém jsem cítila -nevím jak to říct -... klid, pohodu?

Pak už jsme jen seděli a dívali se na filmy.

Myslím, že tohle je to pravé, po čem jsem vždycky toužila.

Láska a klid.

Jen to a nic víc.

Bože! Díky za to!