𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

13.kapitola

Přeji krásný Páteční den všem čtenářům! Zase mám trochu víc myšlenek, a proto zase vychází více kapitolek po sobě. I když... mohlo by to být takhle pravidelně - Čtvrtek až Sobota. No, uvidíme... Doufám, že se Vám kapitola bude líbit. A děkuji Vám všem hlavně klanu, za podporu 🖤.

Adie 💫
****************************
Joey's Pov

Uběhlo pár dní od toho dramatu, který se stal v našem domě. Jery už stihl mít 2soudy a naštěstí zůstalo jen na číslovce 2, protože jakmile soudce viděl záznam, neměl k tomu co říct. Nebo spíš proti tomu.

Moje schopnost mluvit s Jellym i Jerym pomocí myšlenek, se zesiluje. Ne, že bych už s nimi nemluvila jinak, ale hodí se to. Ostatní členové kapely tuhle schopnost nemají, takže je to perfektní způsob dorozumívají třeba na zkoušce.

Jak je to s Jellym a jeho záchvaty? A mými modřinami? Od toho zabití jeho otce je to jako na houpačce. Ale už vím, jak se zachovat, když ho podobný záchvat přepadne. 

,,Krásné poledne!" zahulákala jsem Jellymu do ucha, protože ještě spal a za chvíli měl vstávat na zkoušku.

,,Co? Kde? Proč?" pak se podíval na hodiny ,,Sakra! Jdeme pozdě! Jery..-"pak se zastavil, podíval se na mě, na hodiny a sedl si zpět na postel.

,,Joey. Tohle mi nedělej! Myslel jsem, že nestíhám," byl pořád zmatený.

,,Ty jsi tak roztomilý, když jsi zmatený Jelly. Víš to?"

Zasmál se ,,Uvidíme, jak budeš roztomilá ty, až tě vzbudím kyslíkem studené vody," a mrkl na mě.

,,Ale. To neuděláš," i když... zas tak jistá, jak jistě jsem to řekla, jsem si nebyla.

,,Vsadím se klidně o litr, že jednou ano," a ušklíbl se. Pak došel ke mě, protáhl se, chytil mě kolem pasu a zadíval se mi hluboko do očí. Pomalu, ale jistě se naše rty přibližovaly a pak...

,,Kdo bude dřív dole, nedělá kafe!" vykřikl na celý barák a rozeběhl se.

Joey: ,,To je zmetek!"

Jelly: ,,Já Tě slyšel!"

Joey: ,,Já vím. Ale jsi romantik na baterky víš to?"

Na to už se mi odpovědi nedostalo, protože byl samozřejmě dole dřív než já.

,,Vidíš! Zase jsem vyhrál!"

,,Fajn. Ale málem jsi zaspal. Zkoušku máš za hodinu a půl a kdybych Tě nevzbudila...-"

,,Ano vím. Zřejmě bych přišel pozdě."

Vyplázla jsem na něj jazyk a když jsem kolem něj procházela, tak do něj nenápadně šťouchla.
Moje kroky po prohrané sázce zamířily do kuchyně ke kávovaru.

,,Je moc dobré!" řekl po chvíli Jelly.

,,Děkuju miláčku. Řekni mi. Jak se cítíš? Jak ti je?" chytla jsem ho za ruku a podívala se na jeho zápěstí. Stehy od Jeryho už měl venku a hojilo se mu to.

,,Vlastně ani nevím. Ani nevím, jestli mám být Jerymu vděčný za to, že mi zabil táru, nebo mu děkovat. Vím že bych měl to druhé, protože kvůli tomu skoro šel sedět ale ...-"

,,Pere se to v tobě a chceš vědět můj názor?"

Na to mi jen přikývl.

,,Podívej lásko.
Kdyby ho Jery v ten den a v tu chvíli nezabil, on by zabil tebe. Pochopila jsem, že o mě mu ani až tak nešlo. Nešlo mu ani o to divadlo, které při tom předvedl. Šlo mu o tebe a tvoji smrt. A to my přeci nemohli dovolit."

,,Co když to tak mělo být?"

,,Jelly. Já jsem ráda, že si konečně po dlouhé době povídáme a mluvíme upřímně, ale tohle už prosím nikdy neříkej. Ano?"

Na chvíli se odmlčel a hleděl do prázdna. Pak jen přikývl. Sakra! Jak tohle vůbec může říct. ,,Co když to tak mělo být?" Jak ho to kurva může vůbec napadnout?

,,Joey omlouvám se, ale budu už muset jít?" řekl a já zvedla obočí, že proč?

,,Musím si ještě něco zařídit," řekl. Pak jen vstal, políbil mě a odešel. Bez jediného slova prostě odešel. Počkat...

Jelly: ,,Neboj se lásko. Není to nic nebezpečného...

Pak se na mě ještě podíval, vzal svou černou koženkovou bundu, černé boty, upravil si vlasy a odešel.

Joey: Dej na sebe pozor...

Snad to nebude opravdu nic nebezpečného.

Jelly: Zkus mi věřit...