𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

- Kapitola 17 -

Joe's Pov

Uteklo nějakých pár dní od toho, co jsem od Jellyho odešla jako nafouklá okurka a od té doby jsem se mu taky neozvala a neviděli jsme se. Ne že by mi nějak extra chyběl, ale logicky mě zajímá jak se má a co dělá. Jestli je mu od posledně líp, nebo naopak hůř.

Jeho oči v ten den napovídaly něco nemilého, a tak se bojím. Ale taky nechci, aby si myslel, že má všechno na co si pomyslí. Pořád je ve mě to, jak jsme stáli na balkoně a on se nade mě nakláněl. Věděla jsem dobře co chce udělat. Možná jsem si to i tajně přála. Jen si myslím, že to teď není správné a že není vhodná doba. Má holku. Mairlene. Ano vím, je to pořád dokola. Ona je v komatu a on s ní nemůže mluvit. Ale pořád je naživu a je šance, že se probudí a budou spolu šťastní.

Z mého přemýšlení, mě vyrušil telefon. A kdo jiný to mohl nevolat, než Jelly. Nechala jsem to chvilku zvonit, a pak to tipla.

Joe Joe. Ty jsi nějaká zlá. Co když mu něco opravdu jen je a potřebuje Tě?

Ne, nic mu není a nepotřebuje mě. Kdyby mě opravdu potřeboval, tak přijde a v první řadě se mi omluví.

Ale co když on...-

Co když on co?
Neví, že se má omluvit? Já myslím, že ví a jen se mu do toho nechce
Konec Joe'sPov
**
Mezitím, co si Joey jela to svoje, Jelly doma chvílemi opravdu neskutečně trpěl. Chyběla mu Joe, chyběla mu Mairlene, která ho postupně týrala tím, že s ním mluvila skrz svých myšlenek a on o tom nemohl nikomu říct.

Jelly'sPov

,,Ale já s ní nemůžu mluvit chápeš to!" volal jsem se
svým kamarádem Jessiem, který mě v tu dobu jako jediný držel nad vodou. Asi jsem se o něm ještě za celou dobu nezmínil, ale ano... Jessie je moje pravá ruka a známe se od mala. Vyrůstali jsme prakticky vedle sebe. On se pak odstěhoval a chvíli jsme si šli každý svou cestou.

Občas je tvrdohlavý, citlivý. Když se Vás ale má zastat, tak je to přesně ten člověk, kterého byste vedle sebe chtěli mít.

,,Já vím, ale když se s Tebou nebaví tvůj vlastní člen kapely-...."

,,Za to si můžu sám."

,,Jak jako?"

,,Byla u mě, měli jsme seznamovací večer a asi jsem to trošku přepísk...," a na chvíli bylo v telefonu ticho. ,,Ne tak jak myslíš, ale skoro..."

,,Jelly Jelly. Nemůžeš alespoň někdy to co je v kalhotech udržet na svém místě?"

,,Kámo já vím, ale říkám. Nic nebylo. Jen ona to pochopila asi trošku jinak, než jsem to celé myslel."

,,Ach jo... co teď s tím?"

To nevím ani já sám...

***
Ups! Im sorry. Sice po delší době ale všechny Vás zdravím a doufám, že se kapitolka bude líbit💕

(ad)eeli💕