𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

2.kapitola

Zdravím všechny mé čtenáře a čtenářky a především věrný "Jellyho klan", kterému se opět trochu omlouvám za zpoždění kapitolky, ale momentálně je to tak, že píšu když mě to zrovna popadne/napadne. Takže se hezky usaďte na svá místa 😌 a jdeme na to✨

Yours (ad)eeli 💌
**************************

Jelly's Pov

,,Dneska Vám to celkem jde lidi. Vím, že jsem v tom psaní o něco pomalejší, ale má to svůj důvod."

,,Budeš taťka," zasmál se a neodpustil si tuto  poznámku Jerry. O Jerrym jsem Vám  možná zapoměl říct. Seznámili  jsme se úplně náhodně a udělal jsem  z něho druhého vokálistu a zároveň jsme do pár skladeb, které  jsem  napsal (nejsou ještě zcela hotové), zakomponovali housle. Prostě jsme trošku  experimentovali. 

,,Ne Jerry, to fakt ještě ne," odvětil  jsem mu opět s menším pošklebkem na rtech. ,,Spíš  jsem se,  -když už Joe dnes dovedla svoji kamarádku-, chtěl k něčemu přiznat," a podíval jsem se  směrem k Joey a čekal na její kývnutí, jako schválení. 

Na jejím obličeji byl sice zajímavý výraz a v jejích  očích otázka "jsi si jistý?,,-I tak, ale  kývla a i s Nat  se posadily na svá místa. 

,,Tak už se do toho pusť," křikl Jerry. Znovu jsem se musel pousmát, odkašlat si a poté, začít svůj proslov.  

Jsi si jistý? Opravdu  jim tolik  věříš?

To a další otázky mi samozřejmě lítaly hlavou a nedaly se vypustit. I přes to, jsem si odkašlal a začal vyprávět. 

,,Jak  bych začal. Jsem  JellySong ,  zkráceně Jelly. Ale to už jistě všichni  víte. Pokud ne, pak to víte teď.  Kdysi jsem  udělal něco,  díky čemu mám teď  sice svatý klid,  ale  na  druhou stranu, si to ani nevíte  jak moc vyčítám." 

Všichni napjatě poslouchali, nikdo ani nedutal, Joey skoro nedýchala. Rozhodl jsem se pokračovat ve vyprávění dál. 

,,Aby jsme tady neseděli půl dne, měl jsem dívku. Ne Joey, kterou mám teď a  za kterou jsem..., ani nevíte jak moc  vděčný, ale Mairleene. Bylo to  celkem nedávno, co jsme  jeli na motorce a nějaký  idiot,  který neuměl držet  dopravní předpisy, to do nás napálil."

,,Kurva, idiot," vypadlo z Jerryho. Trochu jsem ho zpražil pohledem, aby si dával pozor na svůj slovník, a pak jsem pokračoval. 

,,Promiň," stihl ještě dodat. 

,,Napálil to do  nás tak, že já  jsem sice jakžtakž asi zázrakem  přežil. Ona takové štěstí bohužel neměla. Nebo měla, ale za to  co jsem udělal, na čem jsem se a s kým domluvil, mě budete nenávidět. Uvedli jsme ji do komatu."

,,To proč?" vznesla otázku Nat a podívala se na mě, pak na Joe, a pak  zpátky na mě. 

,,Protože byl sobec Nat. Neboj  se.  I já jsem  byla naštvaná, když jsem se to dozvěděla." Podíval jsem se na ni pohledem, který značil vděčnost a pokračoval.

,,Takže jak jste slyšeli, byl jsem sobec. Uvedl jsem ji do kómatu a pak jsme s otcem vymysleli děsivý plán.
Vždy jsem si přál dělat hudbu, ale nikdy bych nevěřil, že musím něco, někoho obětovat. Našli jsme chlapa, který uměl dokonale a tiše -až teď mi dochází jak je to děsivé-, zabíjet lidi a zbavovat se jich"

Joey se zvedla s tím, že půjde za mnou, ale já ji rukou zastavil a ona se vrátila zpět na místo.

,,Založil jsem kapelu, jejíž součástí jste teď vy. Mairlene jsme pomalu ale jistě ubírali život a to co jsme jí ubírali, uměl ten člověk perfektně předělávat do injekcí, které jsem si potom -a to nevěděla ani Joe- potajmu píchal do žíly." opatrně jsem zvedl pohled směrem na Joe. Chtěla vstát a odejít. Pohledem jsem ji poprosil, aby zůstala. Ale ona odešla.

,,Pardon," řekla Nat a odešla za ní. Rozhodl jsem se, že půjdu taky, ale něčí ruka mě zastavila.

,,Kámo neblázni. Řekl jsi něco, co nevěděla a chceš jít za ní? Nepočítej s tím, že by jste teď měli pohodu. Proč jsi tohle všechno dělal?"

Nadechl jsem se, že mu to řeknu.

Joey's Pov

Tak tohle je moc. Tohle je moc i na mě. Injekce? Kurva! Proto ty stavy.
Zírala jsem na sebe do zrcadla na dámských záchodcích, které byly skoro hned vedle studia, když klaply dveře.

,,Jdi pryč!"

,,I já?" ozval se jemný dívčí hlas. Leknutím jsem se otočila.

,,Nat. P-promiň. Myslela jsem, že je to on," řekla jsem.

,,Joe. Nevím, proč to udělal, ale uvědom si jednu věc. Kdyby to neudělal, tak tady dneska nejsme, neznáte se, nebyla by jsi zamilovaná," řekla.

,,Ale co když už nejsem?" řekla jsem. ,,Tajil to přede mnou Nat. Nevím jak to udělal, kdy to dělal, ale je mi z toho zle," řekla jsem.

,,Miluješ ho a on miluje Tebe. Vidím to. Pojď vrátíme se tam," a nastavila mi ruku.

Chvíli jsem váhala, ale pak jsem nakonec přijala.
V hlavě mi však běželo nespočet otázek.
Přetrvávala ale jedna.

,,Proč?"