𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

-Kapitola 18 -

Dobré ráno všem💕
Ano vím, že jsem psala že tyhle "dovětky", budu psát na začátku kapitoly a minule byl na konci, tak to teď napravuji a přeji hezké počtení💕.
Vaše (ad)eeli💕
************************************************
Jelly'sPov
,,A co teď s tím?" zeptal se Jessie.

To nevím ani já sám, natož abych mu odpověděl nějak srozumitelně.

,,No já to za Tebe nevyřeším Jelly. Vím, že se říkává ,,mlčeti zlato", ale teď to fakt neplatí."

,,Ehm, co? Promiň? Přemýšlel jsem," nevěděl jsem moc co mu na to říct, protože měl pravdu a já se nerad s druhými hádám.

,,Jo. Jde vidět, že jsi opravdu plně při smyslech. No a jak? Když jste byli na tom balkoně, co se vlastně stalo, nebo co se jí mohlo dotknout," najednou jsem se hodil do takového klidu, v jakém jsem dlouho nebyl. Nebyl jsem v tom klidu od té doby, co je v komatu Mairlene a co jsem založil, nebo se snažím rozjet kariéru.

,,Možná to, jak jsem se příblížil. Nevím jestli na to čekala, nebo nečekala. Každopádně hned potom odešla a od té doby se mnou nemluví a meviděli jsme se, což už víš."

,,To by chtělo omluvu Jelly."

,,Už jsem Ti...-"

,,Ano, ale konkrétní. A ještě tím stylem, že za ní zajdeš - třeba s kyticí růží - a pozveš ji na večeři. Věř mi. Nejsem moc romantik, ale vím jistě, že tohle zafunguje."

Joe'sPov

Jestli se trápím? Ne. Ani ne.
Teda vlastně jo a hodně.

,,Chybí mi," pronesla jsem z ničeho nic.

,,Ale říkala jsi, že Ti je přece jedno."

,,Moly?! Moly co Ty tady děláš? Jak jsi se tady sakra dostala? Holka! Jak dlouho tu už stojíš v těch dveřích?"

,,Umm... bylo odemčeno a možná tak půl hodinky?"

,,No ale cože tak najednou?"

,,Chtěla jsem Tě vidět. Vím... náš poslední rozhovor nebyl úplně nejlepší, ale říkala jsem si, že jsi na to už možná zapoměla."

Zamyslela jsem se.
Má pravdu! Už ani nevím, o čem jsme se bavily, nebo kvůli čemu se pohádali.

Abych Vás uvedla do obrazu.
Moly byla kdysi moje kolegyně a taky nejlepší kamarádka, ale je to už hodně dávno. Jo, zkoušela jsem práci v kuchyni tam kde ona a mytí nádobí nebyla tak nějak moje silná stránka.

,,Takže co se děje?"

Nevěděla jsem, jestli jí o tom říkat nebo ne.

,,Hele promiň ale vpadneš si tady já nevim po jak dlouhé době, ještě k tomu bez mého vědomí... asi si to nechám pro sebe. Nebo se můžeme domluvit, sedneme si a v klidu si o tom všem promluvíme. Ale ne teď... promiň," asi je to tak správně.

No to jistě! Odtahuješ od sebe všechny.

Ale tak co mám dělat?!
Nakráčí si tady jako velká paní, přitom ani nevím jestli se s ní chci bavit.

A jestli přijde na Jellyho, budeš mít sokyni. Uvidíš. Dej mi vědět, až se budeš svíjet v bolestech a psychické nepohodě.

Vnitřní nepohodě? Sokyni?
Spíše můj vnitřní hlas je psychopat. Sokyni určitě ne. Moly byla vždycky lesba. Aspoň pokud se to od posledně nezměnilo.

To už nezjistíš, protože si to odkráčela.

No tak budeme mít o starost navíc. To neuškodí.

O pár minut později - pořád Joey'sPov

Cink.

Cink.

Bože! Ten telefon mě nemůže nechat chvíli napokoji. Aspoň chvíli. Nebo spíš já ho nenechám. Zajímá mě, kdo mi to píše.

J:,,Prosím... Joey. Moje krásná Joey. Odpusť mi. Neignoruj mě a hlavně.... teď mě neodbij"

Dočetla jsem sms a svraštila obočí. Jak teď?

To Ti dojde, když sejdeš ke dveřím.

A v tu ránu, se rozřinčel zvonek po celém domě.

,,Joey. Prosím-," žadonil, když jsem se chystala ty dveře znovu zavřít.

,,Co chceš? Jsme jen kolegové. Nic víc!"

,,Prosím... pusť mě dovnitř."

Měla jsem největší chuť Ty dveře zabouchnout, ale to jak vypadal zuboženě, zničeně mi nedovolilo zůstat k němu chladná.

A přeci jen tam nějaký cit...

Drž hubu!

Okřikla jsem svůj vnitřní hlas a beze slova pokynula Jellymu aby šel dál.

Pak jsem zavřela dveře.
*****