1.kapitola

4 1 0
                                    

Moji milí čtenáři!
Ano ... jsme již u první kapitolky 2.části. Neskutečně to letí a já nechci aby byl konec Jellyho 🙈. Ale všechny příběhy mají začátek a konec. Každopádně konec Jellyho je ještě hodně daleko a já jsem vymyslela volné pokračování k Jellymu, ale o tom později 🤩☺️. Užijte si kapitolku a moc Vám děkuji za podporu!
Vaše (ad)eeli.
************************************

Jelly's Pov

Někdy všechny události naberou tak rychlý spád, že si to ani neuvědomíme. Neuvědomíme si, jak rychle čas ve skutečnosti ubíhá a jak rychle lidé přicházejí a odcházejí.

Někteří jsme krásní. Ne oprava. Všichni jsme krásní, ale někteří k tomu mají přidáno pár trablí do života, kterými se neradi -což všichni jistě chápou - chlubí.

My jich s Joey taky dost prožili a tak rádi vnímané ten klid a ticho kolem nás. Dřív jsme si to ani nedokázali představit. Kapela funguje, mozek mi s nápady jede na plné obrátky. Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych v tom neviděl, či nehledal nějaký ten háček.

Byla tvojí jedinou. Tvojí pravou jedinou.

Jo, to kdysi jo.
Teď už jsme v jiné době a já se -i když někdy s těží -, snažím zapomenout. Mairlene jsem miloval a ano... polovina mě -o které s Joey nemluvím- věří, že je někde tam, že to celé přežila. Avšak, protože jsme v roce 2023 a -ony se ty zázraky moc nedějí- , převládá polovina druhá. Že je mrtvá. Že jsem běžel do toho ohně zbytečně.

Doufám, že měla alespoň slušný pohřeb. Měl by jsi jí ho uspořádat. Třeba se na něj přijde podívat.

Vysmál se mi do obličeje můj vnitřní hlas. Nezbylo mi nic jiného, než to ignorovat, zakroutit očima v sloup a dál se dívat do té prázdnoty před sebou.

Joey's Pov 

,,Myslím, že to zvládá dobře," řekla jsem Nat, která seděla vedle mě a popíjela svůj šálek kávy.

,,Podle toho, co jsi mi tu odvyprávěla, se divím, že vůbec ještě žije. A ty řekneš tak jednoduše, že to zvládá dobře," musela si rýpnout. Kdyby si ale nerýpla, tak by to nebyla ona.

S Nat se známe už od dětství. Je tomu dlouho, co jsme chodily spolu na střední a prožívaly spolu všechny ty těžké, ale i lehké chvilky. Byla to pro mě opravdu velká opora. A já se snažila být oporou pro ni.

,,Jednou jsem ho nechala a trápil se," přiznala jsem.

,,No tak ty jsi úplně blázen!" div nevyprskla to kafe, kterého se právě napila.

Přikývla jsem a pokračovala.

,,Byla to ale jeho chyba. Ušili na mě s tou jeho pěknou levárnu, a tak jsem ho chtěla potrestat. On byl hlupák, že se mi s ničím moc nesvěřoval, a pak jsem si to vyžrala tak, že moje all inclusive služby mu byly k dispozici," uchechtnutí si nemohla odpustit.

Ještě chvíli jsme seděli, a pak mi zazvonil mobil.

,,Ano? Jsem s Nat. Ano... ježíši ta zkouška! O kolik jsem hloupější?" a doufala jsem, že jsem to nepropásla.

,,Neboj se. Za půl hodiny sraz. Jen jsem Ti to musel připomenout. Jo a kamarádku vem klidně sebou zlato," řekl a pak zavěsil.

,,Co se stalo?"

,,Myslela jsem, že jsem zapoměla na zkoušku kapely," vypadlo ze mě. ,,A máš jít se mnou," následně přišlo moje pokrčení rameny.

,,Kapely? Jaký žánr? Moc jsi mi o tom neřekla. Jen, že hrajete."

,,Za půl hodiny uvidíš víc. Teď musíme zaplatit a frčet do studia," cítila jsem, jak se mi třesou ruce.

Doufej, že neuspořádal nějaké překvapení. To by ti teď asi nepomohlo. Nádech, výdech.

,,Zvlášť, nebo dohromady?"

,,E-...jak prosím?" vypadlo ze mě.

Nat jen protočila oči v sloup.

,,Dohromady prosím. Omlouvám se, nestíháme, tak je kamarádka trochu ve stresu," rýpla si. Neměla jsem slov. Byla jsem jak v nějakém transu. Z čeho, to absolutně nevím.

O pár minut později - still Joey's Pov

Když jsme byli skoro na místě, Nať zastavila a poklepala mi na rameno. Její zvednuté obočí, říkalo vše.

,,Promiň. Nevím, co to bylo," a chtěla to zamlčet tím, že jsem se znovu rozešla. ,, Děkuju, že jsi to vzala. Peníze Ti samozřejmě dám," řekla jsem.

,,Hele. Peníze je to poslední, co mě zajímá. Joey... to co jsi popisovala, že se dělo Jellymu,...nemůže se něco podobného dít tobě?"

Řekla větu, která dávala i nedávala smysl.

,,Jak by mohlo? Vidíš snad, že bych měla křídla?"

,,Křídla?" vykulila na mě oči, div jí nevypadly z důlku.

,,Pojď už tam skoro jsme. My fakt musíme začít přesně. Jelly je tolerantní, ale kapela je něco, na co nedá dopustit."

Dokonale jsem odvedla diskuzi od tématu a od té chvíle jsem se snažila vyhýbat jakékoliv příležitosti o tom mluvit.

*Ps: Jellyho "klanu" se velmi omlouvám za zpoždění ❤️

𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘  Where stories live. Discover now