𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

25.kapitola

Zdravím Vás milé čtenářky a milí čtenáři! Konečně jsme se dostali k části, kdy už není Jelly&Joey, ale Jery&Joey. I když o Jellyho Joey dost bojovala, jejich osud je jiný a od chvíle co se na scéně objevil Jery, jim byl tenhle osud určen ❤️. Snad jsem Vás nezklamala a děkuji Vám za vaši podporu a přízeň. A teď už na samotnou kapitolku!

Adie 💫
*************************************
Jerry's Pov

Uběhlo už několik dní od toho incidentu, který se stal v pokoji a toho, že jsme se s Joey dali dohromady.

Natali je na nás sice pořád naštvaná, ale promluví, nebo normálně se baví. To se ale nedá říct o Jellym. Každý den někde mizí a vrací se o půlnoci, ne-li později. Ani ne tak opilý, jako spíš omámený. Kam chodí, to nevím. Ale Joey to dost trápí. I když by nemuselo.

,,N-neviděl jsi?"

,,Ne. Jen ráno jsem se šel napít a to byl ještě na gauči. Pak se zvedl a někam odešel. Joey. Je mi líto jak to snáší on, ale... neměla by jsi se jím už zaobírat," řekl jsem a něžně ji pohladil po ruce. Zápěstí měla pořád obvázané, protože ta rána, kterou jí teď hajzl udělal, byla docela hluboká.

,,Já vím. Omlouvám se jen... nemyslela jsem si, že by ho to vzalo až takhle," vzlykla.

,,Chápu, že je ti ho líto. Podívej se ale, co ti ten hajzl provedl," řekl jsem a poukázal na její zápěstí.

,,Já vím. Promiň. Už o tom nemusíme mluvit. Co tvoje rameno?"zeptala se a podívala se na moje rány.

,,Neboj se. Je to dobré," řekl jsem, i kdyby mě to neskutečně bolelo a nevěděl jsem co s tím.

,,Nelži mi. Ty ne prosím," podívala se na mě svýma očima a zase jsem se jí do nich zadíval tak hluboko, jako poprvé.

,,Dobře. Bolí to. Joey... nechci Tě tím zatěžovat. Kdyby to bylo vážné, nebo se to zhoršovalo, zajdu s tím k doktorovi. Ano?"

,,Dobře," přikývla.

Myslel jsem si, že když se zbavíme Jellyho a nebude s Joey, že to bude všechno v pořádku. Že to bude všechno jakoby se nic nestalo. Jsem hlupák! Můžu být rád, že mě Jelly nevyhodil z kapely a nějak mě přežívá. Doufám, že i můj vztah s ním se časem zlepší.

I když... doslova jsem mu přebral holku.

,,Ještě tohle," řekla z ničeho nic a ukázala na náramek na noze.

,,Co s ním chceš dělat?"

,,Je to od něj. Neměla bych mít nic od něj. Nebo?"

,,Joey. Byl to dárek. Nikdy jsem ti přece neřekl, že musíš věci, které jsi od něj dostala, vyhodit. Nebo se jich zbavit."

,,Já vím. Jen... jak si mohl myslet, že já jsem Mairlene. Ty jsi mu to vymlouval?"

,,Ano," přikývl jsem. ,,Řekl jsem mu, že si nemyslím, že je to dobrý nápad," dodal jsem ještě.

,,Stejně si to udělal po svém. Proč si myslel, že jsem Mairlene?"

,,Pár dní jsi se chovala tak, že to bylo malinko nerozeznatelné. Ale i tak jsem věděl, že je to hloupost."

,,Děkuju ti. Stál si za mnou. A to je víc, než cokoli."

O pár hodin později - Jelly's Pov

Po těch pár dnech, kdy jsem přišel snad o to jediné, co mě udržovalo při životě jsem se rozhodl, že je mi jedno jak dopadnu. Injekce pojedu dál, protože už se nemusím nikoho ptát, zda-li mu to vadí nebo ne.

Jerryho jsem z kapely nevykopl, což se sám sobě divím. Možná kdyby mi o tom, co spolu s Joey měli, nebo dělali řekl..., nebyl bych tak zlý a neudělal jim to, co jsem jim v zápalu vzteku udělal. Přebral mi holku kurva! A to se neodpouští!

,,Dáte si ještě něco?" zeptala se mě mile servírka.

,,A co kdybych řekl, že si dám vás," řekl jsem. Byl jsem asi tak nalitý, že jsem nevěděl, co říkám.

,,Tak bych možná řekla ano. Kdyby jste nebyl opilý," usmála se.

,,Zkuste se mě zeptat, než se opijete," dodala k tomu celému ještě.

Přikývl jsem, poděkoval a zaplatil. Vida. I obyčejná servírka by o mě měla zájem.

Jakmile jí řekneš o injekcích, jsi v hajzlu!

Opět se ozval můj vnitřní hlas, který se umí objevit zrovna, když ho "potřebuju".

O chvíli později, jsem se nějakým zázrakem dostal domů a první co jsem viděl, byla Joey. To mě poser! Otočil jsem se na patě a chtěl jít zase pryč.

,,Jelly. Prosím..."

,,O co ještě prosíš Joey. Vybrala jsi si?"

Mlčela.

,,Tak vybrala?!" zvýšil jsem na ni hlas.

,,A-ano," pípla.

,,Vidíš! Tak mě prosím nech, abych se třeba zničil. Stejně. Pro koho jsem ještě důležitý? Kdo o mě stojí?" položil jsem otázku.

Dlouho nepřicházela žádná odpověď.

,,Tak. Joey. Jdi mi z cesty. Nemám náladu na to, abych se ztrapňoval a vedl tu monolog. Jdi si za ním," jemně jsem ji odstrčil a pokračoval po schodech nahoru.

,,Co se děje lásko?" slyšel jsem zespoda jak s ní Jerry mluví. Trhalo mi to srdce na kusy.

,,Jen jsem ho chtěla zastavit."

,,Před čím. No tak. Podívej se na mě, mluv se mnou. Joey," poslouchal jsem celý jejich rozhovor. Je pravda, že takhle něžný jsem já k ní nebyl. Byl jsem možná malinko drsnější, ale to co mi udělala... to mě ještě víc ujistilo v tom, že se nemám nechat obměkčit. Nikdy!

,,Nechci, aby se zničil. Sice už nejsem jeho, ale pochop Jerry. Pár let jsem jeho byla. Víš jak dokáže být...," to už jsem neslyšel, protože to nešlo dál poslouchat. Musel jsem jít do pokoje a zavřít za sebou.

Jako obvykle následovalo to, že jsem si lehl na postel v tom, co jsem měl na sobě a nechal se unášet mými myšlenkami.

Když v tom mě někdo vyrušil slabým zaťukáním na dveře.

,,Ať jsi kdo jsi, jdi odtud. Nemám náladu," zakřičel jsem.

Ale i když jsem to zakřičel dost jasně....

Klepání neustalo. Právě naopak. Zhlasilo se a na to, jsem neměl nervy.

,,Jděte všichni sakra pryč!"

Zařval jsem a doufal, že tentokrát to bude víc, než jasné.

Díky bohu, že bylo.