𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

12.kapitola

Zdravím všechny mé milé čtenáře a čtenářky. A zdravím i Vás nováčky pokud tu nějaké mám. Rozhodla jsem se "Jellyho vlak" hnát dál. Tak doufám, že jste z toho nadšení, stejně jako já jsem nadšená, že mám myšlenky a nápady na to, jak rozvíjet Jellyho vesmír 🖤. Děkuju všem a hlavně Jellyho klanu za podporu 🖤.

Adie 💫
********************************

Jelly's Pov

Celou dobu jsem moc nevnímal. Viděl jsem jen Joey celou od modřin, které jsem ji hádám způsobil já ve svém záchvatu.

Jsem pro ni nebezpečný. Měla by se ode mě držet co nejdál.

To byla myšlenka, která mi v tu chvíli prolítla hlavou. Když jsem se kolem sebe podíval víc, bylo mi jasné, že ležím na gauči, do žíly mi kapala nejspíš moje 'záchranná' látka a nademnou se nakláněla Joey.

,,Ahoj lásko. Už je dobře," řekla a usmívala se.

,,Ty modřiny...-... To jsem byl já?"

Přikývla a pohladila mě po vlasech.

,,Joey promiň já ..-"

,,Nemůžeš za to ano? Měl jsi záchvat lásko a byl jsi skoro jako v transu. Dobře?"

,,Jen mi řekni. Proč jsi mi neřekl o té operaci, kterou potřebuješ?"

,,Protože jsem si nemyslel, že bych ji potřeboval. Řekl mi to otec. Že ji budu potřebovat, jinak se stane něco, co by nikdo asi neviděl rád. A teď, jak se dívám na své zápěstí...ji asi stejně potřebovat budu," řekl jsem a chystal se zvednout.

Na to mě Joey znovu položila na gauč.

,,Ne! Ani náhodou do nemocnice nepojedeš," řekla a byla přitom celá skoro vyklepaná.

,,Joey. To bude nejmíň na šití," řekl jsem.

,,Ano," přikývla a pak dodala ,,a proto tu mám šikovného kluka a zároveň tvého kamaráda a kolegu Jeryho, který je na tohle šikovný. Jery? Můžeš prosím?"

,,Tak jo. Dáme Tě do pořádku kámo."

,,Jako bez anestezie?" vykulil jsem oči.

,,Jelly. Když se šije, umrtví se jenom ta část, která se šije. Neboj se... myslel jsem na to, že Tě to bude asi hodně bolet, protože tvůj otec než jsem ho zabil, byl debil a musel Ti tohle udělat. Chci, aby Tě to co nejmíň bolelo. I když to, co jsi udělal Joey, je mnohokrát horší, než tahle bolest, která by byla," řekl.

,,Tak jo fajn. Jery? Už jsi skončil s proslovem?" zeptala se rozčilená Joey. ,,Protože víš, že to udělal v záchvatu a nemohl s tím nic dělat, tak prosím začni,"  dodala ještě.

Podíval jsem se na ni s vděkem v mých očích a doufám, že ho viděla.

Neboj se. Pro ni to není vůbec jednoduché. Jo. Tváří se, že je. Opak je pravdou.

Řekl mi můj vnitřní hlas.

,,Umm... dá si někdo kafe?" zeptala se z ničeho nic, protože asi musela slyšet moje myšlenkové pochody.

,,Jo já. K té neplánované operaci, co mi tu leží na gauči," řekl Jeremy a podíval se na mě.

Tak co řešíš? Nech mě tu tak jak jsem a budeš mít pokoj. Vidím na tobě, že se Ti Joey líbí.

Ano. Líbí. Ale je tvoje.

Prosimtě. Stejně jsi se s ní už líbal a co myslíš? Proč myslíš, že je pořád se mnou?
Protože mě miluje? To asi ne co? Jen ze soucitu kámo.

To není vůbec pravda.
Ano. Líbali jsme se. To ti nebudu zapírat. Ale ona při tom myslela na tebe a mluvila o tobě. Já jako bych tam nebyl.

,,Tady máš to kafe Jery," řekla a podívala se na ně naprosto nechápavě.

Dobře si rozmysli co říkáš. Já ty myšlenky Jelly slyším. Ano. Od toho, co umřela Mairlene mám tu schopnost taky. Umím ji ale tlumit.

Joey já...-

Nic neříkej a radši se zamysli nad tou hloupostí, kterou jsi před chvílí vypustil z hlavy. Ju?

Jen jsem přikývl a dál sledoval Jeryho, jak mi zašívá zápěstí.

Komedie.