𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

6.kapitola

Zdravím vás moji  milí!  

Doufám,  že Vás neštve,  že je teď více kapitolek za sebou a doufám, že Vás to spíš naopak těší,  že  mám více psací období a myšlenky, které chci do Jellyho vložit a předat je Vám, mým milým stálým, ale taky novým čtenářům! Tímto chci pozdravit jak nové čtenáře, -pokud tu nějací jsou- a hlavně, Jellyho klan, což je skupinka lidí,  která je s Jellym skoro od samého začátku a jsou mojí hlavní podporou a já  jim za to moc děkuji! No a teď jdeme na samotnou kapitolku!

Yours- (ad)eeli 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Joey's Pov

Jelly šel s Jerrym do baru, takže dost času na  to, abych mohla začít jednat. Jasně!

 Udělal chybu, že se nechal zlákat,  protože mu slibovali slávu a řekněme si to narovinu, chtěl  se  zbavit svojí holky. Ta druhá část zní hrozně, ale já nejsem člověk, který by si něco nalhával. 

Co pak udělá se mnou, až se mu nebudu hodit? To samé? Nebo snad něco horšího?

To a další podobné otázky, se mi honí hlavou od té chvíle, co se nám rozhodl vyzpovídat ze svých hříchů. Ach  bože! To zní jak v kostele. Brr. 

Došla jsem dolů do kuchyně, že si udělám kafe a možná vezmu něco dobrého na zub, když vtom zařinčel telefon. 

,,Ano?Ahoj Nat! Víš, že máš jednu perfektní vlastnost?" ironický tón nesměl samozřejmě chybět. 

,,Ahoj Joey! Konečně se nám šípková růženka probudila. Jak je Ti? Nevolám nevhod doufám?" 

,,No... zrovna jsem chtěla udělat kafe, ale počkej, dám si Tě  nahlas. Tak, už Tě slyším," řekla jsem. ,,Hele... není mi úplně nejlíp. Cítím se, jakoby mě někdo klepl bejsbolkou," smích. 

Moje kroky zamířily zpět do pokoje. 

,,To  chápu," řekla a podle hlasu jsem usoudila, že  nakonci věty byl úsměv. 

,,Jelly šel s Jerrym do  baru, ale předtím měl zase jeden z těch  stavů,  do kterých se dostával předtím a které ho měly jakýmsi způsobem posílit, povzbudit snad na tvorbě," svěřila jsem se a doufala, že toho nebudu litovat. ,,No a upřímně? Bojím se, co bude  se mnou, když ho přestanu bavit. Když ho to celé přestane bavit," a oddechla  jsem  si.

,,Zase to tak nehroť. Myslím si, že až tak zlé to nebude a když ano, tak Tě zachráníme."

,,Haha. Moc vtipné," řekla jsem. ,,Myslím, že bych měla něco dělat."

,,A co by jsi tak chtěla dělat? Zjistit jestli to Mairlene přežila a riskovat tak, že o Jellyho přijdeš? Kolikrát Ti budu ještě opakovat -..."

,,Počkej, něco slyším," a šla jsem se podívat dolů. Jenže to jsem neměla dělat.

,,Joey? Joey!" bylo poslední co jsem slyšela z hovoru, protože z toho šoku mi spadl telefon.

,,K-kdo jste a co tady děláte?"

Postava se začala pomalu otáčet a já v ní poznala toho hajzla.

,,Víš moc dobře, kdo jsem."

,,Proč? Proč jste mu to udělal? Víte jak teď kurva trpí?"

,,Ano. A ty budeš taky, pokud se hodně rychle nevrátí, ale podle jeho GPS, je v baru viď? Se svým kamarádem. Jerry? Tak se jmenuje?"

,,Nebudu Vám říkat nic o členech kapely, protože i přes to jak moc jsem naštvaná na Vás, nebo mého přítele, beru je pořád jako moji rodinu," skoro jsem křičela.

,,Joey. Nikdy jsem nepochopil, co na Tobě můj syn vidí, ale možná bych si to mohl ověřit. Co Ty na to?" ani jsem se nenadála a přešel ke mě. Byl hodně blízko. Byl cítit alkoholem.

Vzal obě moje ruce a dal je za záda. Nešlo se bránit. I když jsem zkoušel kopat nohama, jednu nohu mi přichytil tou svojí, a pak se nešlo ani hnout.

,,Nech mě ty zasranej hajzle!"na to mě chytil ještě pevněji a začal sahat na místa, na které má právo jen jeden jediný.

,,Jelly pomoc!"

,,Ten Ti nepomůže, je v baru. Musel by se stát zázrak, aby sem přišel dřív, než po půlnoci," řekl tak nechutným hlasem. Bylo mi úzko. Tak jak nikdy!

Bojím se toho, co bude.

Opravdu bojím!