𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

- Kapitola 7 -

Jak šel čas, Jellymu se postupně zaplnily všechny volné místa v kapele až podezřele rychle. Ale to netušil, kdo zatím stojí a co se celou dobu děje osobě, na kterou nejspíš opět zapoměl. Ano. Někdy je láska slepá, chcete s tím člověkem tak moc být až na něj pak v důležitých chvílích zapomenete. 

Mezitím, co se Jellymu zaplnila kapela, otec Mairleene podplatil jednu ze sester aby s příchodem každého člena nechala oslabit organismus Mairleene a aby se tak pomalu, ale jistě plnilo to, co se domluvili. Kruté? Na Jellyho otce ještě ani moc ne. Nebyl to hodný člověk a dělal za Jellyho zádama tak nechutné věci, že netřeba o nich psát. Jak to, že ho nechytili? Měnil si identity a měl k tomu dobré lidi a známosti. 

Jelly si byl svým otcem tak moc jistý a věřil mu, že netušil, jak moc ho může zklamat. 

Jelly'sPov

Dneska jsem se od rána necítil nijak moc dobře a měli jsme mít schůzku s kapelou. Postupně se nám až záhadně rychle naplnily vvšechna místa a je nás celkem 5 +  lidé, kteří pracují v zázemí. Vlastně oficiálně jsme 4, ale máme náhradního kytaristu s tím, že se budou na koncertech střídat. Vždycky se to hodí a myslím, že lidem je jedno, jestli jsme 4, nebo jestli nás je 5. Jediné co mi tu chybí je ona. 

Je těžké na ni nemyslet, když víte, že tu pořád je. Jen s Váma nemůže mluvit a nemůže vidět, jak tohle všechno vzkvétá. Vím. Hodně rychle až i mě je to podezřelé. Měl bych se za ní zastavit, i když mi něco říká, abych to raději nedělal, ale já ji musím alespoň vidět. 

,,Pro dnešek je to všechno," chtěl jsem ukončit schůzi, ale Joe mi to zarazila. 

,,Nedáme si tu poslední písničku ještě jednou?" 

Zrovna tu poslední? Ta je věnovaná jí. Po druhé to už nedám. 

Kapele ale nesmíš odpírat, když chcou být dobří.

,,Tak dobře. Pak už ale musím odejít, takže vy si tu ještě klidně zkoušejte, jen nic nerozbijte," uchechtl jsem se, bych maličko zlepšil náladu v kolektivu. 

,,We will be!"

Dozpívali jsme a já se hned rozloučil a vystartoval ze studia. Musí jim to přijít divné, ale prostě takový jsem. Chtěl bych vidět Vás v mojí situaci. 

***o pár minut později***

,,Dobrý den... jdu se podívat na Mirleen Moere," řekl jsem na recepci. 

,,Dobrý den. Jaké je Vaše jméno a v jakém jste příbuzenském stavu vůči slečně Moere?" 

,,Jistě. Jelly Song a jsem přítel," doufal jsem, že to zabere.

,,Pane kamarády k pacientům nepouštíme. Od srdce jsem se zasmál. Vtipná je ta paní recepční a dělá jakoby mě tu viděla úplně poprvé. 

,,Přítel jakože spolu chodíme víte?" i tak se na mě nevěřícně podívala. Pak řekla, že se musí podívat do seznamu jmen, které za Mairleen nesmí pouštět -věřte, že jsme je s jejím otcem sestavili-, a potom mě konečně pustila. I když nevím, co bych dělal na "seznamu nepovolaných". 

Asi naivně jsem si myslel, že celá náštěva bude probíhat takhle v klidu, jak se z počátku zdála. Zaklepal jsem na deře - s nadějí že by snad- a i když nikdo neodpovídal, tak jsem oteřel dveře. Nikde nikdo. 

Tak že by to snad přece bylo bez komplikací? 

Ležela tam stále nehnutě. Zavřel jsem dveře. V jednu chvíli na mě přišlo nutkání je zamknout. Být tam jenom my dva bez toho, aniž by tam mohl kdokoliv vejít a zase odejít. 

,,Ahoj lásko," řekl jsem. Ono se říká, že když budete na lidi v komátu mluvit, že Vás můžou slyšet. ,,Jsem zase tady. Přišel jsem Ti říct co je nového. Tu nehodu jsem přežil, kdyby Ti to náhodou někdo chtěl vyvracet. Jsem pořád tady a budu. Doufám."

A v tu chvíli mi přejel mráz po zádech. 

*******

Ahoj všem!

Po delší době tu máme další kapitolku. Pro Ty kdo čtete, mám menší překvapení, které Vám oznámím asi v následující "kapitole", která bude nést název "GetReadyforSurprise - slova Autorky"... moc se těším, až Vám to oznámím a jsem zvědavá na Vaši reakci! 

Talk to you soon! And let me know your opinion on this chapter. Thank ya! 

xxAdel-baarixx