𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

30.kapitola

Zdravím vás všechny. 

Původně tohle měla být poslední kapitola Jellyho, ale já se s tímhle příběhem tak nějak nechci loučit :D. Takže tady máme 2 části a čeká nás 3, která přijde hned po téhle 30kapitole. Tak trošku jsem popřemýšlela nad osudy našich postav a hlavně nad osudem samotného Jellyho. Možná to Joey a Jerrymu přestane fungovat... kdoví :D

Přeji příjemné počtení a krásnou Neděli!

xAdBlacksoulx

___________________________________________

Jelly's pov

Rozhodl jsem se, že Jerryho maličko potrápím. 

,,Kámo zdá se mi, že tu jednu část nehraješ zrovna úplně jak by se mělo" a můj pohled šel směrem k Joey. Dneska jí to opět neskutečně slušelo. Ta černá na ní prostě. Ale ona mi jen vrátila zamračený pohled. 

Do háje! Já vím přesně o co ti jde. Nech ho sakra. 

Na to jsem se jenom ušklíbl a zakroutil nesouhlasně hlavou. Odpovědí mi bylo zakroucení očima. 

Nene. Neví ještě jak moc špatného protivníka si pro svůj boj vybral. 

Jelly! Prosím

Žadonila. Ach, to její žadonění a prošení. Vždycky jsem na to tak nějak dal, ale tentokrát? Tentorkát ne. Ať jí Jerry ukáže kdo opravdu je a koho si to vlastně vybrala. Znám ho nějakou dobu dýl než ona. Ano kapelu jsem zakládal sice náhodně, ale jeho jsem si tam vzal jako kamaráda a doufal... doufal, že všechno bude v pohodě. 

,,No tak! Remingtone! Znovu," křikl jsem po něm. To už jsem i od Nat dostal maličko varovný pohled. Ale to je mi jedno. Pro mě jsou důležitý ty od Joey. Udělá všechno proto, aby ho zachránila. A tím ji donutím vrátit se ke mě. 

Jo. Možná to zní malinko jako mysl psychopata, ale za toho mě tady stejně všichni mají, takže ať vidí! Jen jim jejich myšlenku malinko potvrdím. 

,,Tyvole Jelly však to hraje dobře, tak co děláš? Aspoň já tam neslyším žádnou chybu," dovolil se ozvat bubeník. Hm... ten malej parchant chce taky lekci?

Joey's Pov

Jak jsem si myslela, že to bude fajn zkouška a poslechnu si zas jejich písničky, tak tomu tak vůbec není. Jelly se chová divně. 

Přestaň už! Tohle stačí! Nebo chceš snad, aby tě měli za úplnýho magora?

Byla moje otázka směřována k němu. Za to jsem samozřejmě dostala takový ten nehezký pohled a náznak, ať raději držím hubu. Jestli mi to bylo líto? Ano. Myslela jsem, že spolu můžeme vycházet aspoň jako přátelé a ne, že celý svůj vztah s Jerrym, budu koukat na nasranýho Jellyho. Jestli ona to nebyla chyba od něj odcházet. 

Nat to s ním neumí. Ještě jí ten magor nějak ublíží. Tak počkat. 

,,Jelly," došla jsem za ním a upřeně se mu zadívala do očí. No jistě! 

,,Ano Joey? Chtěla by jsi něco?" já se podívala směrem k Jerrymu a hodila na něj vážný pohled, protože to, co udělám teď, se mu nebude líbit. 

,,Pojď prosím se mnou," řekla jsem. Možná si právě ničím vztah, ale on mě teď potřebuje víc než kdokoliv jiný z nich. ,,Prosím," šeptla jsem. 

,,Pánové? Dnešní představení se ruší a Jerry ty mazej rovnou domů! A nezkoušejte se mě neposlechnout a ano vím co dělám," dodala jsem. 

Neohlížela jsem se a jenom Jellyho táhla za ruku a ten jak poslušný pejsek šel.  Když jsme konečně došli na klidné místo, kde nás nikdo nemůže vidět byť bylo hodně vysoko, otočila jsem se směrem k němu. 

,,Ale... holčička zlobí?" zeptal se. Jen jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči. Tohle mi připomělo spoustu momentů s ním, které byly. 

,,Jelly tohle nemůžeš," řekla jsem. ,,Nemůžeš tohle pořád dělat. Jerry tu část zahrál skvěle. Nebylo na tom nic k vytknutí-..."

,,Já vím... ale já chtěl přesně tohle Joey. Chyběla jsi mi. Už jsem přišel o Mairlene. Nemůžu i o tebe," řekl a přišel blíž ke mě. K mé smůle jsem stála hodně blízko zdi, takže se ke mě přiblížil, skoro až natiskl. 

,,Jelly," jen jsem polkla a zhluboka dýchala. On se mi pořád díval do očí. Pak mě rukou chytil pod krkem a k tý zdi ještě víc přitlačil. 

,,Ty si myslíš, že si se mnou můžeš hrát? Tak to jsi se hodně spletla," a když to dořekl, tak mě políbil. Tohle už tady dlouho nebylo. Tolik emocí dohromady, že jsem nevěděla "kam dřív skočit".

Pak mi to ale došlo ...