𝕁𝕖𝕝𝕝𝕪'𝕤 𝕊𝕠𝕟𝕘

-Kapitola 12-

Joe'sPov

Jestli je pravda to, co jsem viděla v nemocnici, pak je Jellyho otec dost možná psychopat. Ptáte se, jestli jsem měla chvilku kdy můj mozek chtěl ze skupiny odejít? Ne. Nebo alespoň ne do té chvíle, která se odehrála v nemocnici.
Jelly mi to nechtěl zaboha věřit, tak se doslova běžel přesvědčit. Teď na něj čekám u něj doma, je skoro půlnoc a on nikde. Mám strach. Sakra jaký já mám o něj strach a zároveň v sobě mám napětí toho, co se  dozvím.

***O pár hodin později Joe's Pov***

Po asi milion letech, se ozvalo chrastění klíčů v zámku. Konečně! Vyskočila jsem z gauče a běžela do předsíně, kde nevešel Jelly, ale spíš hromádka neštěstí jménem Jelly.

,,Joe?" podíval se mi do očí. Díval se do nich dlouze. Byl to tak upřímný pohled, že mi pomalu začínala třeštit hlava. Já na něj zase hodila obličej plný zvědavosti. ,,Měla jsi pravdu," řekl konečně, a potom se skácel k zemi.

Co ho sakra tak vyděsilo?

No. Dneska už to asi Joe nezjistíš.

Ozval se můj vnitřní hlas a myslel si, jak mi řekl novinku. Tiše jsem se zasmála, protože to jinak nešlo prostě.

Jen se směj.
Smích je dobrý, ale ne tehdy, když máš na zemi kamaráda, který Ti omdlel evidentně z nějakého šoku.

Sakra!

,,Jelly! Jelly vstávej," jedna zleva, druhá zprava. Nic. Tak jsem ho profackovala znova a nic.
Mám volat záchranku? Asi by nebyl rád, kdyby se probudil ve stejné budově jako je teď jeho holka.

Rozhodla jsem se ho odtáhnout do nejbližšího křesla a na stůl mu postavila vodu, kdyby ji potřeboval jak se probudí a rozhodla se čekat. Nic jiného teď nezmůžu.

***Mezitím v nemocnici***

,,Byl tady? Ale proč tak pozdě? Neřekl jsi mu nic, že ne," zeptal se spolupachatel otce Jellyho. Ten zakroutil hlavou a následně pokrčil rameny.

,,Ale mohla tu být ta holka"

,,Oni spolu něco mají?"

Jellyho otec se uchechtl, protože na tuhle otázku nešlo reagovat jinak.

,,Opravdu se mě na to ptáš, i když víš na co jsem si Tě najal a proč tady teď stojíme před Jellyho holkou? Já chápu, že je skoro 2 ráno, ale přeci tuhle otázku nemůžeš myslet vážně jinak se začnu smát," řekl.

,,Tak promiň, ale to že má někdo holku v komatu ještě s takovýma podmínkama jako on, mi cpe do hlavy myšlenku, že si někoho našel. A když ne na dlouhý vztah, tak aspoň na sex."

Jellyho otec jen překroutil očima a poťukal si na čelo a podíval se na svého spolupachatele.

,,Myslím, že nejlepší bude tuhle debatu ukončit, dělat že nikdy neproběhla, jít domů a vrátit se sem ráno. Teď tady nic nezmůžeme," otočil se na patě a šel směrem ke dveřím. Pak se ale zarazil a otočil se zpátky.

,,I když si tak říkám... nemuseli bychom jí zabít. Ono ,,přiotrávený stav", je mnohem lepší a mnohdy zábavnější," zauvažoval nahlas.

,,To máš pravdu," potvrdil mu to spolupachatel.

***O pár hodin později Jelly'sPov***

Neskutečně mi třeštila hlava.
Ale tal, jakobych vypil několik flašek vodky na ex.

,,Dobré ráno princezno," ozvalo se. ,,Před sebou máš vodu."

,,J-Joe? Co Ty tady?"

,,Ty si včerejšek nepamatuješ?" vykulil jsem na ni oči a otevřel pusu, že něco řeknu.

,,Ne! Fakt k ničemu nedošlo. Došlo akorát k tomu, že jsi byl v nemocnici a tady jsi se celý vyděšený, skácel k zemi," řekla.

,,To je asi hodně ve zkratce viď?"

Jen kývla a řekla : ,,Běž si dát sprchu a zkus si vzpomenout, proč jsi přišel tak vyděšený, ale už prosím neomdlívej."

Jestli jsem omdlel, tak to bylo poprvé v mém životě, co si to pamatuju. Pamatuju si, kde jsem byl a co jsem tam dělal.

Pamatuju si, že jsem s ní mluvil. Sice ne přímo z očí do očí, ale vyměňovali jsme si myšlenky a to, je možná cennější. Proč? Protože pokud se probudí a já vím a věřím že ano, tak si tuhle konverzaci budeme pamatovat jen my dva a nikdo jiný!

***
Ahoj všem!
Nerada to říkám, ale pomalu a jistě, se blížíme konci😁. Že tento příběh bude krátký jste asi nikdo nečekal, ale nebojte! Ještě se toho dost v příběhu stane. So!!! See you next chapter and thank you for your support!!!

Adela v. B