The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 44

*O pár dní později*

2 měsíce. Přesně tak dlouho už tu jsem s Niallem zavřená. Za tak krátkou dobu se mi dokázal změnit život kompletně od základů. K lepšímu. Nikdy předtím jsem nebyla tak šťastná, jako teď. Ležím tady po boku Nialla, usmívajíc se na jeho spící tvář. Je tak dokonalý. Kdo by si pomyslel, že se někdo jako on, zamiluje do někoho, jako jsem já?

Jeho řasy se lehce zatřepotaly před tím, než se jeho oči trochu pootevřely. Jeho hlava se stočila mým směrem a když si všiml, že už jsem vzhůru, usmál se na mě.

"Dobré ráno," oplatila jsem mu široký úsměv a podepřela si hlavu svou rukou, abych na něj lépe viděla. Spokojeně zamručel a protáhl se. Hned po té se ke mě přivinul a natáhl se k mým rtům, které lehce políbil.

"Dobré," zachraptěl ještě ranním hlasem do mých rtů a svou hlavu si položil na mou hruď, přičemž jednu svou ruku obtočil kolem mého pasu a přitáhl si mě blíže k sobě.

"Myslím, že na dnešním programu vidím rozvalování se v posteli," zasmála jsem se. Niall prudce zakýval hlavou a já se musela jeho jasnému názoru zasmát. Chvíli jsme tam v klidu leželi, až jsem si nebyla jistá, jestli Niall znovu neusnul.

"Nialle?" zeptala jsem se pro jistotu a když jsem uslušela jeho tiché "hmm," usmála jsem se. "Slez ze mě," uchechtla jsem se, načež on to beze slova splnil. Asi je moc rozespalý na to, aby protestoval.

Pomalu jsem se posadila a zvedla své ruce nad hlavu, za účelem si je protáhnout. Pak jsem se trochu rozkoukala po místnosti a opatrně se postavila. Nikdo přece nechce, abych se hned po ránu rozplácla na zemi.

Ještě jednou jsem se protáhla, obula si boty a pak zamířila ke dveřím.

"Kam jdeš?" zamumlal za mnou Niall.

"Nasnídat se," oznámila jsem mu, aniž bych se na něj otočila a pomalu začala scházet točité schodiště. Kdyby alespoň uměli andělé běhat stejně rychle jako upíři, už bych tam byla. To není fér.

Když jsem konečně došla do kuchyně, hladově jsem otevřela dveře od skříňky a mlsně se rozhlédla po všem tom jídle. Měla bych se krotit.

Vytáhla jsem si sáček s donuty, který tu byl nový. Nejspíš nás zase navštívila Niallova matka.

Sáček jsem položila na stůl a přesunula se ke kuchyňské lince, kde jsem si vytáhla skleničku a nalila si do ní vodu. Zrovna, když jsem si chtěla dát sklenici k ústům, ucítila jsem na svých bocích velké dlaně. Vyjekla jsem a sklenice v ruce mi šokem vypadla z ruky. Její střepy se roztříštily po půlce kuchyně a já se zamračeně podívala na Nialla za mnou.

"Promiň," podíval se na mě nevinně. Protočila jsem oči a lehce se zasmála. Dřepla jsem si a začala sbírat střepy ze země, přičemž Niall se ke mě přidal.

"Bacha, ať se-"

"Au," sykla jsem dřív, než to Niall stihl doříct. Pobaveně se na mě podíval, když jsem k němu zvedla hlavu. Postavila jsem se a střepy v ruce jsem položila na povrch kuchyňské linky. Podívala jsem se na malou ranku na mé dlani, z které vytíkal tenký pramínek krve. Niall se taky postavil a se střepy v jeho ruce udělal to samé, co já. Podíval se na mou ruku a zarazil se. Zvědavě jsem se na něj podívala, ale on jen zatřepal hlavou a usmál se na mě.

"Pojď sem," chytil mě za zápěstí a odvedl ke 'dřezu'. Nebo spíš k něčemu, co tu sloužilo jako dřez.

Umyl mi mou ruku, chvíli na ranku nechal téct vodu a pak se ujistil, že už mi krev neteče. Pak pustil mou ruku a usmál se. Oplatila jsem mu úsměv a otočila se ke stolu, kde ležely mé donuty v sáčku. Shrábla jsem sáček a vytáhla si jeden donut, do kterého jsem se s chutí zakousla. Niall se na mě zamyšleně díval a pak se koukl za sebe. Znova se na mě podíval, tentokrát s úsměvem.