The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 67

„Co dál?" zeptala jsem se Nialla, když jsem do nákupního košíku vkládala balení kyselých rybiček. Můj pohled na ně náhodně padl a... kdo by odolal?

„Jahody," přečetl z nákupního lístku, který jsem mu při vchodu do obchodu vrazila do rukou.

„Ty budou tam," ukázala jsem dál do uličky, kudy jsme se hned vydali.

„Proč jsem vlastně měl jít s tebou?" zeptal se, když jsme zastavili u regálu s jahodami.

„Uhm, jen tak? Neodporoval jsi," zazubila jsem se na něj a natáhla ruku pro umělo-hmotnou vaničku plnou jahod. Ušklíbl se a podíval se na papír v jeho ruce.

„Teď česnek," zvedl na mě pohled, načež jsem potichu přikývla. Přešla jsem na druhou stranu uličky, kde jsem ihned popadla bílý stroužek česneku. Prohlédla jsem si ho, a pak se divně podívala na Nialla.

„Uhm...," odmlčela jsem se a těkala pohledem mezi Niallem a česnekem.

„Co?" zeptal se nechápavě.

„Já jen... neudělá ti to něco?" zeptala jsem se trapně a trochu se začervenala. Byla to blbá otázka, ale když si vybavíte česnek v kontextu s upíry, neměla to být anti-věc proti nim? Bylo to tak ve filmech, že?

„Co by mi to mělo udělat?" zasmál se pobaveně a já více zrudla.

„No, uhm... ono to tak ve filmech o upírech-"

„Na filmy kašli, teď máš skutečnýho za přítele," zasmál se a ukazováčkem a palcem mi zvedl hlavu, jelikož jsem ji ze studu sklonila čelem k zemi.

„Dobře," potupně jsem se zasmála a zakousla se do rtu. „Uhm, co dál?“ zeptala jsem se, abych změnila téma. Jeho pohled znova poputoval k seznamu.

„Jako poslední je tu pečivo,“ zvedl na mě zpátky pohled.

„Okay,“ špitla jsem si pro sebe a došla až na konec obchodu, kde jsem vybrala pár druhů pečiva a hodila je do nákupního košíku.

„Betty?“ uslyšela jsem kousek od sebe, kde jsem okamžitě otočila svůj pohled.

„Oh, ahoj Liame,“ oplatila jsem mu úsměv, který mu hrál na rtech. Přikývl nám na pozdrav, zatímco jeho pohled přeběhl ze mě na Nialla a pak zpátky na mě.

„Jsem rád, že jsem tě potkal, Betty, aspoň ti nemusím volat,“ odkašlal si. „Jde o to, jestli bys nemohla pohlídat dnes večer děti? S Camie nám jedna akce rozházela plány. Klidně by jsme ti mohli zaplatit více, než přes pracovní dny,“ podíval se na mě prosebně, čekajíc na mou odpověď. Podívala jsem se na Nialla, který mi pohledem nic nenaznačoval, takže jsem se s úsměvem podívala zpátky na Liama.

„Já myslím, že bych mohla,“ přikývla jsem a ještě se pojistila pohledem na Nialla, jestli mu to nevadí.

„Oh, děkuju, jsi naše záchrana,“ vydechl spokojeně. „Stačí, když u nás budeš na 8. Bude to trvat jen tak dvě, tři hodiny,“ usmál se vděčně.

„Budu tam,“ přikývla jsem. Rozloučili jsme se a spolu s Niallem jsme zamířili směrem k pokladně.

„Takže ty mě dnes necháš samotného?“ zeptal se a podíval se na mě hraně ublíženým výrazem.

„Ne, v klubu bude dost lidí, kteří ti budou dělat společnost,“ zasmála jsem se a prohlédla si regály kolem nás, abych mohla když tak ještě něco vzít. „Bude to v pohodě,“ usmála jsem se na něj, když jsem si všimla, že jeho obličej stále neopustil ublížený výraz. Stoupla jsem si na špičky a darovala mu dětskou pusu na zkroucené rty. „A teď už pojď, trdlo,“ uchechtla jsem se, chytila ho za ruku a potáhla ho k našemu cíli.