Co by jste dělali vy, kdyby jste se octli v odlehlém kostele, ze kterého není úniku, a spolu s vámi by tam byl člověk, který by tvrdil, že je upír?
#1 in vampire
„Nialle, běž prosím tě otevřít!" křikla jsem šišlavě z koupelny, když se ode dveří do bytu ozvalo klepání. Vyplivla jsem zubní pastu z pusy, kterou jsem si hned poté vypláchla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zaposlouchala se, jak Niall otevírá dveře a následně někoho pouští dovnitř. Utřela jsem si pusu ručníkem a hned se vydala pryč z koupelny, abych zjistila, kdo se rozhodl stát se naší návštěvou.
„Ahoj Lou," usmála jsem se na nově příchozího, který už seděl u jídelního stolu spolu s Niallem. Posadila jsem se k nim a povytáhla své obočí, s otázkou na jazyku. „Proč jsi přišel? Nemáš ještě službu?" zeptala jsem se s úsměvem na rtech. Samozřejmě, že jsem věděla, proč přišel. Proto jsem taky začínala být nervózní, zatímco moje dlaně, které jsem měla propletené a položené na desce stolu, se začaly lehce potit.
„Ano, mám. To je důvod, proč tu jsem," lehce přikývl a pak sepjal své rty do úzké přímky. Jen na zlomek sekundy jsem těkla pohledem k Niallovi, abych v jeho pohledu nabrala trochu povzbuzení, a pak obrátila pohled zpátky na Louiho, který pokračoval: „Těm dvěma se podařilo utéct." V místnosti zavládlo ticho, ve kterém Loui těkal svým pohledem mezi mnou a Niallem. Napjatě jsem se na něj dívala, protože to vypadalo, jakoby něco tušil. „Hlídač tvrdil, že viděl muže v kukle, který ho svým pohledem zparalizoval a nadpřirozenou rychlostí utekl i s vězni," pokračoval, „Kdybych nebyl tím, čím jsem, nevěřil bych mu stejně jako kolegové, ale bohužel jsem," pronesl a oba si nás znova prohlédl svým - nyní přísným - pohledem. Zakousla jsem se do spodního rtu a vyhledala Niallův pohled, který mi jasně říkal, ať mlčím. Přemlouvala jsem sama sebe, abych ho poslechla, ale když jsem se znova podívala na Louiho, bylo mi jasné, že jsme jeho hlavní podezřelí. Zhluboka jsem vydechla přebytečný kyslík z plic a sklopila pohled na mé ruce.
„Byli jsme to my," špitla jsem potichu, až jsem si nebyla jistá, jestli jsem si to neřekla jen ve své hlavě. Následovalo chvilkové ticho, a tak jsem opatrně zdvihla svůj pohled a podívala se do ledově modrých očí. Nakonec se tichem napjatou místností rozezněl hlasitý povzdech. Přivřela jsem oči a trochu se odklonila od Louise, čekajíc na jeho křik, který překvapivě nepřišel.
„Že mě se vždycky splní moje obavy," vydechl, nejspíše jen pro sebe, ale kvůli mrtvému tichu v místnosti jsme ho s Niallem zřetelně slyšeli. Sepjala jsem rty k sobě a stále čekala alespoň na nějaké kázání.
„Proč jste to udělali?" zeptal se a podíval se na mě, protože předpokládal, že budu více povolná.
„Nedokázala jsem na to přestat myslet, pořád jsem cítila tu vinu," zakousla jsem se do rtu a odvrátila pohled na Nialla, který stále mlčel.
„Tak proč jste mi aspoň nic neřekli? Mohl jsem třeba zařídit, aby byl na hlídání někdo, kdo by vám pomohl." Na tohle už jsem neodpovídala, jen jsem sklonila pohled na své ruce, které jsem si složila do klína.
„To byl můj nápad," promluvil konečně Niall. Ucítila jsem, jak ze mě Louisův pohled zmizel, což mi dovolilo se trochu uvolnit. V téhle situaci jsem se necítila zrovna svá.
„Nechtěl jsem, aby jsi nám to vymluvil," pokračoval Niall. Ucítila jsem, jak pod stolem narovnal svou nohu, a trochu se otřel o tu mou. Zvedla jsem k němu pohled a když mi věnoval lehký povzbudivý úsměv, nedokázala jsem jinak, než mu ho oplatit.
„Dobře," povzdechl si Loui a opřel si své lokty o stůl, zatímco si propletl své prsty, které měl v tu chvíli v úrovni jeho obličeje. „Stejně už s tím teď nic neudělám, ale... Zůstává tu ještě jedna otázka," zvedl pohled od svých rukou a oba si nás prohlédl nicneříkajícím pohledem. „Kde jste je odvezli?" povytáhl obočí, ale místo okamžité odpovědi se dočkal delší odmlky. S Niallem jsme po sobě házeli různé pohledy, vytvářejíc tak tichou konverzaci. Nakonec Niall zhluboka vydechl a odvrátil pohled na Louise.
„Do kostela," špitl, avšak statečně neodvracel oči jinam.
„Počkat... ty myslíš do... toho kostela?" zeptal se Loui s překvapením ve tváři. Jeho ruce povolily, rozpojily se a sjely pryč ze stolu, až na dlaně, které zůstaly zakotvené na hraně stolu.
„Jo."
„Nechceš něco k pití?" postavila jsem se rychle, snažíc se přerušit nepříjemnou konverzaci.
„Ne, díky, já... já už půjdu," postavil se a věnoval mi pohled. „Potřebuju to zpracovat a taky mám ještě celkem dost práce, takže..."
„Jo, jasně," upřímně jsem se usmála. Doprovodila jsem ho ke dveřím, během čeho jsem uvažovala o uběhlém rozhovoru. Když už byl Loui za dveřmi a chybělo jen poslední rozloučení, rychle jsem se ještě zeptala na jednu otázku.
„Mluvil jsi o tom, že si hlídač všiml muže s kuklou. Nikdo jiný si nikoho, ani ničeho zvláštního nevšiml?" zeptala jsem se, pevně tisknouc kliku ode dveří. Na chvíli se zamyslel, ale nakonec záporně zavrtěl hlavou.
„Ne, na nic si nevzpomínám. Proč?"
„Jen tak," odmávla jsem to.
„Tak dobře," oplatil mi úsměv, rozloučil se a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a zády se o ně opřela.
„To je zvláštní," zamumlala jsem si pro sebe a na chvíli zůstala jen ve svých myšlenkách.
„Co?" zeptal se nechápavě Niall, na kterého jsem hned zvedla svůj pohled. Odrazila jsem se ode dveří a zamířila k němu.
„Jediný, kdo řekl, že viděl něco zvláštního, byl ten hlídač. Při tom jsem tam mluvila s tím blonďatým policistou, před kterým jsi mě dokonce odnesl svou rychlostí. Neměl by to říct i on?" pokrčila jsem své obočí v zamyšlení a zastavila se před ním.
„Třeba si myslel, že se mu to zdálo a nechtěl, aby se mu vysmáli stejně, jako tomu hlídači," pokrčil rameny a uchopil obě mé dlaně do svých.
„Ale on je vůbec celý takový zvláštní. Byl při našem výslechu i při tom, když přivedli Mikea a Zayna. A pokaždé se na mě divně díval," zamračila jsem se pro sebe.
„Nemysli na to teď," pronesl a vtáhl si mě do objetí. „Nejlepší by bylo, kdyby jsme se odreagovali. Co takhle jít večer, až příjdeš z práce, do Infinity?" povytáhl obočí, když se ode mě trochu odtáhl.
„Jo, to by bylo dobrý," přikývla jsem a znova se na něj pevně natiskla, vdechujíc jeho vůni. Přivřela jsem své oči a vnímala jen jeho ruce, které mi jemně hladily záda, přičemž jsem se snažila už na to nemyslet.
Jen kdyby to šlo.
hiii :) ano, je tady nový díl! na mě celkem brzo, co? :Dnechci to zakřiknout, ale je možné, že i další díl bude dříve, než obvykle, jelikož už ho mám rozepsaný a taky přesně vím, co tam bude ^^ ale shh, opravdu to nesmíme zakřiknout :D
taky bych se chtěla omluvit jedné určité osobě (možná je vás víc, ale nikdo o tom nepsal :D), že tam pořád není harreh... ale dobrá zpráva je, že už se v dalším díle na 100% objeví! ^^^ jaká jsem? :D (jo, zpomalená, i know :D)
všechny vás do jedné miluju *-* skoro nepřetržitě mě držíte na prvním místě v upírech, a když ne, stále jsem mezi prvníma ^^ a co teprve ta čísla :o zkrátka - love ya'll! ♥♥♥♥♥
kami xx
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
