The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 57

*O měsíc později*

Můj pohled směřoval na strop, zatímco Niallova hruď, na které jsem měla položenou hlavu, byla bez pohybu. Jeho ruka mě hladila na zádech a já spokojeně přivírala oči. I když to nebyla nějaká moc dlouhá doba, Niall se stačil za ten měsíc zbavit nervozity před mikrofonem, dokonce ho už Danny začal učit na kytaru (i když to Niallovi zatím nejde), a dokázal si celkem zvyknout na nynější civilizaci. Jasně, ještě se najde hodně věcí, při kterých se mě Niall ptá co to je a k čemu to je, a když mu někdy odpovím, že už se na to někdy ptal, protočí oči a řekne: „Kdo si má zapamatovat všechny ty vynálezy, které jste stihli vynalézt za těch dvě stě let?“

Je pravda, že takovou větu nemá moc lidí šanci použít, ale občas už mi leze krkem. Ale pak jsou tu ty chvilky, jako teď. V tichu spolu ležíme a užíváme si přítomnost toho druhého.

Co se týče Niallova otce, od toho jednoho momentu už tu nebyl. Nebo jsem ho tu aspoň nezastihla. Párkrát jsem s Niallem trochu načala konverzaci a zkusila, jestli mi to řekne, ale mlčel a kdybych tu jeho otce neslyšela na vlastní uši, uvěřila bych mu.

Dnes byla sobota, tudíž žádná práce pro mě, ale naopak pro Nialla. V klubu začínal být oblíbený, pár lidí - ano, ženského pohlaví - už na něj chodilo pravidelně každou sobotu. A tak se Jake rozhodl, že bude Niall vystupovat i v neděli, tudíž má vyšší plat. Jsem ráda i za něj, ale přece jenom žárlím. Všechny ty holky, které se vždycky postaví hned dopředu a jakmile Niall začne zpívat nějakou energetičtější píseň, začnou skákat jako střeštěné.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě Niall a já na něj pohlédla.

„Nad ničím,“ usmála jsem se a dala mu pusu na obnaženou hruď díky vyhrnutému tričku.

„Už bych se měl pomalu připravovat,“ řekl a pohlédl na nástěnné hodiny. Přikývla jsem a svalila se z něho, vstávajíc. Přešla jsem k Niallově polovině skříně a otevřela ji, prohrabujíc ji a hledajíc pro Nialla nějaké oblečení. Vytáhla jsem jednu černou koženou bundu a prohlédla si ji.

„Ani nevím, že něco takového máš,“ podívala jsem se na něj.

„Dal mi ji Tommo, když jsem měl narozky, nepamatuješ?“ pozvedl obočí a já se zamyslela. Oh, Niallovy narozky. Ten dárek od Louise jsem viděla jen letmo, takže to je celkem možný.

„Oh,“ špitla jsem. „V tom případě by sis ji mohl dneska vzít, hmm? Když tam bude i Louis...,“ odmlčela jsem se a on přikývl. Podala jsem mu ji a odešla od skříně, abych mu udělala prostor. Já si mezitím došla napustit vodu do sklenice a pak se opřela o linku, s pohledem na Niallovi a sklenicí v ruce. Jeho prsty právě zapínaly černé jeany, které si oblékl. Poté si svlékl tričko a já se zakousla do rtu, prohlížejíc si jeho tělo.

„Líbí se ti, co vidíš?“ řekl tu otřepanou frázi, jenže jemu se zřejmě zalíbila, jelikož ji teď dost používal. S úšklebkem jsem přikývla a konečně se napila ze sklenice, kterou jsem celou dobu držela u svých rtů. Oblékl si bílé tričko, zatímco bundu vzal do rukou a otočil se na mě.

„Myslím, že můžem jít.“

°°°

„Ale je celkem dobrej,“ zhodnotil Lou vedle mě. Tiše jsem přikývla a naposledy přejela po těch holkách, které stály zase na svém místě. Obrátila jsem svůj pohled na Louise a prohlédla si ho.

„Jak ses vlastně dostal k policii?“ zeptala jsem se ho.

„Jak tě to teď napadlo?“ ušklíbl se, ale když jsem jen pokrčila rameny, znova promluvil: „Když mi bylo asi 13, zavřeli mého otce za vraždu. Samozřejmě to nebyl on, jelikož byl upír a oběť byla zavražděna dýkou, takže už to nedávalo smysl, ale to jsme samozřejmě policii ani před soudem říct nemohli. Často jsem za ním s matkou chodil do věznice, někdy mě s ním nechala i samotného. Byl jsem tak naštvaný, že tátu zavřeli, i když byl neviný, že jsem začal hledat různé důkazy, abych dokázal tátovu nevinnost, a dokonce jsem chodil i na 'místo činu', které policie delší dobu nechávala tak, jelikož to byl byt, který patřil jen oběti. A jednou jsem našel jeden podstatný detail. Sice jsem se musel přiznat, že jsem všude slídil, ale když policie a vyšetřovatelé uznali, že mám pravdu, znova otevřeli případ a nakonec tátu propustili, jelikož se dostali na stopu pravému vrahovi. A tak jsem se rozhodl, že by mě bavilo vyšetřování a rozhodl se pro heslo 'pomáhat a chránit',“ uchechtl se a já uznale přikývla.

„Huh, nevím, co bych ti na to měla říct...,“ odmlčela jsem se a zády se opřela o pult za mnou. „Ale mám otázku. V 13-ti jako doopravdy 13-ti, nebo...,“ nechala jsem vyznít do ztracena.

„13 jako doopravdy 13,“ zasmál se. „Ale to nebylo tak dávno. Bylo to nějak v devadesátých letech,“ pokrčil rameny a usmál se.

„A jak rychle vlastně stárne vaše tělo? Jsem z toho celkem zmatená, protože s Niallem vypadáte na stejný věk a on je přitom o tolik starší,“ rozhodila jsem rukama a pohledem na chvíli zabloudila k Niallovi, který už dozpívával poslední píseň.

„U každého upíra je to trochu jiné, každý roste a vyvíjí se do různého věku. Tělesně se vyvíjíme stejně rychle jako lidi, akorát do určitého bodu, kdy se to zpomalí. Pak už třeba za padesát let zestárne tělo upíra jen o rok. Ale říkám, to je u každého upíra jiné,“ dovysvětlil. Přikývla jsem a otevřela pusu, abych se zeptala ještě na jednu otázku, ale zastavily mě ruce na mých očích. Usmála jsem se.

„Nialle?“ zeptala jsem se a ruce na mých očích zmizeli. Podívala jsem se za sebe a když jsem zjistila, že je to doopravdy Niall, postavila jsem se a políbila ho. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu a polibek mi opětoval.

„Cože tak zhurta?“ ušklíbl se a odtáhl se.

„Jen tak. Jo, a ty holky se dívaj,“ řekla jsem, narážejíc na Niallovy 'fanynky' nedaleko od nás a zakousla se do rtu. Z jeho hrdla vyšel smích. Posadil se na místo, kde jsem předtím seděla já a přitáhl si mě na klín. Chtěl něco říct směrem k Louisovi, ale přerušil ho sám Lou, když si vytáhl mobil a přiložil ho k uchu, rychle odcházejíc na místo, kde bude větší klid. S Niallem jsme se na sebe nechápavě podívali, ale pak jsem zavrtěla hlavou a přisála se mu na rty. Niall se do polibku usmál a pak mě kousl do rtu. Nějakou tu chvíli jsem se líbali, ale pak jsem se rychle odtáhla, když jsem ucítila ruku na mém rameni. Stál tam Louis a bez náznaku úsměvu se na nás díval.

„To bylo z práce,“ povzdechl si a napjatě si nás prohlédl. „Právě našli dva muže, kteří jsou shodní s vašimi popisy.“

hiii :)

HAPPY BIRTHDAY TO MEEEE

... ano, mám narozeniny :D a přesně z tohohle důvodu tu je tenhle díl! :D rozhodla jsem se, že na moje narozky updatenu všechny tři moje story a naštěstí se mi to podařilo stihnout... sice už je po jedenácté večer, ale who cares :D

ale jinak vám OBROVSKY děkuju za ta čísla! myslím, že už to je 61,1K přečtení, 5,07K votes a 702 komentů! :o a pořád to rychle roste! děkuju! ♥

love ya!

kami xx