Ležela jsem na své posteli a se zavřenýma očima přemítala, co se stalo jen od předevčerejšího dne, kdy jsem se vrátila tady, do Clifton. Byla jsem na policii a musela tam říct vymyšlenou výpověď, ve které figurují dva vymyšlení muži. A to je to horší, policie totiž může zatknout dva nevinné muže, kteří se jim budou jen podobat. Za to mě moje svědomí tíží a já proto doufám, že nikoho takového nenajdou. Jenže, to není ta jediná věc, která se stala. Zjistila jsem, že budu matka dítěte, které mám s osobou, kterou nade vše miluju. Vsadím se, že nám už Niall plánuje budoucnost a vybírá jméno pro naši holčičku. Ale vlastně by nebyl špatný nápad už přemýšlet o jméně, jen tak dopředu, pro orientaci. Jenom musím tajně přemýšlet i nad jménem pro kluka, přece jenom Niallovi nevěřím na sto procent.
Vzpoměla jsem si na jeho úsměv, když zjistil, že budeme mít dítě. Jeho oči zářily jasně modrou a v jeho obličeji by jste v tu chvíli nenašli žádnou jinou emoci, kromě radosti a lásky. Vždy, když si na to vzpomenu, se mi na rtech vytvoří úsměv, stejně jako teď. Své ruce jsem přesunula na své ještě nevystouplé bříško, uvědomujíc si, že se pod mými prsty vytváří nový život. A to jen díky mě a Niallovi. Ale musím uznat, že se mi to vytváření dítěte líbilo, hah.
"Ale, ty už jsi vzhůru?" zeptal se Niall, který přišel zřejmě z koupelny a posadil se vedle mých nohou. Oči jsem nechala zavřené a předstírala, že ještě spím. "Já vím, že nespíš," zasmál se, ale i přes to se mu ode mě nedostalo žádné reakce. "Jak chceš," zamumlal a hned po té jsem ucítila jeho hbyté prsty na mých bocích, lechtajíc mě. Překvapeně jsem otevřela oči, ale pak se beze smíchu podívala na Nialla s pozvednutým obočím. On se zamračil, stáhnul ruky a propletl si je na hrudi.
"Proč prostě nemůžeš být lechtivá, tebe potom nejde nijak vydírat," zamručel nespokojeně a já se zasmála. Posadila jsem se a natáhla se k němu, abych mu dala letmou pusu na jeho líce. Jeho tvář se v tu chvíli rozzářila a já se znova potichu zasmála.
Ode dveří se ozvalo tiché zaklepání a my se na sebe s Niallem podívali. Chtěla jsem se postavit, ale zastavil mě.
"Ne, seď. Já otevřu," usmál se a postavil se. Přikývla jsem a zatímco jeho kroky směřovaly ke dveřím, přitáhla jsem si peřinu, kterou jsem byla přikrytá, více k tělu. Otevřel dveře, ale skrz něj jsem neviděla, kdo to je, až když jsem uslyšela známý hlas.
"Dobrý den... uhm, Nialle...?" pozdravil nejistě pan James. Niall přikývl a taky potichu pozdravil.
"Je tady Betty?" zeptal se. Niall odpověděl kladně a následně ho pustil dál.
"Dobrý den, pane Jamesi," usmála jsem se přívětivě.
"Dobrý, dobrý... Omlouvám se, pokud jsem přišel nevhod," podíval se na Nialla a pak zpátky na mě.
"Ne, vše je v pořádku," ujistila jsem ho.
"Dobrá, jen jsem chtěl... Já vím, že se vzpamatováváš z toho únosu, ale... nájemné musíš platit stejně jako ostatní," podíval se na mě soucitně a mě se rozevřely oči. Nájemné. Já úplně zapoměla. V tom kostele se nájemné platit nemuselo, takže jsem si tak nějak odvykla. "Nemusíš platit hned-"
"Počkejte," skočila jsem mu do řeči a rychle vyskočila z postele. Přiběhla jsem k šuplíku, ve kterém jsem si skladovala rezervu, kdyby se něco stalo. Otevřela jsem šuplík a prohrabala se mezi všemi věcmi, které jsem tam měla. Vytáhla jsem starou, roztrhanou peněženku, ve které spočívalo několik bankovek.
"Bude to stačit?" zeptala jsem se, když jsem všechny peníze vytáhla na denní světlo.
"To je dokonce moc," usmál se pan James a několik bankovek mi vrátil. Poděkoval a s rozloučením odešel.
ČTEŠ
The haunted church // n.h. (Czech)
VampireCo by jste dělali vy, kdyby jste se octli v odlehlém kostele, ze kterého není úniku, a spolu s vámi by tam byl člověk, který by tvrdil, že je upír? #1 in vampire