The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 50

"Prosím," znova na sebe upozornil muž ve dveřích, přičemž my s Niallem jsme si věnovali poslední pohledy a pak vešli do místnosti. Posadili jsme se na ta stejná místa jako včera a já si na stole nervózně propletla své prsty. Svůj pohled jsem první upřímila na čtyřicátníka, který stál vedle dveří a násladně ho obrátila na Louise před námi. Z našich pohledů se snažil vyčíst, co že nám to zkomplikovalo situaci, ale když nic nevyčetl, začal s vyslýcháním. Náš příběh spočíval v tom, že mě unesli dva muži, kteří mě dopravili na místo, kde byl i, jakožto unesený, Niall. Tam už byli další tři muži, jejichž tváře byly vždy zakryté. Nutili nás pro ně pracovat a dělat všechno, co nám řekli. Do teď jsme s výslechem postupovali přesně tak jak jsme si s Louisem domluvili, jenže Niall se teď zjevně rozhodl to přerušit.

"No a několikrát nás donutili...," odmlčel se dramaticky a na chvíli sklonil hlavu. Ten by se v herectví uživil, hah. "... donutili nás mít spolu sex," hlasitě polkl a podíval se na mě, očima mi naznačujíc, ať to s ním hraju. Proto jsem přikývla a nasadila smutný pohled. Louis se na nás zmateně díval, když si něco zapisoval do notesu v rukou, s otázkou v očích.

"Včera...," smrkla jsem a odvrátila pohled. Pokud se teď nezačnu smát, tak už asi vážně nikdy. "... jsme zjistili, že...," znova jsem se odmlčela a podívala se na Louise, který mě přímo vybízel, abych už se vymáčkla. "... že jsem těhotná," vyprskla jsem a snažíc se nesmát, jsem ze sebe raději vydala falešný pláč. Niall si mě k sobě přitiskl jednou rukou a já si hlavu zabořila do jeho ramena. Louisův překvapený pohled byl k nezaplacení a já se zevnitř musela silně kousnout do svého koutku, aby se mi na rtech neobjevil úsměv. Znova si něco zapsal a pak, snažíc se zamaskovat svoji nervozitu, obrátil pohled na mě.

"Pokud je to vše...," odmlčel se a počkal, jestli ještě jeden z nás něco nenamítne, ale když bylo ticho, pokračoval. "Odvedu vás za naším kreslířem a popíšete mu ty dva muže, ano?" usmál se přívětivě. Přikývli jsme a za chvíli jsme stáli za mužem, který měl před sebou počítač a čekal, až začneme popisovat.

"V první řadě bych potřeboval tvar a rysy tváře," podíval se na nás.

"No, ten jeden měl takové tvrdé rysy," začala jsem. "Tvar byl takový... neumím to popsat," řekla jsem a podívala se na Nialla, očima mu naznačujíc, ať něco vymyslí.

"Tak to zkusíme tak, že já budu překlikávat různé vzory a vy mi řeknete, když to bude podobné, ano?" pozvedl obočí a my přikývli. Chvíli jsem čekala, aby to nevypadalo tak, že si ty muže vymýšlíme.

"Tohle," řekla jsem, když překlikl na další vzor. "Jenom ta brada byla více ostře řezaná," dodala jsem, aby se neřeklo.

"Měl tmavě hnědé oči, skoro černé," vyhrkl Niall.

"S dlouhými řasami," dodala jsem.

"Měl husté černé obočí."

"Trochu širší nos, jo přesně tenhle."

"Měl takový ten menší, dvou týdenní knírek," pronesl Niall a já na něj nenápadně zvedla obočí. "A dvou týdenní strniště," dodal, když si všiml mého pohledu.

"Rty měl taky ostře řezané. Ne, byly více plné."

"A vlasy měl černé, vyčesané nahoru," zakončil to Niall. Podívala jsem se na našeho vymyšleného únosce. Teda, musím uznat, že se nám povedl. Kdybych byla policista, uvěřila bych nám ho. Vypadal nebezpečně, ale při tom mohl být i milý. Teda, kdyby existoval.

"Vypadá jako on?" zeptal se Louis a já přikývla. "Dobře, vytiskni to," promluvil k tomu, co seděl u počítače. Za chvíli byl papír s našim 'únoscem' v Niallových rukou. "A ten druhý?"

"Ten měl takový kulatý obličej," řekla jsem zamyšleně, přemýšlejíc nad podobou druhého únosce.

"Měl vyblitě zelený oči. Nenáviděl jsem jeho oči," ošil sebou Niall a já se na něj podívala pohledem 'vyblitě zelený oči? Vážně?' Ale pak jsem jen zavrtěla hlavou, protože jeho jediná odpověď mi byla pokrčení rameny.

"Měl takový kulatý nos..."

"A černý obočí."

"Rudé rty, ale ten tvar... jo, přesně tenhle."

"Týdenní strniště," vyhrkl Niall a já protočila oči. Co má pořád s tím strništěm?

"A vlasy?" zeptal se muž.

"Černý."

"Modrý," vyhrkli jsme s Niallem naraz a já se na něj trochu vyděšeně podívala.

"No, ehm... hodně si barvil vlasy... Měl je červený, fialový, modrý, černý...," odkašlala jsem si. "A celkově mi trochu připadal jako emo."

"Takže něco takovýho?" zeptal se a ukázal nám náš druhý výtvor.

"Ještě měl náušnici v pravém uchu," dodala jsem a jakmile jsem nějakou vybrala, s Niallem jsme přikývli a za chvíli byl v našich rukou i druhý papír.

"Tak tedy, tohle jsou vaši únosci, ano?" zeptal se pro jistotu Louis a po našem přikývnutí pokračoval: "Myslím, že už jste nám řekli dost, my se o ostatní postaráme," usmál se Louis a vzal si od nás dva, nově vytisknuté, papíry. Rozloučil se s námi a my odešli konečně pryč. Zadržovala jsem v sobě vzduch, dokud jsme nevyšli ven z policejní stanice, kde jsem vzduch konečně vypustila.

"Jo, taky jsem si oddechl," zasmál se Niall a rukou si mě k sobě přitáhl.

"Asi jsme si měli první ty dva únosce vymyslet," zasmála jsem se.

"Asi jo," uchechtl se Niall.

"A měl strniště," napodobila jsem jeho hlas a pobaveně se na něj podívala. "Co máš s tím strništěm?" zeptala jsem se a očima prozkoumala jeho, mi tak známou, tvář.

"Já vlastně nevím," pokrčil rameny. "Prostě si u únosců vždy představím strniště a...," odmlčel se, rozhlédl se kolem sebe, ukotvujíc svůj pohled na mě. "A," ukončil to, jelikož nevěděl, jak pokračovat. Zasmála jsem se a pokroutila nad ním hlavou. Nasedli jsme do mého auta a vyjeli vstříc cestě před námi.

"Myslíš, že někoho chytí?" promluvil po chvíli ticha Niall, kdy se jen zamyšleně díval z okna. Volant v rukou jsem pevněji stiskla a zatočila doprava. Rozhlédla jsem se po skoro prázdné ulici, kterou jsme projížděli a pak se koutkem oka podívala na Nialla, který na mě obrátil svůj zvědavý pohled a netrpělivě vyčkával, až mu na jeho otázku odpovím. Zhluboka jsem vydechla a s očima zabodnutýma do vozovky přede mnou, jsem mu konečně odpověděla.

"Doufám, že ne."

hiii :) takže na začátek... vůbec nejsem spokojená s touhle kapitolou, stydím se za ni :/ asi to je tím, že už jsem prostě z těch prázdnin znuděná, když je nemám s kým strávit... a navíc mě teď mámka začíná nutit do klavíru -.- myslím, že ty, které na klavír hrajete, celé prázdniny jste na to kašlaly a máte umět deset stránek dohromady, mě pochopíte :D i když pochybuju, že někdo takový, kromě mě je, sooo... :D snad vás tahle část neodradí a budete číst dál ^^

btw. chtěla bych udělat takovou menší reklamu dvou příběhům... nikdo mě nemučil, rozhodla jsem se sama :D jmenujou se Machine od Kaobka a Kitten od CatlXn :3 oba dva to jsou sice začínající příběhy, ale podle mě si zaslouží více pozornosti :)

sooo... that's it

kami xx