The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 43

Šokovaně jsem si znova a znova četla ta všechna slova dokola. Nedokázala jsem ze sebe vyloudit sebemenší pohyb. Tohle všechno se týká mě. Všechno tohle mé tělo umí už od mého narození a já se to teď dozvím prostřednictvím nějaké blbé knihy? Kdyby mi to řekl alespoň Niall, byla bych trochu méně rozrušená. Protože... upřímně? On by to takhle nedokázal vysvětlit. A navíc by mě jeho hlas nejspíše trochu uklidňoval. Ale tohle? Tohle už je na mě opravdu moc.

Roztřeseně jsem zalapala po dechu a teprve pak si uvědomila, že jsem do té doby zadržovala dech. Rychle jsem zamrkala a svou hlavu otočila na Nialla. Nervózně mi pohled oplatil, přičemž přešlápl z nohy na nohu.

"J-já...," zakoktala jsem. Vlastně jsem ani nevěděla, co říct, jenom jsem chtěla vyplnit to ticho kolem nás, z kterého mi běhal mráz po zádech. "... t-to... je t-to pravda?" nadějně jsem se na něj podívala. Tak hodně jsem si přála, aby nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale stal se přesně pravý opak.

"Je," vydechl se skloněnou hlavou a pomalu ke mě přešel. Sedl si vedle mě a já se na něj natočila celým svým tělem. Jeho ruka se váhavě zvedla a nejistě uchopila tu mou.

"T-takže když se prostě naštvu, budu schopná někoho zabít? Jen tak? Nemůžu se tomu nějak vyhnout?" zoufale jsem se na něj podívala a pevně stiskla jeho ruku.

"Hele, podívej se na to z jiného pohledu. Byla už jsi někdy naštvaná?" povytáhl obočí.

"J-jo, ale co-"

"A zabila jsi někoho?" zeptal se mě na otázku, která mě zaskočila. Otevřela jsem pusu, z které se zprvu nic neozvalo. Pak nějaké zachrčení a znova nic. Teď, když jsem se dozvěděla o svých schopnostech, mě to zaskočilo ještě více. Až po chvíli, když jsem se vzpamatovala, jsem konečně promluvila.

"N-ne," vydrala jsem ze sebe, načež se Niallovi na tváři vytvořil menší úsměv.

"No vidíš, není se čeho bát," chytil i mou druhou ruku, a společně obě mé ruky stiskl v uklidňujícím stisku.

"No...," protáhla jsem a na chvíli se odmlčela. "... když o tom přemýšlíš takhle... Ale pořád to nemění nic na tom, že ty jsi věděl, čeho jsem schopná a neřekls' mi to. A navíc... od kdy to víš?" zeptala jsem se na otázku, která se mi v tu chvíli objevila v hlavě. Když jsem si prohlédla Niallův nejistý pohled, zajímalo mě to ještě více.

"Něco jsem začal tušit, když se stala ta věc s kousnutím od Elisabeth-"

"Počkat. Ty to už víš tak dlouho a nic jsi mi ani nenaznačil? A navíc, v té době jsme ještě ani nevěděli, že jsem anděl!" rozhodila jsem ruce, čímž jsem je vytáhla z těch Niallových.

"Ne! Říkám, že jsem něco tušil. Stejně jsem si to ale vždycky zamítal, protože jsem tomu sám nevěřil!" řekl rychle na obranu a znovu chytil mé ruce. Podezíravě jsem se na něj podívala a on hned zareagoval: "Vážně!"

"Dobře, věřím ti. Kdy jsi to teda na sto procent zjistil?"

"Když jsme zjistili, že jsi anděl. Prostě jsem si spočítal jedna plus jedna," zakousnul se do rtu a pokrčil rameny. Stejně jsem ale věděla, že tím chtěl jen zamaskovat to, jak se trochu přikrčil. Lehce jsem se usmála. Do skoku mi sice nebylo, ale malý úsměv jsem si mohla dovolit.

Niall si povzdechl a postavil se.

"Nepůjdeme radši odsud?" usmál se nervózně a rozhlédl se kolem sebe. Přikývla jsem a taky se postavila. Niall zamířil ke dveřím, ale pak se zasekl, otočil se na mě a promluvil: "Proč jsi sem vlastně přišla?" zadíval se mi hluboko do očí, načež já se usmála. Odvrátila jsem od něj pohled a zamířila ke stolku, kde jsem vzala pet lahev, kterou jsem tam před tím zpátky položila, pak přešla k Niallovi a natáhla k němu ruku s lahví. Nechápavě se na mě podíval, ale já jen zvětšila svůj úsměv.

"Přišla jsem sem, abych ti donesla snídani do postele, ale... uhm, nepovedlo se," ušklíbla jsem se, přičemž jsem slovo 'snídani' prodloužila. Lahev jsem mu podstrčila pod ruky, aby si ji konečně vzal. Když tak udělal, vrhl na mě další nechápavý pohled.

"Ty by ses dívala, jak to piju?" zeptal se podezíravě.

"Buď bych si představila, že je to limonáda, nebo bych při nejhorším odvrátila pohled," pokrčila jsem rameny, zatímco on se pobaveně usmál. Pak si mě celou prohlédl a přitáhl si mě do objetí.

"Moje malá Betty," zabroukal mi do vlasů a více si mě k sobě přitiskl. Zahřálo mě to při srdci a na rtech mi to vytvořilo obrovský úsměv. Nasála jsem jeho vůni a hlavu mu víc zabořila do hrudě. Přesně tyhle momenty mám nejraději. Ještě hodnou chvíli jsme tam tak stáli, než Niall protnul příjemné ticho, které kolem nás panovalo. "Tak jdem, ne?" zeptal se a trochu se odtáhl, aby se mi zadíval do tváře. Beze slova jsem přikývla, načež mě chytil za ruku a začal tahat pryč z pokoje.

Nechávajíc za námi tu hroznou knihu otevřenou na posteli.

Ruku v ruce jsme došli k jedné z lavic, na kterou jsme se posadili. Teda, Niall si na ni sedl a když jsem se na ni vedle něho taky chtěla posadit, stáhl si mě na klín. Vražedně jsem se na něj podívala, ale když se moje oči střetly s těmi jeho safírovými, nedokázala jsem si odpustit spokojený úsměv. Niall se zasmál mé náhlé změně obličejových grimas a pak vytáhl lahev s krví, kterou odšrouboval. Podíval se na mě.

"V poho?" zeptal se s povytaženým obočím.

"Jsem v přesvědčení, že je to limonáda, takže jo," ušklíbla jsem se a on se znova zasmál. Když moje ušní bubínky zaregistrovaly jeho smích, spokojeně jsem se usmála. Tak ráda jsem poslouchala jeho smích.

Pak si přiložil lahev ke rtům a trošku se napil. Lahev odtáhl od svých rtů a s přimhouřenýma očima se na mě podíval.

"Ne. Nejde to, když se na mě díváš," falešně si povzdechl a hlavu otočil na bok. Uchechtla jsem se a své ruce přiložila na jeho líce, abych jeho hlavu namířila čelem ke mě.

"Hele, je to normální limonáda, jo? Nedělej z toho žádnou vědu," řekla jsem a ukázala na něj. Ušklíbl se a lahev položil vedle sebe na lavici. Sundal jednu mou dlaň z jeho tváře a pak si mě přitáhl do polibku a vášnivě mě políbil. Po chvíli, když jsme se od sebe odtáhli, jsem nespokojeně zamručela.

"Ne. Není to limonáda," kysele jsem se zatvářila a prsty si začala drhnout svůj jazyk od chutě krve, zatímco Niall to doprovázel hlasitým smíchem.

hiii :) tady máte další dílll! :)) (proč to vlastně vždycky píšu, když už to dávno víte? -_-) na moje poměry je tu část celkem brzo, ne? heyyyyy! kto je šikuka? :D

pokud jde o část... trošku Niatty time ♥ :D (pokud chcete a nelíbí se vám moje shipovací jméno, vymyslete nové a napište ho do komentů! c:) chtěla jsem jim dát pokoj... aspoň na chvilku :D (bože, za tuhle poznámku mě Adélka zabije) to je ale fuk... doufám, že se vám díl líbil :))

omg :O tisíckráté díky, fakt! vůbec jsem nečekala, že bude THC tak úspěšný... moc vám děkuju za veškerou podporu! readers, votes, comments! :3 vážně... love ya! :3 Kami xx