The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 64

„Tak, copak si dá mladý pár?" zašklebil se na nás Timmy přes pult u baru. Škleb jsem mu oplatila a pak se podívala na Nialla, který na mě promluvil.

„Co si dáš?" křikl na mě, jelikož byl všední den a to se pouští jen hlasitá hudba z reproduktorů. Živá hudba, do které zapadá Niall, je jen o víkendu.

„To je jedno," pokroutila jsem hlavou a usmála se na něj. Přikývl na znak, že mi rozuměl, a něco u Timmyho objednal. Když se na mě zpátky otočil, měl na rtech spokojený úsměv, který jsem mu opětovala. Nahl se ke mě pro polibek, který jsem mu ihned věnovala. Za krk jsem si ho přitáhla blíže a trochu pootevřela své rty, ze kterých mi unikl tichý vzdech, který stejně nikdo nemohl slyšet.

„Kdyby jste chtěli větší soukromí, máme tu i pokoje na pronajmutí. Ale myslím, že u vás by to šlo na účet podniku," vyrušil nás Timmy, který před nás položil naše nápoje, a zasmál se. Vyplázla jsem na něj jazyk a uchopila do ruky skleničku s nahnědlou tekutinou. Chvíli jsem si ji prohlížela, ale pak jsem jen pokrčila rameny a kopla to do sebe. Niall se jen ušklíbl a taky to do sebe hodil na ex. Ať to bylo co to bylo.

Podívala jsem se na taneční parket, kde se na sobě tlačila masa těl, jako v každém jiném klubu. Pro sebe jsem se spiklenecky usmála a podívala se zpátky na Nialla.

„Půjdem tančit?" povytáhla jsem obočí a jednu svou ruku jsem mu položila na stehno. Na chvíli stočil svou pozornost k mojí dlani, ale nakonec přikývl a postavil se. Přehla jsem se přes pult a křikla na Timmyho: „Pohlídáš nám místa?"

„Rozkaz!" zasmál se, aniž by se na mě podíval a dál připravoval nějaký drink. Odtáhla jsem se, chytila Nialla za ruku, se kterým jsme se hned vmísili mezi směsici těl otírajících se o sebe.

Pomalu jsem se k němu otočila zády, vzala jeho ruce do svých dlaní a položila si je na boky. Z reproduktorů se začínala linout melodie pomalejší písničky, než té předchozí. Dokozála jsem ji na sto procent identifikovat - bylo to Knee socks od Arctic monkeys. Zakousla jsem se do rtu, jelikož jsem tu písničku milovala, a začala pohybovat boky ze strany na stranu. Své ruce jsem z těch Niallových vytáhla a začala jimi po své těle přejíždět vzhůru, až jsem přešla ke svým ramenům, ze kterých jsem je přesunula na ta Niallova a zakotvila je až za jeho krkem, kde jsem je zapojila do sebe. Více jsem se na něj přitiskla a začala svými boky pohybovat smyslněji, ignorujíc rytmus hudby. Přivřela jsem oči a zaklonila svou hlavu, pokládajíc ji na Niallovo rameno.

„Čeho chceš docílit?" vydechl mi do ucha, po kterém lehce přejel zuby a následně ho vtáhl mezi své rty.

„Ničeho," nevinně jsem se na něj podívala. V přítmí baru, které osvětlovaly jen červené reflektory, vypadaly jeho rysy daleko ostřejší, než ve skutečnosti jsou. Polovina jeho obličeje byla zahalena do tmavého stínu a od té druhé se lesklo lehké červené světlo. Otočila jsem se k němu čelem, abych si ho mohla lépe prohlížet, zatímco jeho ruce sjely až k mému zadku. Zakousla jsem se do rtu a těkala mezi jeho očima, které díky atmosféře v místnosti vypadaly tmavě modře až černě, což mi nedovolilo odtrhnout pohled. Náš rytmus byl absolutně odlišný od rytmu písně, ale to nikdo neřešil. Natisklí na sobě jsme se pomalu pohybovali, mlčky se vpíjejíc do očí toho druhého.

Když melodie dozněla, naše pohyby ustály a my zůstali stát na jednom místě, i když začala hrát další píseň. Z nepřetržitého očního kontaktu nás vyrušil někdo, kdo do mě strčil, kvůli čemuž jsem přepadla na Nialla, který mě naštěstí chytil.

„Nepůjdem si zpátky sednout?" křikl, načež jsem jen přikývla a společně jsme se začali drát skrz dav. Dříve než jsme ale stihli dojít k našim místům, nás zastavil Jake.

„Nialle, Betty, co tu děláte?" prohlédl si nás se svým typickým úšklebkem na rtech.

„Co se asi v barech dělá?" uchechtl se Niall. Byla to normální konverzace, no, jen si ji musíte představit o dost hlasitěji.

„Já vím, blbá otázka. Ale když už jsi tady," díval se na Nialla, „Můžeš jít na chvilku se mnou? Bude to rychlé," křikl. Niall se na mě tázavě podíval, načež jsem jen souhlasně přikývla.

„Jen běž, počkám tě u baru," usmála jsem se. Věnoval mi polibek na líce a pak už se mi ztratil v davu, spolu s Jakem. Povzdechla jsem si a zamířila k místu, kde jsem na něj měla čekat. Těsně předtím, než jsem byla u 'svého' místa, se na to Niallovo posadil nějaký muž, načež k němu rychle přispěchal Timmy, jelikož si zrovna asi nikdo nic neobjednával.

„Promiň, kámo, ale tohle jsou VIP místa," uslyšela jsem. Usmála jsem se na Timmyho a mávla mu.

„To je v pohodě, Timmy. Niall někam musel jít s Jakem," posadila jsem se. Jen přikývl a podíval se na toho muže.

„Tak co to bude?"

„Whiskey," pronesl chraplavý hlas, ke kterému jsem okamžitě obrátila svůj pohled. Vedle mě seděl velmi pohledný muž, který měl asi kolem dvaceti-čtyř let. Jeho smaragdové oči svítily i přes přítmí kolem, jeho srdcovité rty byly naprosto rudé a jeho rysy byly přísně řezané. Svou rukou si prohrábl kaštanové vlasy, které mu spadaly až pod ramena, avšak k němu se to více než hodilo.

„Jsem Harry," probudil mě z prohlížení si ho. „Styles," dodal a vytvořil na svých rtech úsměv, díky čemu se mu v lících vytvořily hluboké dolíčky.

„Betty Stanley," oplatila jsem mu úsměv. Jeho obočí se spojilo v jedno, což mě donutilo se nechápavě a nervózně rozhlédnout.

„Ehm, řekla jsem něco špatně?" lehce jsem se usmála. Nejspíše byl chvíli myšlenkami jinde, jelikož zakroutil svou hlavou a podíval se na mě, tentokrát znova s úsměvem.

„Uhm, ne. Jasně, že ne," řekl a uchopil do ruky skleničku, která vedle něj už nějakou tu dobu stála. Vypil ji na ex a pak se na mě zvědavě podíval.

„Jak dlouho tu bydlíš? Ještě jsem tě tu neviděl," otočil se na mě celým tělem. „Sice tu bydlím teprve dva měsíce, ale i tak," zasmál se.

„No, bydlím tady už několik let, ale dva měsíce jsem tu nebyla. Teda, před měsícem jsem se vrátila, ale tady jsem vždycky chodila jen o víkendech," usmála jsem se. Zdál se mi sympatický, teda až na to zamračení, které tak nějak nechápu do teď.

„Ah, tady je odpověď," uchechtl se a naklonil hlavu, prohlížejíc si mě.

„Co je?" zeptala jsem se a ošila sebou. Nebylo mi příjemné, že si mě tak prohlížel.

„Jen mám otázku a nevím, jestli se na ní můžu zeptat," vrátil hlavu zpátky do přirozené polohy a mávl na Timmyho.

„Tak to zkus," vyzvala jsem ho. Chvíli mlčel a dál si prohlížel můj obličej, jakoby to bylo něco, co ho fascinovalo, a nakonec sklonil hlavu ke svým rukám v klíně. Stále mlčel, a tak jsem se nervózně rozhlédla po klubu, který byl v plném proudu. Když jsem k němu zpátky stočila pohled, jeho pozornost byla znova upřímená na mě. A pak se mě zeptal na otázku, kterou jsem v žádném případě nečekala, obvzláště od někoho cizího.

„Znáš svoje biologické rodiče?"

hiii! :) ano, říkala jsem něco o tom, že by to mohlo být dříve než obvykle, ale nějak to nevyšlo :D každopádně už tu konečně máme harryho! kdo je rád? :D a co si vůbec myslíte o téhle části? já si jí nejsem nějak jistá :/

ale lidi? jak? proč? za co? příběh už mám přes 80k přečtení a skoro 7k votes! :o :o nevím, jak to děláte, ale uctívám vás za to! :D

love ya! ♥

kami xx