The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 9

"Betty?" zeptal se chraplavě Niall, čímž mě vytrhl z přemýšlení nad vlastní chybou. Deku jsem si přitiskla k tělu a otočila se. Usmál se na mě.

"Nemusíš se stydět. Včera jsem tě viděl," řekl a rychle mi sundal deku, aniž bych stačila zareagovat. Rychle jsem si dala ruce před hrudník a mé intimní partie. 

"Ale notak," usmál se a klekl si. Kvůli náhle změně polohy z něho deka spadla a tak mi odkryla jeho chloubu. Chvíli jsem se na ní zastavila pohledem, dokud jsem si neuvědomila, kam se to dívám. Rychle jsem zvedla hlavu a čelila Niallovému úšklebku. Začervenala jsem se, ale radši jsem neuhýbala pohledem. Kdo ví, kam by mi zabloudil. 

Jeho ruce se natáhly k mým a sundal je. Snažila jsem se bránit, ale byl na mě moc silný. Celou si mě prohlédl a pak se mi podíval do očí. 

"Jsi nádherná, za co se stydíš?" usmál se na mě a já měla co dělat, aby se mi pusa neotevřela dokořán. Tohle bych od Nialla už vůbec nečekala. 

"No... Já... Ech...," koktala jsem a podívala se ven z okna. Věděla jsem, že má Niall na sobě zase ten posměvačný úšklebek. 

"A vůbec... Líbilo se ti to?" mrkl na mě a moje tváře nabraly ještě větší červeň. Sklonila jsem hlavu a trochu kývla. Pak jsem si něco uvědomila a rychle se na něj podívala.

"My jsme nepoužili kondom," vychrlila jsem ze sebe rychle. Niall se začal hrdelně smát.

"Tak zaprvé... Kde bys tady chtěla hledat kondom?" uchechtl se. "A zadruhé... Upír a člověk spolu nemůžou otěhotnět. Je v tom prostě nějaký zákon a... já nevím. Prostě mají odlišné spermie a... Prostě to nejde," pokrčil rameny a já si oddechla. Zároveň jsem ale ucítila menší bolest v hrudi. Rychle jsem tam vystřelila ruku a chytila se za bolavé místo. Jak jsem si potom ale uvědomila, nebyla to vnější bolest...

Zpamatovala jsem se a postavila se. Ze země jsem si začala brát svoje oblečení, do kterého jsem se oblékala. Niall si mě celou tu dobu prohlížel.

"Ty někam jdeš?" zeptal se, když jsem si oblékala kalhoty. Podívala jsem se na něj a napřímila se.

"No já... už asi... půjdu," odmlčela jsem se a ukázala na druhou věž. Niall se postavil a přešel ke mě. Ovládala jsem se, abych se nepodívala dolů.

"Proč?" zeptal se. Přešel úplně ke mě a vzal moje ruce do svých. Stočila jsem pohled dolů k našim spojeným rukám a pak zpátky do jeho očí.

"No... Já myslela, že... Ty... ehm... Že mě tu...," koktala jsem a neuměla ze sebe vysoukat smysluplnou větu. Niall se zasmál a příblížil se. Doslova jsem visela v jeho očích.

"Ty sis myslela, že tě tu nebudu chtít?" 

"No... jo a... že budeš dělat... jakoby nic...," poškrábala jsem se nervózně na zátylku a sklopila hanbivě pohled. Niall se znova zasmál. Co bylo tak legračního? Vážně bych se v té situaci taky ráda zasmála...

"A proč bych to dělal?" položil mi další otázku, na kterou se mi vážně nechtělo odpovídat. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla odpověď. Prostě jsem si to vyvodila z toho, jak se ke mě celou tu dobu choval.

"No já...," nevěděla jsem co říct. Proto jsem byla ráda, když změnil téma.

"To je fuk. Máš hlad?" zeptal se a zvedl mi hlavu ukazováčkem a palcem. Usmál se na mě a já se na něj zase nevěřícně podívala. Kde je Niall? Tohle stoprocentně není on...

"Jo," řekla jsem tiše a jemně se usmála. Jeho úsměv se zvětšil a zmizel. Rychle jsem zamrkala a podívala se za sebe. Až pak jsem si zase vzpoměla na fakt, že je Niall upír. Sedla jsem si na postel jenom v kalhotech a podprsence. Po chvilce jsem si sundala i ty nepohodlné kalhoty. Celou dobu jsem je na sobě měla jenom kvůli Niallovi. Teď je to do postele zbytečné. 

Přikryla jsem si nohy peřinou, aby mi nebyla zima a zamyslela se. Teď jsem vůbec nevěděla, jestli byl včerejšek chyba. Ano, prakticky ho vůbec neznám. Ale na druhou stranu, je ke mě teď hodnější. Zatím. 

Z přemýšlení mě probudilo zavrzání dveří v pantech. Zvedla jsem pohled a usmála se na stejně usměvavého Nialla. Tácek s chlebem, máslem a marmeládou a vodou mi položil na klín a pak si lehl vedle mě na postel ke stěně. Taky se přikryl a pobídl mě, abych jedla. Zase jsem byla překvapená, že na tom byla ta marmeláda. Jak se to tu všechno objevuje? 

"Ty nebudeš jíst?" nadzvedla jsem tázavě obočí a zadívala se do jeho očí. Zakroutil hlavou.

"Vždyť víš. Já... piju krev," řekl a já sebou zatřásla. Úplně mi to vypadlo z hlavy. Niall si všiml mého zatřesení a hned reagoval.

"Ale neboj! Piju jenom zvířecí...," uklidnil mě. Ulevilo se mi a více uvolněně se zadívala na jídlo. Vzala jsem jeden chleba a zakousla se. Mlsně jsem přivřela oči a vychutnávala si to. Miluju marmeládu. 

"Nialle?" oslovila jsem ho a znova se zakousla do chleba. Pobídl mě, abych pokračovala a zvědavě se na mě podíval.

"No... uh... Kde se tady bere to jídlo?" zeptala jsem se na otázku, která mi vrtala hlavou celou dobu, co jsem tu poprvé jedla. Niall se na chvilku zarazil a zadíval se do svého klína na ruce. 

"No...V-víš...," zakoktal se tentokrát on. Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Chytil jednu mou ruku a začal mi palcem hladit její hřbet. Stočila jsem oči k našim rukám a pak zase zpátky na Nialla. 

"To moje matka," odfrkl si a já se na něj podívala ještě zmateněji. Takže ona tu je i jeho matka? To s ní si povídal? Ale jaktože jsem ji neviděla?

"Ona... nejlepší bude, když ti to řeknu celé popořadě," řekl a zamyslel se. Pustil moji ruku a sešel z postele. Začal chodit tam a zpátky se zamyšlenou tváří. Někdy se na mě podíval a nadechl se, že konečně něco řekne, ale pak si to rozmyslel, zavřel pusu a znova začal chodit po pokoji.

Zakousla jsem se do chleba, ukousnuté sousto párkrát rozkousala a pak spolkla. Až teď jsem si uvědomila, že už měl boxerky. 

Niall se zastavil a podíval se na mě.

"Takže já... Vlastně nejsem čistý upír...," konečně začal a já se na něj ještě zvědavěji podívala. Jakto, že není čistý upír? To něco takového existuje?

"Můj... otec byl upír a matka... uh... matka byla anděl...," řekl a já se zachvěla. Takže už existujou i andělé! Super! Takže to, co jsem si celý život myslela, že jsou vymyšlené postavy, jsou skutečné! Vzpoměla jsem si na tu knihu a rodokmen v ní. Ty znaky asi znamenali upír, anděl a...

"Takže jsem vlastně napůl upír a napůl anděl... Míšenec," zhrnul to a já se na něj už s otevřenou pusou nevěřícně dívala.

Takže dneska už podruhé dalšííííí!!! :) mě úplně svrběly prsty, jak se mi chtělo psát :D takže jsem to nakonec nezvládla a... tady to máte :) v příštím díle by mělo být nějaké to vysvětlení :)) ale nevím, jestli všeho :D takže uvidíme... ale snad tam nechám ještě nějaké to tajemství nebo překvapení ;)   Kami xx