The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 13

"Nialle?" prolomila jsem ticho, kdy jsme se s Niallem jenom objímali.

"Hmm?" 

"Pusť mě. Dusíš mě" zasmála jsem se. Niall mě hned pustil a s lehkým úsměvem sklonil hlavu a poškrábal se na zátylku. Zase to jeho roztomilé gesto... Na chvilku jsem se zasnila a prohlížela si ho. Měl ostré rysy a při tom vypadal tak nevinně. Jakmile ale zvedl hlavu, uhla jsem pohledem.

"Tak. Ale já už asi vážně půjdu" řekla jsem a rychle se vydala z pokoje. Nevím, proč jsem tak spěchala. Nejspíše to bylo tím, že jsem v jeho přítomnosti teď nebyla svá. Bylo zajímavé, že se mi tak najednou otevíral. Jako kdyby za tím něco sledoval. Ale co? Nechala jsem to prozatím tak a šla si pro snídani do kuchyně. Vzala jsem si rohlík, jako vždycky a zamířila do pokoje. Dneska se budu asi zase nudit.

°°°

Jak jsem říkala. Celý den se nic nedělo. Dokonce i Niall se zašil do svojeho pokoje a vůbec z něho nevykročil. Celý den jsem přemýšlela nad tím, jestli ještě někdy ucítím svěží vánek nebo čerstvý vzduch. Chápala jsem proč tu Niallova mamka zavřela Nialla... Ale proč mě? Bloumala jsem nad tím celý den, ale nic mě nenapadlo. Večer jsem usínala s tím, že to nějak prostě musím zjistit. V noci mě ale probudila strašná žízeň. Ospalýma očima jsem se porozhlédla po pokoji, abych se podívala, kolik je hodin, ale až pak jsem si vzpoměla, že tady nic jako hodiny neexistuje. Povzdechla jsem si a celá ospalá a bosá přešla ke kuchyni, kde jsem ale najednou něco uslyšela. Možná je to Niall, pomyslela jsem si. Co by ale dělal Niall v kuchyni? Pomalu a hlavně opatrně jsem otevřela dveře. U skříňky s pečivem klečela nějaká paní. Trochu jsem se lekla a o pár kroků ustoupila. To nejspíše zaregistrovala a rychle se na mě otočila. Z mých očí teď šel dost jasně vyčíst strach, ale hned jak jsem si všimla obličeje se změnil v překvapení. Dívala jsem se z očí do očí mě už známé ženě. Avšak ani jedna se neodvažovala promluvit. Ani jedna nevěděla, co říct. 

"Já-" začala, ale já ji skočila do řeči.

"Vy-vy jste matka Nialla" poznamenala jsem a ukázala na ni. Mlčky přikývla a čekala, jestli ještě něco řeknu. Ale mě vůbec nebylo do řeči. Musela jsem to zpracovávat. Vždyť to je matka Nialla! Žena, která mě tu dalo by se říct drží!

"Ano" řekla po chvíli, čímž mě probrala z přemýšlní. Celou jsem si ji začala prohlížet. Je pravda, že mě zajímalo, jak vypadá kromě obličeji. Přece jenom, je anděl. Ale představovala jsem si, že bude mít křídla. To přece andělé mají, ne? Nebo je to jenom lidský výmysl?

"Proč mě tu držíte?" odvážila jsem se po chvíli. Mlčela. Proč mlčí?! Když už mě tu drží, měla by mít moc dobrý důvod! Ne mlčet!

Až teď jsem si všimla sáčku pečiva v její ruce. 

"Kdyby jste mě pustila, nemusela byste tu zbytečně nosit pečivo" řekla jsem už mírně naštvaně. Povzdechla si.

"To nejde..." odmlčela se. Proč to nejde?!

"A nezlob se na mě, prosím" dodala a já jsem se na ní překvapeně podívala. Takže ona mě tu zamkne s jejím synem upírem, pardon, míšencem a já se na ni nemám zlobit? Vždyť ani nevím co tím sleduje! Zkrátka, nemám slov. 

"Já... Eh..." vysoukala jsem ze sebe, ale smysluplná věta už mi dělala větší problém. 

"Jak se na vás nemám zlobit?" zeptala jsem se. Snažila jsem se v sobě ovládnout ten vztek. Přece jenom... Každý chce svobodu. Nikdo nemá právo mi ji vzít. Ať má sebemenší důvod. 

"Holčičko. Všechno má svůj důvod. Bezdůvodně bych tě sem nezavírala. Ani Nialla" dodala a přiblížila se. Na jejím obličeji se objevil sympatický úsměv a mě to na chvíli připomělo, jak ráda bych měla takovou hodnou matku. Můj výraz změkl a chvíli jsem se na ni dívala beze slov. Po chvíli mi po tváři sklouzla slza. Rychle jsem sklonila hlavu a utřela si slzu. Pak jsem hlavu znovu zvedla.

"Proč já?" zeptala jsem se. Tahle otázka mi hlavou výřila celou dobu, co jsem se sem dostala. Spojila si ruce a na chvilku se zamyslela. 

"Všechno pochopíš, dítě" jemně se usmála a otočila se, aby odešla z kuchně. Rychle jsem za ni doběhla a chytila ji za ruku. 

"Kam jdete?" zeptala jsem se rychle. Podívala se na mě a usmála se upřímným úsměvem. 

"Přece pryč" řekla a podívala se na moji ruku na jejím zápěstí. Rychle jsem jí ho pustila a když zvedla hlavu, zadívala se jí do modrých očí. Niall je má po ní. 

Znova se otočila a odešla ke dveřím. Když je otevřela, narazila do mě svěží vánek. Byla jsem jím tak okouzlená, že jsem zapoměla na všechno ostatní. 

"Sbohem" uslyšela jsem a pak zavření obrovských dveří. Vánek zmizel. Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se. Odešla. Rychle jsem vyběhla nahoru k oknům. Podívala jsem se ven. Niallova matka stála vedle kostela. Dívala se na něj. Pak stočila pohled před sebe. Mám takový dojem, že zavřela oči, ale kvůli výšce jsem si nebyla jistá. Zatnula pěsti a sklonila hlavu. Na zádech se ji postupně rozsvěcovalo světlo, které sílilo. Po chvíli bylo tak silné, že jsem musela přivřít oči. A pak se to stalo. Velký blesk světla a pak znova tma. Rychle jsem zamrkala. Byla jsem dezorientovaná. Nevěděla jsem, co se právě stalo. Znova jsem se podívala na matku Nialla a zalapala po dechu. Na zádech měla honosná bílá křídla. To mi stačilo. Chtěla jsem odejít, ale moje nohy pořád stály, jako kdyby byly přikované. Pak vzlétla a zmizela v dáli. Ještě chvíli jsem se dívala nad koruny stromů a pak zavrtěla hlavou. Tohle jen tak z hlavy nedostanu. Došla jsem do pokoje a lehla si. Ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím, co se právě stalo. A pak mi to trklo. To světlo, které vycházelo z jejích zad... Bylo jako v mojem snu, když jsem spala ještě doma. To ona mi říkala: Pardon slečno, pardon. Věděla, že sem příjdu. Ona to celé naplánovala! Sice nevím jak, ale jsem si tím jistá! Chtěla, abych sem přišla... Ale proč...?

Tadá!!! :) Tady máte další díl a abych řekla pravdu... Jsem s ním docela spokojená :3 :D Konečně :D Tak... Nebudu se rozepisovat (jakokdyby někdy jo :D) Takže... Děkuju za přečtení! :3   Kami xx