The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 6

S otevřenou pusou jsem se na to nehybně dívala. 1628?

Vtom se na schodech ozval Niallův hlas.

"Ale jo. Vždyť už kurva jdu!" křikl. Nejspíš zase mluvil se sebou nebo... s někým jiným. Podívala jsem se ke dveřím a úplně zapoměla, že v ruce držím tu knihu. Dveře se otevřely a mě se naskytl pohled na Nialla.

"Poslyš... Chtěl jsem...," odmlčel se a poškrábal se na zátylku. Celou dobu se nedíval na mě, ale do okna za mnou. "Chtěl jsem se...," znova se odmlčel. Oči měl zase modré a v jeho tváři nepanoval ten zlý úšklebek. Spíše by se dalo říct... stydlivý? "Prostě jsem se chtěl omluvit," vymáčkl ze sebe rychle a jeho pohled se upřímil na mě. Překvapeně jsem se na něj dívala. On, Niall Horan, se omlouvá? Sice ho znám teprve druhý den, ale z toho, jak se ke mě choval bych neřekla, že se bude někdy omlouvat.

Přikývla jsem na znamení, že ho omlouvám a stlačila knihu v rukách. Až teď jsem si na ni vzpoměla a znervózněla. Může mi Niall něco udělat?

Jeho pohled sklouzl k mým rukám. Knihu jsem sevřela ještě pevněji a ze strachu se začala třást ještě více. Začal se přibližovat a já polkla. Sebral mi knihu z ruk. No, spíše by se dalo říct, že mi ji vytrhl. 

Podíval se na otevřenou stránku a jeho oči zrudly. Doslova. Přímo přede mnou jeho oči změnily barvu ze studánově modré na krvavě rudou. Jeho hlava se pomalu zvedla od knihy a zastavila se, když měl dobrý výhled na mě.

"Kdes to vzala?" zavrčel. Ztuhla jsem. Nemohla jsem se hýbat ani mluvit. Jako kdybych byla parlizovaná.

"Ptal jsem se, kdes to vzala?" zopakoval hlasitěji. Skrčila jsem se.

"V kuchyni," špitla jsem a rychle zavřela oči. Tušila jsem, že se stane něco hrozného. Zase jsem se bála. Začala jsem doufat, že mu nějaký hlas domluví, že mi nemá nic udělat. Stejně, jako když mě chtěl znásilnit. Nic se nedělo.

Frustrovaně si povzdychl. Opatrně jsem otevřela oči a s respektem v očích se na něj podívala. Prohrábl si vlasy a přešel ke mě na postel. Posadil se a podíval se na mě. Dívali jsme si z očí do očí. Seděli jsme od sebe pár centimetrů. Přisunul se tak, že mezi námi nebyla žádná škvíra. Polkla jsem, ale neodvážila jsem se odtánout. 

"Asi máš nějaké otázky...," poznamenal. Asi?! Dělá si ze mě srandu?! Od té doby, co jsem sem vkročila mám snad jenom otázky!

"Je to pravda?" zeptala jsem se. Nechápavě se na mě podíval. Ukázala jsem na údajný rok jeho narození. Povzdechl si, ale přikývl. Pak zvedl hlavu a oči mu znova zrudly. 

"Padej!" křikl a ošil se. Nechápavě jsem se na něj podívala a postavila se. Rychle na mě otočil hlavu. "Posaď se," zavrčel a já si nechápavě sedla zpátky. Proč na mě křikl, že mám vypadnout a potom, že si mám sednout? Byla jsem zmatená. A to dost. 

Postavil se a chytil svoji hlavu. Znova se ošil.

"Kurva, něco jsem ti řekl. Padej!" křikl. Nechápala jsem to, ale nehodlala jsem s ním být v jedné místnosti. Postavila jsem se a rozutekla se po schodech.

"Vrať se!" křičel za mnou, ale já ho neposlouchala. Se slzami v očích jsem běžela dolů po točitém schodišti. Byla jsem tak zmatená, že mě to donutilo k slzám. Nevěděla jsem, co dělat. Vůbec jsem tu nechtěla být. 

Vtom jsem vedle sebe ucítila vlažný vítr a pak se přede mnou objevil Niall. Zastavila jsem se a dívala se na něj. Zase jsme se na sebe dlouho dívali. Já ubrečeně a zničeně, zatímco on klidně a zkoumavě. Celou si mě prohlížel. Nemohla jsem se ani pohnout pod jeho pronikavým pohledem. Po chvilce jsem ale otočila hlavu na bok a vydýchávala to. Nebudu jako nějaká padavka. Celou dobu mu ukazaju, jak velká jsem. S tím je konec. Od teď. Nemíním jenom pozorovat to, jak si se mnou hraje. 

Setřela jsem si oči a podívala se na něj. Znova mu na tváři panoval ten úšklebek, co mě ještě více naštvalo.

"Přestaň na mě tak čumět," vyplivla jsem na něj. Sama jsem se překvapila, že jsem to dokázala. Dokázala jsem na něj promluvit bez náznaku strachu. 

Nadzvedl pobaveně obočí a ruce si založil na hrudi.

"A jak se na tebe mám čumět?" zeptal se s pobaveným úšklebkem. Taky jsem se úšklíbla.

"Vůbec. Vypadni s tou svojí prdelí ode mě," zasyčela jsem. Docela se do toho začínám vžívat. Jeho pohled ztvrdl. Začala jsem se bát, ale nedala jsem to najevo. 

"Kočička vytahuje drápky," zavrčel. Zády se opřel o stěnu vedle něho.

"Máš ještě něco na srdci?" povytáhl obočí. Teď by k tomu stačila jenom cigareta a bylo by to kompletní. Odfrkla jsem si a otočila se k odchodu. Byla jsem plná adrenalinu, že jsem se mu poprvé postavila. Sice to bylo chabé, ale byl to pokrok. 

Už jsem chtěla zavřít dveře, když mě Niall zastavil. Podívala jsem se na něj v očekávání, co udělá.

"Nezvykej si, drahoušku. Já tady bydlím už dost dlouho a nehodlám, aby mi to někdo jako ty tady ještě více znepříjemnil,a" zasyčel a zmizel. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Svezla jsem se po nich a protřela si spánky. Tohle bude ještě zajímavé. 

Myšlenky mi znova zabloudily ke knize. Jestli se Niall narodil roku 1628, co je zač? 

Postavila jsem se a podívala se ven z okna. V protější věži jsem si všimla Nialla. Krátký oční kontakt, který jsem přerušila, mi rozbušil srdce. Měla jsem tolik otázek a já se ho zeptám na tu nejidiotčtější. Proč jsem se třeba nezeptala, co je zač? Aspoň bych věděla, jestli se mám bát hodně nebo málo. 

Lehla jsem si na postel a zapřemýšlela se. Nad vším. Ale především nad tím, co je Niall zač.

°°°

Celý den se jinak nic nedělo. Ani Nialla jsem nepotkala. Většinu času jsem promarnila přemýšlením. Bohužel bez výsledků. Zrovna si jdu do kuchyně pro večeři. Mám šílený hlad. Sice na to nevypadám, ale jsem strašný jedlík. Doma jsem jedla tolik, nakolik mi vystačily peníze. 

Sebrala jsem si dva rohlíky a rozhodla se jít s nimi do pokoje. Po cestě do pokoje jsem jeden snědla. Když jsem šla po točitém schodišti, chystala jsem se zakousnout do rohlíku, ale přerušil mě Niall, který se objevil přede mnou. Lekla jsem se, což způsobilo, že jsem začala padat do zadu. Zavřela jsem oči, z kterých mi vytryskly slzy. Čekala jsem prudkou bolest na zátylku, ale nic nepřicházelo. Otevřela jsem oči, abych zjistila, co se stalo. Niall mě chytil a držel kolem pasu. Naklonil se ke mě a rty otřel o můj ušní lalůček.

"Vím, že ti vrtá hlavou, co jsem zač," řekl svůdně. Mráz mi přejel po zádech a já ho bez dechu pozorovala. Čekala jsem, co poví dál.

"Jsem upír...,"

Tadáááááááááááááá :D vím, že to pro vás není žádný překvapení, když to je v kategorii 'Vampire' :D ale chtěla jsem to trochu zdramatizovat :D a navíc... Pro Betty to překvapení je :P :D   Kami xx