The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 15

"Pojď" usmál se a tahal mě ke stolu. Jako gentleman mi odsunul židli a počkal až si na ní sednu. Potom obešel stůl, vzal flašku s vínem a nalil nám. Celé tohle jeho chování už mi bylo vážně hodně podezřelé. Celý den byl milý, vtipný a mnohokrát mě zaskočil jeho romantičkostí. Něco mi tu nesedí.

Nadzdvihl skleničku s vínem a společně jsme si připili. Sice nevím na co, ale v tu chvíli mě to nezajímalo. Spíše me zajímalo, kde se tady vzalo to víno.

Postavil se a přešel ke kuchyňské lince. Teda jestli se to tak dalo nazývat. Chvilku tam něco dělal a pak se ke mě otočil s talířem v ruce.  Položil ho přede mě a já se na něj dívala s mírně pootevřenými ústy. Špagety? To jako vážně? Tohle už mi vážně nevoní. Jak se to sem dostalo? Podezíravě jsem na Nialla zvedla pohled.

"Nialle?" oslovila jsem ho. S úsměvem na mě zdvihl pohled od nalévání vína.

"Jak se to sem dostalo? Chci říct... Ty špagety? Víno? Vždyť... Nic takového tu nebylo..." řekla jsem a rukama si podepřela hlavu. Trochu znervózněl a očima se porozhlédl po kuchyni.

"No..." polkl. Ještě více podezíravě jsem přimhouřila oči a čekala, co z něho vyleze.

"Já... Napsal jsem mamce vzkaz" řekl rychle a znova začal nalévat víno. Nějak se mi to nezdálo, ale nechala jsem to tak. Ruky jsem dala ze stolu a položila si je do svého klína. Zadívala jsem se na špagety. 

Niall si sedl naproti mě a usmál se na mě.

"Proč nejíš?" zeptal se mě s úsměvem. Vzala jsem si do ruk vidličku a nůž a namotala si špagety na vidličku. Už jsem to chtěla sníst, ale zarazila jsem se.

"Ty nebudeš?" zeptala jsem se a až pak mi došlo, že jsem se na stupidnější otázku nemohla zeptat.

"No... Já přece nejím..." uchechtl se a pobídl mě hlavou, abych už začala jíst. Dala jsem si do pusy první sousto a začala se rozplývat. Konečně jím něco jiného než pečivo! 

"Chutná?" zeptal se s tím samým úsměvem, který mu na rtech pohrává celou dobu. Rychle jsem přikývla a dala si do úst další sousto. Niall se na mě celou dobu usmíval a u toho mě pozoroval. Byla jsem celá nesvá. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné. Co když se pokypu omáčkou, která je přílohou ke špagetám? 

Dala jsem si do pusy poslední sousto a odložila příbor. Niall se začal smát a já jsem se na něj nechápavě dívala. 

"Máš tady omáčku" zasmál se a ukázal do svoje koutku úst, aby mi ukázal, kde jsem špinavá. Chtěla jsem se utřít, ale Niall mě zastavil. 

"Počkej. Já ti to utřu" usmál se a vytáhl odněkud ubrousek. Přes stůl se ke mě nahl a utřel mi to. Dívala jsem se na něho a když si všiml mojeho pohledu, opětoval mi ho. Takhle jsme chvilku zůstali. On byl ke mě nahnutý přes stůl přičemž jsme si dívali z očí do očí. Topila jsem se v jeho studánkových očích a nedokázala jsem od něho odvrátit pohled. Až po chvíli Niall rychle zamrkal a sedl si zpátky na svoje místo. Dezorientovaně jsem zavrtěla hlavou a sklonila hlavu.

"Takže... Už jsi dojedla?" zeptal se Niall, i když odpověď znal. Nejspíše chtěl jenom zpříjemnit tu trapnou situaci, kdy jsme byli oba dva ticho. Jen jsem mírně přikývla a pomalu zvedla hlavu. Vzal mi talíř a položil ho na kuchyňskou linku. Potom zašel do kouta kuchyně a něco tam chvíli dělal. Po chvíli se na mě otočil s dalším talířem. S úsměvem přešel ke mě a položil ho přede mě.

"Dezert" řekl a jeho úsměv se ještě více roztáhl. 

"Jenom promiň... Už nejsou tak teplé..." poškrábal se na zátylku. Překvapeně jsem očima těkala z Nialla na talíř a naopak. Tak tohle už mi vážně smrdí. Palačinky s ovocem? A teplé? Tohle už vážně překračuje hranice. Opřela jsem se o opěrku židle a ruce skřížila na prsech.

"Nialle? Tohle mi už vážně vysvětli. Kde se to tu všechno vzalo a... Jaktože jsou ty palačinky teplé?" pozvedla jsem jedno obočí a sledovala, jak Niall nervózní. Myslím, že právě teď se zvedla jeho nervozita na nejvyšší stupeň. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale nic z něho nevypadlo. Poposedla jsem si na židli a trpělivě čekala. 

"J-já... N-no... Mamka... Eh..." zakoktal se a moje obočí se nadzvedlo do ještě větších výšin.

"Co ty Nialle? Co mamka?" zeptala jsem se. Tahle jeho hra už překračuje hranice. Kdybych alespoň věděla, co za tím sleduje.

"A... Není to jedno?" nervózně se usmál a já na něj nevěřícně koukala. Není to jedno? To myslí vážně? Nejradši bych mu teď do tváře vysypala všechny divné věci, které si neumím vysvětlit a pak bych se ho ironicky zeptala, jestli to není jedno. Ale k čemu by mi to pomohlo? Za tu chvilku, co tu jsem, jsem Nialla docela dost poznala. Vím, že jeho nálady jsou nevyspytatelné a tak to radši nebudu riskovat. S podezřením v očích jsem ruce rozpustila z pevného držení na prsou, vzala si do ruky příbor a mlčky začala jíst. Periferním viděním jsem si všimla, že se Niall uvolnil. Ale hlavně ať si nemyslí, že to nechám tak. 

Když jsem už snědla půlku palačinky, přestala jsem myslet na Niallovo divné chování a vůbec nad vším, co bylo negativní a užívala si palačinek, které mám tolik ráda. Niall se znova začal usmívat, i když jsem si v jeho pohledu všimla menší nervozity. Dojedla jsem a chytila se za břicho. Těch špaget už na mě bylo hodně, natož když se k tomu přidaly i ty palačinky. Niall se na mě pořád usmíval bez toho, aby se pohl. Po chvilce hledění si z očí do očí jsem to už nevydržela a vypustila napovrh otázku, nad kterou jsem pořád přemýšlela.

"Co za tím sleduješ?" zeptala jsem se a on se lehce zamračil v nepochopení.

"Co tím myslíš?" zeptal se a na jeho tváři stále setrvával nechápavý výraz.

"Nedělej, že nevíš. Včera ses ani neopovažoval ukázat a dneska jsi ke mě najednou hodný a romantický a nehodláš se ode mě hnout. Takže ještě jednou. Co tím sleduješ?" zeptala jsem se, lokty položila na stůl a hlavu položila do dlaní tak, že jsem k němu byla mírně nakloněná. Jeho nervozita se znova vyhoupla nahoru, ale ve tváři pořád uchovával ten nechápavý výraz.

"Nechápu, o čem to mluvíš. To k tobě nemůžu být milý?" zeptal se a já mírně přimhouřila oči.

"Můžeš, ale tohle je něco jiného. Jeden den tě nezajímám a druhý den se o mě zase zajímáš až moc. Nebylo by to podezřelé i tobě?" položila jsem mu další otázku a znova povytáhla pravé obočí. 

"No já... Včera jsem m-měl... Ehm... P-práci" zakoktal a já povytáhla i druhé obočí.

"A co by jsi měl mít tady za práci?" řekla jsem a zdůraznila slovo tady. Očima rychle přešel celou kuchyni.

"No... Není to moje věc? Já se taky nezajímám, co děláš" řekl a očima zastavil na těch mých, světle modrých. 

"Ale já ti to klidně řeknu. Celý den ležím, přemýšlím a jím. Případně jsem s tebou" ušklíbla jsem se. Viděla jsem na něm, že ho vedu do úzkých. Můj úšklebek se ještě zvětšil. 

"No... J-já..."

"Takže mi řekni, co by jsi tu mohl dělat, případně tu mít za práci" přerušila jsem ho. Stejně jsem věděla, že by jen koktal.

"Přestaň!" křikl, až jsem sebou trhla. Jeho mimika tváře se z nervózní změnila v naštvanou. Sakra. Ale můžeš si za to sama, Betty. To ty's ho vyprovokovala.

Ale najednou jeho tvář znova změkla a změnila se v lítostivou a omluvnou.

"J-já... P-promiň, Betty. Promiň..." řekl rychle a zmizel. Nechápavě jsem se otočila a zadívala se na dveře od kuchyně...

THE Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeext!!! :D Takže... Sice už měla být včera, ale mamka mě vyhnala od počítače s tím, že už je půlka prázdnin a já musím hrát na klavír a já jako... WTF?! :D Takže mě snad omluvíte :)) :D PS.: zase ta Niallova nálada... :) Bože... Ani nevíte jak ráda ji píšu :D :3 PS2.: na boku palačinky s ovocem :3 taky je tak milujete? :33 :D   Kami xx