The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 14

"Betty" probudil mě ráno něžný hlas Nialla. Nespokojeně jsem zamrmlala a otočila se na druhý bok, abych od něho byla otočená zády. 

"Mamka tu večer byla a donesla tvoje oblíbené scones" pohladil mě po vlasech. Ach, ano. Niallova matka. To kvůli ní jsem teď tak ospalá. Skoro celou noc jsem nespala a přemýšlela o tom, co se stalo. A když se mi podaří usnout, musí mě probudit tady dotyčný Niall. 

"Potom si je dám" řekla jsem a natáhla se po něm rukou, abych ho shodila z postele. Niall se uchechtl a ještě více se posadil na postel. Povzdechla jsem si a ruku stáhla zpátky pod peřinu. 

"Tady se někdo špatně vyspal. Co jsi v noci dělala?" zeptal se a já se na něj nespokojeě otočila a zamračeně se na něj podívala. Byla jsem vážně ospalá.

"Nechceš vědět" odsekla jsem mu a znova zavřela oči. Niall se zasmál a svoje ruce položil na moje boky, protože jsem ležela na zádech.

"Ale to ne. Vstávat" řekla pobaveným hlasem a posadil mě. Znova jsem nesouhlasně zamrmlala a opřela o něj svoji hlavu, když už jsem nemohla ležet. Jeho rameno, na kterém jsem měla položenou hlavu, začalo vibrovat kvůli jeho smíchu. 

"To by mě vážně zajímalo co jsi v noci dělala" uchechtl se a postavil, kvůli čemuž mi spadla hlava a já se musela posadit. Niall odešel ke stolku se šuplíkem a sebral z něho tácek s pečivem, který tam nejspíš položil před tím, než mě probudil. Přešel ke mě a posadil se naproti mě. Překvapeně jsem se na něj dívala. Od Nialla bych nikdy nečekala snídani do postele. 

"Co se na mě díváš jako na svatý obrázek?" zasmál se a tácek mi položil na nohy. Nechápavě jsem hlavu sklonila k tácku, na kterém byly nejenom moje oblíbené scones, ale i rohlíky s marmeládou a chleba s medem. Rychle jsem zamrkala nad množstvím jídla.

"To jako kdo sní?" zvedla jsem k němu pohled.

"Přece ty" zazubil se a posunul se tak, aby seděl mezi mnou a oknem za postelí. Teď seděl po mé pravici. 

"To nesním" řekla jsem a sklonila k jídlu znova hlavu. Niall se ke mě přisunul a obejmul mě kolem pasu.

"Když tak ti pomůžu" řekl a já k němu zvedla hlavu.

"Já myslela, že upíři..." nechala jsem větu viset ve vzduchu. Pochopil. 

"My můžeme jíst normální jídlo. Nic nám to neudělá, akorát se z toho prostě nenajíme" vysvětlil a já chápavě přikývla. 

"A navíc... Máme jiné chuťové buňky, takže vlastně u toho nerozpoznáme žádnou chuť" dodal. Vzala jsem si do ruky první scones a podívala se na Nialla. 

"To je potom ale toho jídla škoda" usmála jsem se a Niall mi ůsměv oplatil. Více se ke mě přitiskl a sledoval mě, jak jí. Trochu mě to znervózňovalo.

"Nedívej se na mě" po chvíli jsem to už nevydržela.

"Já se na tebe taky nedívám, když jíš" dodala jsem a přimhouřila na něho ze srandy oči. Uchechtl se.

"Taky bys mě asi nechtěla vidět, jak piju krev" vrátil mi a já sklonila hlavu. V tom měl pravdu. Znova se ke mě přitiskl a nepřestal mě sledovat. Tahle Niallova pozornost mi přišla nějaká podezřivá. Proč je ke mě najednou takový? Je otevřený a až moc milý.

Když jsem snědla obě dvě scones, jeden chleba a rohlík, lehla jsem si a držela se za břicho. Snědla jsem toho až moc. 

"Notak. Neříkej mi, že to je všechno, co sníš" podpichoval mě Niall a já se na něj nevěřícně podívala.

"To myslíš vážně? Víš už toho do sebe nenatlačím" řekla jsem a podívala se na to jídlo na tácku. Pořád tam toho bylo dost. 

"Vždyť z toho by se najedla celá moje rodina... Teda pokud bych nějakou měla..." dodala jsem a posadila se. Niall se na mě nechápavě podíval. Jenom jsem to odmávla a naznačila mu, že o tom nechci mluvit.

"Tak já to dojím" řekl šťastně a pustil se do toho. Překvapilo mě, s jakou vervou to do sebe tlačil. A vůbec... Jakou rychlostí.

"Já myslela, že u jídla nerozpoznáte chuť..." poznamenala jsem a ukázala na něj. Přestal jíst a podíval se na mě. Polkl jídlo a utřel si pusu od marmelády. 

"To jo, ale... Ja nevím... Prostě mě to baví. Je to pro mě takový nezvyk kousat... Jako myslím... Normálně..." řekl a nervózně se rozhlížel po pokoji. Když se zadíval do mojich očí, nevydržel to a vzal si do ruky poslední chleba a zakousl se do něho. Škoda jídla, pomyslela jsem si. Ale to už teď bylo jedno.

Když Niall dojedl, zazubil se na mě. Prohlédla jsem si jeho zuby, které teď byly normální. Žádné špičáky. Usmála jsem se na něj a opatrně se postavila z postele. Obula jsem si boty a rozešla se dolů. Uslyšela jsem, jak se Niall postavil. Dívala jsem se před sebe na točité schodiště. Pak už jsem jenom ucítila Niallovy ruky na mojich zádech a v záhybu pod kolenama. V mžiku jsme byli v jeho pokoji. 

"Nialle" káravě jsem se na něj podívala. Nechápavě se na mě podíval.

"Příště mě varuj. Nemůžeš mě jen tak... unést" hledala jsem správné slovo a založila si ruce na hrudi. Niall ke mě pomalu přešel a svoje ruce dal na ty moje. Postupně mi je rozdělával, dokud jsem je neměla podél těla. Všecho tohle doprovázel jeho intenzivní pohled. Chytil mě za boky a přitáhl si mě blíže k tělu.

"Já si tě budu unášet bez ohlášení kdy budu chtít" 

°°°

"Byla jsi tu celou dobu? Zůstala's tu?" zeptal se rychle když se vrátil do jeho pokoje, kde jsem na něj měla čekat. Celý den jsme spolu strávili a před asi půl hodinou mi řekl, ať tu zůstanu a někam odešel. Ještě jsem zapoměla zmínit, že mi celý den zakazoval chodit do kuchyně. A když jsem musela na záchod, šel se mnou a čekal za dveřmi. Absolutně nevím, co tím sledoval nebo co tím chtěl dokázat. 

"Neboj. Celou dobu jsem tu seděla a prohlížela si tvůj pokoj, který už asi znám i nazpaměť" ušklíbla jsem se, nacož se uchechtl. Přešel ke mě a naznačil mi, abych se postavila. Učinila jsem tak a hned na to mě Niall vzal do náruče.

"Už zase?" zeptala jsem se s menším úšklebkem.

"Já umím chodit i po vlastních..." poznamenala jsem a zadívala se do jeho tváře, na které utvořil taky menší úšklebek.

"Já vím, ale takhle je to rychlejší. Vy lidi chodíte strašně pomalu" zasmál se a já ho hravě bouchla do hrudi. Pokrčila rameny a rozutekl se. Opět, jak nečekaně, jsem nic nezaznamenala. Postavil mě před kuchyni. 

"Připravená?" zeptal se a já se na něj nechápave podívala.

"Na co?" zeptala jsem se a otočila se k němu celým tělem, jelikož stál za mnou. 

"Na překvapení" upřesnil. To mi pomohl. 

Přikývla jsem. Otočil mě směrem ke kuchyni a zakryl mi oči rukama. Uslyšela jsem zavrzání dveří a následné teplo. Nechápavě jsem skrčila čelo. Vešli jsme do kuchyně.

"Můžu?" zeptal se a já přikývl s vědomím, že náráží na jeho ruky na mých očích. Hned je odkryl a já zamrkala překvapením. Všude po kuchyni byl zapálené svíčky. Na stole byl bílý ubrus, na němž byl svícen na tři svíčky, který byl uprostřed stolu. Pro oba dva tam byly skleničky a talíř. Pořádně jsem si prohlédla celou kuchyni a všimla si vína... Víno! Jak se tady dostalo víno? 

"Líbí?" zeptal se Niall po chvíli, když jsem nijak nereagovala. Bleskově jsem se na něj otočila.

"Líbí? Je to úžasné!" vykřikla jsem samým štěstím. Rychle jsem se k němu přiblížila, ruce dala za jeho krk a přitáhla si ho pro polibek... 

Tak... A teď by se tady hodilo - Pokračování příště :D Abych řekla pravdu... S tímhle dílem jsem zase docela spokojená :) Poslední dobou nějak často :D Takže... Doufám, že se aspoň trochu těšíte na další díl :) A jestli ne, tak já jo :D Už teď zhruba vím jak bude vypadat :)) Ta odmlka, kdy jsem neměla fantasii se vyplatila a teď ji mám až moc :D Ale to je jenom dobře!!! :3 ;D   Kami xx