The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 60

Oba dva páry očí - ten zelený, i ten hnědý - propalovaly mou pokožku skrz na skrz, zatímco já jsem se je snažila bezvýznamně ignorovat. Všichni kolem mě byli zapojeni do rozhovoru, jen já tiše hleděla do prázdna. Mé prsty se do sebe nevědomky zaplétaly, zatímco horní zuby se bořily do spodního rtu - přesně tahle myšlenka mi právě proplouvala hlavou a já se jí nemohla zbavit. Předmět v mé pravé ruce jsem pevně stiskla a zhluboka vydechla, abych se uklidnila, a zároveň abych se alespoň pokusila myšlenku vyhnat z hlavy.

„Bath?“ promluvil ke mě jemný hlásek, který mě probudil z mého zamyšlení.

„Ano, Lindsey?“ rychle jsem na rtech vytvořila úsměv a upřímila svůj pohled na čtyřletou holčičku, která seděla naproti mě s panenkou barbie v ruce. „Promiň, zamyslela jsem se,“ sklonila jsem hlavu k předmětu v mé ruce, kterým byl ken.

„A na co si myslela, Bath?“ pronesla šišlavě a oslovila mě přezdívkou, kterou mi sama vymyslela. Jde o to, že když jsem přišla poprvé hlídat, 't' v mém jméně vyslovovala šišlavě, a když jsem ji pak umývala, usmyslela si, že 'Bath' a 'Betty' zní stejně. Bylo roztomilé jak si stála za svým, když jsem se jí to snažila rozmluvit.

„Jenom... jestli není čas na svačinku?“ pozvedla jsem obočí, zatímco se v dětské tvářičce vytvořil rozjasněný úsměv.

„Jo, jo, jo, jo, jo,“ rychle se postavila a rozutekla se pryč z pokoje. Zasmála jsem se a vydala se za ní.

„Jacobe! Svačinka!“ křikla, přičemž její 'č' neznělo docela jako 'č'.

Z pokoje vedle toho Lindseyného vyšel devítiletý kluk, s očima stejně hnědýma, jako jsou ty Liamovy.

„Pozor na schodech, Lindsey!“ křikla jsem, když byla těsně před nimi. Výrazně zpomalila, otočila se na bok a podél zábradlí začala scházet dolů. Přispěchala jsem k ní, vyzvedla jí na ruce a se smíchem rychle seběhla schody. Její smích se ozýval celým domem, díky čemuž jsem byla nadmírně spokojená. Jen ta představa, že budu mít za pár měsíců to samé štístko i u sebe doma, mě zevnitř zahřívala.

„Tak jo,“ řekla jsem, položila Lindsey na jednu z barových židlí, které tu měli, a podívala se na Jacoba, který právě vcházel do kuchyně. „Co si dneska dáme?“ zeptala jsem se a oba dva přejela pohledem.

„Palačinky s nutellou!“ vykřikla Lindsey a zvedla ruce nad hlavu, s natěšeným úsměvem na rtech.

„Ke svačině?“ zasmála jsem se, zatímco ona přikývla.

„A co navrhuješ ty, Jacobe?“ zeptala jsem se a přešla k ledničce, abych věděla, z čeho můžu čerpat.

„Mamka udělala cheesecake,“ pokrčil rameny a vyškrábal se na barovou židli vedle Lindsey.

„Jo! Cheesecake!“ vykřikla Lindsey a začala tleskat.

„Dobře, takže máme vybráno,“ zasmála jsem se a z ledničky vytáhla zmiňovaný desert. Položila jsem ho před ně a z nedalekého šuplíku vytáhla nůž, abych ho mohla rozkrát. Každému jsem dala trojúhelníček na tácek a podala jim lžičky. Posadila jsem se naproti nim a začala jíst svůj kousek.

„Bath?“ promluvila po chvilce Lindsey s plnou pusou.

„Ano?“ zasmála jsem se a dala si do pusy kousek cheesecaku.

„Máš svého prince?“ zeptala se a já se zasekla.

„Cože?“ zeptala jsem se nechápavě.

„No, maminka mi každý večer čte pohádku na dobrou noc, a tam má každá princezna svojeho prince,“ stydlivě sklonila pohled.

„Oh, aha,“ zasmála jsem se, roztápějíc se nad její roztomilostí. „No... ano, mám,“ usmála jsem se pro sebe, s myšlenkami mířícími k Niallovi.

„Lin, tomu se neříká princ, ale kluk. Betty přece není princezna,“ obrátil se na ni Jacob.

„Je to princ,“ stála si Lindsey za svým a nafoukla své tvářičky. „A Bath je princezna - vždyť je stejně milá a krásná,“ zabručela si pod nosem, zatímco lžičkou šťourala do svého desertu.

„Notak, nebudete se kvůli tomu snad hádat, ne?“ řekla jsem, když se Jacob nadechoval, aby na to Lin něco řekl. Všichni stichli, a tak jsem dál pokračovala v jedení.

„A dovedeš ho někdy k nám?“ zeptala se Lindsey po chvilce ticha.

„Možná jo,“ usmála jsem se.

°°°

„Ahh,“ zhluboka jsem vydechla, když jsem zády dopadla na svou postel. Očima jsem si prohlížela strop, dokud mi výhled nepřerušila Niallova hlava. Zadívala jsem se do jeho pomněnkových očí a pak sklonila pohled k jeho rtům.

„To bylo to hlídaní až tak špatné?“ uchechtl se a celý se přesunul nade mě.

„Ne, ale po cestě mě začalo bolet břicho, tak jsem musela zastavit,“ povzdechla jsem si, když se ke mě začal přibližovat. „Což mi přípomíná...,“ řekla jsem, přiložila svůj ukazováček na jeho rty a odtáhla ho od sebe. Vstala jsem a rovnou zamířila do koupelny, kde jsem si plánovala očistit zuby. Niall ke mě zezadu přišel a obejmul můj pas, pokládajíc si svou bradu na mé rameno.

„Je mi tě tak líto,“ špitl a políbil mě na krku. Vyplivla jsem vodu z pusy a vypláchla si ji. Pak jsem se zpátky narovnala a podívala se na odraz Nialla, zatímco jsem přiložila své ruce na ty jeho.

„Nemusí. Pro naši holčičku podstoupím cokoliv,“ usmála jsem se, což vytvořilo úsměv i na jeho rtech. Pak se zasekl a překvapeně se na mě podíval.

„Co je?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ona... ona kopla,“ pootevřel rty do tvaru 'o' a já se na něj s rozevřenýma očima koukla. Rychle jsem odstrčila jeho ruce a přiložila si ty své na břicho. Chvíli jsem vyčkávala a po chvíli jsem se dočkala odezvy.

„Panebože Nialle!“ vykřikla jsem nadšeně, otočila se k němu a hodila se mu kolem krku. Na rtech se mi vytvořil úsměv, který nemohlo v tu chvíli snad nic zničit. Odtáhla jsem se od jeho krku, ale jen proto, abych konečně mohla spojit naše rty v polibku. Když jsem se odtáhla, zakousla jsem se do svého rtu, snažíc se alespoň trochu utlumit radost. Ale úsměv na Niallových rtech mi to nedovolil, a tak jsem se znova hodila kolem jeho krku a ponořila se do procítěného polibku. Lehce jsem zkousla jeho ret a následně nechala jeho jazyk vklouznout k tomu mému. Za krk jsem si ho přitáhla blíže a své prsty propletla s jeho vlasy na zátylku. Jemně jsem za ně zatahala, načež mi vzdychl do úst.

„Miluju tě,“ odtáhl se a opřel si čelo o to mé.

„Miluju tě.“

Tak nakonec se mi přece jenom povedlo na to nemyslet.

hiii :) tak nějak jsem se rozhodla pro oddechovou část a navíc jsem si uvědomila, že jsem ještě prakticky nic nepsala o bettyniné práci, sooo... tady to je :) co na to říkáte? :)

uh, vím, že se jen opakuju, ale vážně vám děkuju za odezvu! já osobně bych si psala samé hejty, že přidávám tak pomalu :D love ya'll! ♥

kami xx