The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 53

"Panebože, kolik upírů v tomhle městě ještě žije," složila jsem svou hlavu na stůl, který ochladil mou hlavu, která právě vstřebávala to, že je ten muž taky upír. Zrovna jsme seděli u jednoho ze stolů a spolu s Niallem se domlouvali na Niallovém zaměstnání. Své první vystoupení bude mít příští týden, do té doby se musí naučit pět písní. Hodně zdaru, Nialle. Já ti s tím nepomůžu.

"Jen aby ses nedivila," uchechtl se muž a já na něj zvedla pohled. Jeho oči byly v tu chvíli tmavě hnědé, ale možná to jen dělalo to přítmí kolem.

"Jak to myslíš?" zeptal se zvědavě Niall.

"Od té doby, co lidé vypálili naši vesnici v lese, jsme nespozorovatelně smíšení mezi nimi. Teda, nevím, jestli o tom vypálení v 17. století víte," prohlédl si nás, přičemž Niall se na něj díval s otevřenou pusou. Ještě aby ne, i mě jeho slova zaskočila. Niall přece říkal, že všichni z vesnice tam zahynuli. Je pravda, že už to, že přežila Elisabeth trochu nehrálo, ale tomu jsme nevěnovali moc pozornosti.

"Samozřejmě, že o něm vím. Sám jsem ho zažil, ale žil jsem v přesvědčení, že všichni umřeli," řekl šokovaně Niall a já jen přihlížela. Co bych taky měla dodat? Jsem jen anděl, který se narodil až po vypálení. Moment. Další neshoda - moji rodiče to vypálení také přežili.

"Tys' to zažil?" zeptal se šokovaně muž. Ano, už nám říkal své jméno. Jen... jsem na něj zapomněla. "Všichni měli za to, že už byly všichni tamější upíři vyvražděni a přežila jen další generace," postavil se a začal chodit tam a zpátky. "Kde jsi celou tu dobu byl? Vím určitě, že jsem tě nikdy neviděl," zeptal se a nepřestával se svým neklidným krokem. Asi ho tahle informace vyvedla z míry. Ovšem já na tom byla stejně, jen z trochu jiné informace.

Niall chtěl odpovědět, ale já mu skočila do řeči. Až moc jsem potřebovala odpověď.

"Říkal jsi, že tamější generace upírů nepřežila. Jak je to s anděly?" vyhrkla jsem a on se na mě divně podíval.

"Proč?" zeptal se a já jen pokrčila rameny. Pak se mu jeho zorničky rozšířily ještě více. "Nechceš mi říct, že-"

"Ano, jsem anděl," vzdychla jsem a podívala se do stolu. Jeho hlasitý povzdech se roznesl po celé místnosti a následně se svými kroky dostal zpátky k židli, na kterou se znova posadil.

"Ti na tom byli hůře. Díky tomu, že měli křídla a občas je použili, je lidé snadno poznali a zabili. Proto se divím, že ty žiješ. Myslel jsem, že v téhle oblasti andělé vymřeli," řekl a já smutně přikývla. Znamená to, že jsou mí rodiče mrtví? Všechno by to vysvětlovalo. Pamatuju si, jak mi jednou Niall řekl pár slov.

"Víš, někdy prostě nastane situace, kdy není jiné řešení."

"Co když tě chtěli jenom ochránit?"

"I andělům se někdy postaví do cesty něco, co jim prostě dítě nedovoluje. Co je pro dítě moc nebezpečné."

Znamená to tedy, že mě radši dali do dětského domova, než aby mě spolu s nimi lidé zabili?

"Proč se vůbec ptáš?" zeptal se potichu muž, snad jakoby slyšel mé myšlenky a chtěl je slyšet i když bude mluvit.

"Jen... nechci o tom mluvit," zavrtěla jsem hlavou. Sotva jsem to řekla Niallovi, natož abych to vyprávěla nějakému cizímu chlapovi.

Chápavě přikývl a pak se znova podíval na Nialla.

"Jak jsi to teda přežil?" zeptal se a Niall se na chvíli zamyslel, jestli mu to říct.

"Řekněme, že jsem byl v izolaci, ve které na mě nedolehlo světlo civilizace," uchechtl se potichu Niall, což mi na rtech vytvořilo jemný úsměv.

"Opravdu vůbec. Nedávno viděl poprvé auta a díval se na ně jako na mimozemšťany," zasmála jsem se a muž se mnou. Niall si uraženě skřížil ruce na hrudníku.

"Zkuste se trochu vžít do mé situace, ano? Jsem kluk ze 17. století," zamručel, což mě taky donutilo k smíchu. Miluju Nialla za to, jak mě během pár sekund dokáže rozesmát. A samozřejmě ho miluju za více věcí.

"Mimochodem Jaku," promluvil Niall a mě svitlo v očích. Takže se jmenuje Jake, to si musím zapamatovat. Jake, Jake, Jake,... "V kolik tu mám být v to pondělí?" zeptal se a postavil se. Zopakovala jsem jeho pohyby a postavila se vedle něj.

"Kolem osmé večer," usmál se a Niall potichu přikývl, zaznamenávajíc si čas do paměti.

"Tak my už půjdem," usmála jsem se a chytila Nialla za ruku.

"Dobře," ušklíbl se Jake a postavil se. Hlavou nám kývl, přičemž my jsme se vydali k východu.

"Když jsi anděl nebo upír, dá se s ním povídat," špitl mi do ucha Niall, i když už jsme byli venku.

"A nebo když si míšenec," uchechtla jsem se a podívala se mu do protáčejících se očí.

"Kam půjdeme teď?" zeptal se, přehlížejíc má slova.

"Tak nejspíše domů," mrkla jsem na něj a více se na něj natiskla, očima se zabodávajíc do těch jeho. Spikle se usmál a jeho ruka na mých zádech sklouzla k mému zadku, který pevně stiskl.

"Jo, to beru," ušklíbl se a zastavil, aby mě mohl políbit. Je zajímavé, že se z jinak nesmělého Nialla dokáže tak rychle změnit v toho sebevědomého.

"Tak pojď," odtáhl se a spolu se mnou vyrazil směrem k mému, totiž našemu, bytu. Ten klub byl nedaleko, takže jsme šli pěšky.

"Nějaký nedočkavý, ne?" uchechtla jsem se s úšklebkem na rtech, když jsem zkoumala jeho pevný pohled před sebe. Jen si něco zamručel pod nosem, čemuž jsem se zasmála. Jeho ruka přes celou mou levou půlku mě popoháněla dopředu, takže jsem ani neměla šanci za ním otálet.

"Dej mi klíče," zavrčel a já ho poslechla. Klíče v jeho ruce cinkaly při jeho tempu kupředu. Dokonce jsem měla pocit, že za chvíli použije svůj upíří běh.

Odemkl dveře od spodních dveří a skoro doslova mě tahal po schodech nahoru. Když odemkl dveře od našeho bytu, vtáhl mě dovnitř, zavřel za námi a v tu chvíli jsem se ocitla přitisknutá mezi jeho tělem a světlým dřevem dveří. Jeho rty útočily na ty mé a klíče v jeho ruce hodil někde na zem. Své ruce jsem zapletla do jeho vlasů a jednu nohu obtočila kolem jeho boku, kterou jeho ruka automaticky uchopila. Zakousl se do mého spodního rtu za který jemně zatahal a já od sebe své rty oddělila. Proplétali jsme své jazyky, zatímco jeho hladové ruce bloudily po mých bocích.

"Nepůjdem na postel?" odtáhl se a zadýchaně se zeptal. Rychle jsem přikývla, zatímco jeho druhá ruka mě vytáhla nahoru a já tak kolem jeho pasu obtočila i druhou nohu. Vášnivě jsme se líbali, zatímco jeho kroky mířily k naší posteli.

Bože, chci ho.

hiii :) co na to říkáte? :D mám otázku - mám v příští kapitole popsat jejich sex, nebo to přeskočit? teď se ukažte, vy perverzačky :D

jinak, co říkáte na odhalení toho upálení? :O :D

a vůbec (abych všechny ty otázky dala do jedné :D), co říkáte na nové informace? :D

moc vám děkuju za ty ohlasy! nikdy bych si u THC nepředstavila tak velká čísla :O miluju vás! ^^ ♥

kami xx