The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 26

Po té, pro mě mučivé, chvilce se Niall od Elisabeth konečně odtáhl. Smutně se na ní podíval, chytil její dlaně a pevně je stiskl. Kdyby tu byl někdo čtvrtý a sledoval tuhle scénku, dospěl by k závěru, že jsem tu navíc. To jsem si ale nechtěla přiznat. Na to mám Nialla až moc ráda a nějaká Elisabeth mě nepřiměje se od něho odtrhnout.

"Co jsi dělala všechny ty roky?" prolomil Niall ticho a její ruce stiskl ještě víc.

"Vlastně nic. Procházela jsem svět a čekala na dobu, kdy si budu jistá, že to tu bude bezpečné. Pořád jsem to odkládala. Nechtěla jsem sem přijít s vědomím, že..." odmlčela se, sklonila hlavu a jednu ruku vytrhla z Niallového sevření, aby si dala neposedné pramínky, které ji spadly do obličeje, za ucho. Pak vrátila dlaň zpátky do té Niallové, přičemž jsem se zamračila. Už jsem se tu postupně začala vážně cítit navíc. Ale přece jen tak neodejdu a nenechám je tu samotné!

"... Že tu nebudeš" vydechla a sklonila hlavu. Niall pustil jednu její ruku a dva prsty dal na její bradu, přičemž jí ji zvedl. Zadíval se ji do očí a jemně se usmál. Nevydržela jsem to. Nevydržela jsem, jak se na ní díval a mě si vůbec nevšímal. Proto jsem se postavila a rychlým krokem odešla. Tajně jsem doufala, že za mnou Niall vyběhne, ale do svojeho pokoje jsem došla bez toho, aby mě někdo vyrušil. Kdyby měl ten pokoj dveře, určitě bych teď jimi třískla. Byla jsem tak naštvaná... A taky bych měla dodat žárlivá. Hodně žárlivá. Uvnitř mě se totiž usadil jakýsi pocit, který mi namlouval, že Niall je můj. Nevím, jak jsem k tomu přišla. Přece s Niallem nechodíme ani nic takového, že? Nebo ano? Jsem z toho zmatená. Vlastně ani nevím, co to mezi námi bylo. Byli to jen přátelé s výhodami? Nejspíše ano. Lepší si namlouvat málo, než si namlouvat hodně a pak se zklamat. V téhle situaco hodně zklamat.

Došla jsem k pravému oknu, abych se podívala ven. Oči mi ovšem 'nečekaně' sklouzly k oknu naproti. Všimla jsem si Elisabeth před oknem, přičemž měla skloněnou hlavu v dlaních. Podle sekaných pohybů jsem mohla usoudit, že vzlykala. Niall k ní přišel a ruku jí položil na rameno. Otočila se a obejmula ho. Sklonila jsem pohled a pomalým krokem došla k posteli. Otočila jsem se a zadkem dopadla na povrch ne zrovna měkké postele. Pohled jsem stále držela na svých kolenech, dokud se mi nezačal rozmazávat. Zavřela jsem oči a na tvář si přiložila dlaně, které byly po chvilce vlhké. Všechny pocity ve mě vybouchly. V tuhle chvíli jsem byla tak citlivá, že by mě rozplakala i pouhá narážka na mě. Ale to tu teď budu jenom sedět a brečet? V žádném případě! Nikdy jsem to nedělala, tak proč bych měla začít?

Setřela jsem si slzy a narovnala se. Ale pak jsem si uvědomila odpověď na mou otázku. Protože jde o Nialla. Znova mi po líci začaly stékat slzy. Zavrtěla jsem hlavou. Slzy jsem si znova setřela, přičemž jsem se zamračila. Mám Nialla sice ráda... Dobře, hodně ráda, ale to neznamená, že tady budu celý den ležet v klubíčku a bulet. Nebo snad jo..?

Ne. Musím si to konečně uvědomit. Niall stojí o jinou společnost a já jsem tu navíc. Ale proč mě tu potom Niallova matka zavírala? Vím, že je anděl, ale podle chování bych ji spíše přirovnávala k ďáblovi. První mě tu jen tak zavře z mě neznámého důvodu a potom tu ještě pošle Elisabeth, přičemž už vůbec nevím, co tím sleduje. Chce se snad dívat, jak trpím? Jestli ano, má smůlu. Takovou radost ji neudělám. Prostě tu budu jakoby nic a pak ji to možná přestane bavit a pustí mě. Jo. Přesně to udělám.

Se sebedůvěrou a úsměvem na rtech jsem vykročila ven z pokoje a zamířila dolů do kuchyně. Mám takový dojem, že bych se do té místnosti mohla přestěhovat. Ti dva stejně nejedí a já zase až moc. Snad jediné, co mi v tom brání, je skutečnost, že tam není postel. Kdyby tam byla, ani Niall by mě odtamtud nedostal. I když... Možná jo, kdyby tu nebyla Elisabeth. 

Můj úsměv povadl. Moje myšlenky se zase stočily k Niallovi. Předstíral tu zaujatost o mě? Nejspíše ano, když se tak rychle přestal o mě zajímat a veškerou svoji pozornost zamířil na Elisabeth. Co jsem vlastně čekala? Že by se někdo jako on zajímal o někoho jako jsem já? Kdyby tu nebyl tak dlouho zavřený a zároveň bych tu s ním nebyla jenom já, ani by o mě nezavadil pohledem. 

Rychle jsem zavrtěla hlavou, abych zapoměla na všechno, co se mi teď honilo hlavou a zadívala se na dveře přede mnou. Jemně jsem do nich zatlačila a vešla do kuchyně. Podívala jsem se na skříňku s pečivem, kde jsem poprvé viděla Niallovu matku. Povzdechla jsem si a došla k ní, abych si vzala nějaké to jídlo. Vytáhla jsem jen obyčejný rohlík, jelikož jsem neměla chuť na sladké a navíc se mi ani nechtělo nic připravovat. Přešla jsem ke stolu, kde jsem si sedla na jednu z židlí a zakousla se do rohlíku. Porozhlédla jsem se po staré kuchyni. Znova mi proletěla hlavou myšlenka, jak to tu může být tak udržované. Tenhle kostel zaplňoval docela dost prostoru. Mě by se tak velká budova nechtěla udržovat v pořádku. Vždyť jen po týdnu tu musí být dost prachu. 

Uchechtla jsem se nad sebou. To vážně musím myslet na prach, abych zapoměla na Nialla? Bohužel. Vůbec by mi to nevadilo, kdyby to alespoň pomáhalo. Ale on mi v hlavě bloudí sem a tam a nehodlá se vzdalovat. Položila jsem rohlík na stůl, zády se opřela o opěrku židle a ruce si založila na hrudi. Proč jsem vlastně taková? Niall mi přece nic neudělal. Jenom je nahoře se svojí bývalou. Ale měla bych ho pochopit. Dost dlouho se nevyděli a je jasné, že se měli hodně rádi. Vlastně se milovali. A to je ten problém. Bojím se, že se přes to nepřenesli. Bojím se, že k sobě pořád něco cítí. Že se pořád navzájem milují...

Takže... V první řadě se chci omluvit, že jste musely tak dlouho čekat :( Zaprvé mi vyfučely nápady z hlavy a zadruhé... Škola :( Nevěděla jsem, že to dá tak zabrat teď na začátku a navíc v 8. třídě... Jednou máme 8 hodin, jednou 9 a jinak 6... Vím, že to není hodně, ale ještě k tomu si přičtěte učení, úkoly a ještě mám komorní hru, klavír, komorní zpěv a samotný sólový zpěv... (taky budu asi nejspíše i ve školní kapele :33) Takže se vážně omlouvám :(... Omluveno??? :DD

Jinak k dílu... Tenhle díl je spíše popisující Bettyny pocity :)) Chtěla jsem, aby jste věděly, jak se cítí a proč se tak vůbec cítí :)) V dalším dílu (nebo možná ještě trochu později) se už nejspíše dočkáte prvního, Niallového pohledu!!! :33 Těšíte se??? Já jo :333 Ráda bych, aby jste se vyjádřily v komentářích :)) A taky chci vědět, jestly jste mi vážně odpustily :D Hope u like it! :33 ;)

Jo! Ještě jsem zapoměla... Strašně hodně vám děkuju za 400+ Votes!!! :3 Děláte mi radost! :D :33   Kami xx