The haunted church // n.h. (Czech)

Chapter 5

Probudila jsem se pod náporem slunečních paprsků, které mi svítily rovnou do očí. Pár krát jsem zamrkala, abych si na ostré světlo zvykla. Pomalu jsem se posadila a nohy svěsila ven z postele. Protřela jsem si oči a protáhla se. Rozkoukala jsem se po pokoji a pak si zklamaně povzdechla, že to, že jsem tady uvězněná s Niallem není sen. 

Podívala jsem se na zem a všimla si zakrvavených ponožek. Ihned mi přešel mráz po zádech, když jsem si vzpoměla na včerejšek. A ještě více jsem se zachvěla, když jsem si uvědomila, že tam dolů budu muset ještě chodit. Jak na záchod, tak pro jídlo. 

Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a zamyslela se. Vážně odsud nevede žádná cesta? Jsou tu ještě jedny dveře, které jsem neprozkoumala. A to ty za sochou. Tam jsem se ale neodvažovala jít. Nevěděla jsem, co čekat. Zvláště ve skutečnosti, že mě k nim zavedla ta cestička z krve. 

Rozhodla jsem se jít dolů. Stejně bych tam dřív nebo později musela jít. 

Obula jsem si boty a už známou cestou došla ke kuchyni, do které jsem bez přemýšlení vtrhla. Zamířila jsem ke skříňce, ve které jsem včera našla chleba. Překvapeně jsem zamrkala, když jsem tam objevila i jiné pečivo. Nejvíce mě překvapily scones. Nechápala jsem to. Ostatně... Skoro jako všechno, co se tady děje. 

Vzala jsem si pár scones a vodu a posadila se ke stolu. 

Mlsně jsem se olízla, když jsem dojedla. Miluju scones. Ale pořád mi vrtalo hlavou... Jak se to tady objevilo? Pochybuju, že by to Niall kupoval, ale... Vždyť i on musí jíst... Ne? 

Umyla jsem po sobě nádobí. Nehodlala jsem riskovat, že Niall zase zavře dveře... Alespoň si myslím, že to byl Niall... Celkem mě děsilo to, že tu byl nejspíše i někdo třetí. 

Vrátila jsem se do pokoje a posadila se na postel. Vzpoměla jsem si na knihu v šuplíku. Už jsem ji chtěla vytáhnout, když mě vyrušilo třísknutí dveří. Vylekaně jsem se otočila a zjistila, že narušitel byl Niall. 

"Ahoj," ušklíbl se. Nervózně jsem se na něj podívala. Nelíbilo se mi, že se ho tak bojím. Nelíbilo se mi, že on to věděl a dělal si ze mě srandu.

"A-ahoj," zakoktala jsem. Pomalu se ke mě začal přibližovat a já instinktivně začala couvat, až jsem narazila na postel a svalila se na ni. 

Jeho úšklebek se ještě zvětšil, když jsem se posadila co nejdále od něho to šlo. Bylo vidno, že se mu líbí, když mám před ním respekt. Nebyl sice velkého vzrůstu, ale byl pořád větší než já a to mu dodávalo na dominanci. 

"Napadlo mě, jestli se náhodou nenudíš," uchechtl se a sedl se na postel. Rychle jsem se přesunula na opačný kraj postele a nohy si přitiskla k tělu. Nelíbilo se mi, že mu takhle ukazuju svůj strach. Ale pořád lepší to, než abych na něm byla namáčklá. 

Přisunul se blíže ke mě. Ještě více jsem znervózněla. Co chce dělat?

Jeho ruka se natáhla k mojí noze, která byla momentálně holá, protože moje ponožky byly pořád od krve. Musím si je vyprat. 

Chytil moji pravou nohu a zatáhl za ní, čímž mě donutil ji natánout. Přesunul se vedle mě a celou si mě přeměřoval. Vystrašeně a zároveň šokovaně jsem se na něj dívala. Nelíbilo se mi, kam to míří. Nic tady se mi nelíbilo. A zvláště chování tady toho blonďáka. 

Jeho ruka začala klouzat od konce nohy nahoru, ke stehnu. Bála jsem se utéct. Stejně by mě chytil. Tady není úniku. 

Když už byl hodně vysoko, začaly mi téct slzy a chytila jsem jeho ruku svými, abych ho zastavila. Letmo se na mě podíval, ale pak zase sklonil hlavu k mé noze a pokračoval. Neměla jsem proti němu sílu.

"Prosím, přestaň," vzlykla jsem. Znova na mě upřímil pohled a ruku zastavil. Ušklíbl se, ale ruku z mého stehna sundal. Trochu jsem si oddychla. Pak mě ale posunul níž na postel, protože jsem se stále opírala o čelo postele. Chtěla jsem se vyšvihnout do sedu, ale v tom mě zastavil Niall, když položil svoje rty na ty mé. Šokovaně jsem rozevřela oči. Nepohla jsem se. Po chvilce jsem si uvědomila, co dělá. Ruce jsem položila na jeho hruď a zapřela se o ní, v úmyslu ho odtáhnou. Nedal se. Zatlačila jsem ještě více, ale ani to s ním nehlo. Polibky postupně přemístil na můj krk. Začala jsem vzlykat ještě více. Sál mi citlivou kůžičku. Moje slabé místo. Zavzdychala jsem proti své vůli a nenáviděla se za to. Teď věděl i moje slábé místo. Super. 

"Líbí se ti to," řekl mi do krku a uchechtl se. Zavrtěla jsem hlavou, abych ho setřásla, ale nepomohlo to. Spíš jsem měla pocit, že se ke mě ještě více namáčkl. Vtom jsem na krku ucítila něco ostrého. Zuby. Šokovaně jsem otevřela oči a bouchala do něho.

"Nech toho! NE! Prosím!" vzlykala jsem. 

"Kurva!" křikl a rychle se odtáhl. Vystrašeně jsem se na něj dívala. Měl pevně zavřené oči a vypadalo to, jako by byl duchem někde jinde.

"Já si budu dělat co chci!" křikl znova, až jsem nadskočila. Znova jsem se posunula k čelu postele. Takže nejen, že v něčem jede, když tu je ta krev, nejen, že mě chtěl znásilnit, ale on i mluví sám se sebou... Skvělý! Tenhle kostel sdílím s bláznem!

"Kurva, seru na tě!" křikl znova a zmizel. Oddechla jsem si a uvolnila se. Tohle bylo vážně divný. Ale když tak nad tím přemýšlím... Možná nemluvil sám se sebou... Co když mluvil s tou třetí osobou, co mi vlastně podstrčila tu knihu a donesla to pečivo? 

Zavrtěla jsem hlavou. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Podívala jsem se na šuplík a hned mě začaly svrbět prsty. Nevydržela jsem to a došla k šuplíku. Knihu jsem opatrně vytáhla a posadila se na postel. Rychle jsem se podívala ke dveřím a na chvilku se zaposlouchala, jestli náhodou něco neuslyším. Když se nic neozývalo, otevřela jsem knihu. Žasla jsem nad tím, jak ta kniha vypadala staře. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je asi stará. Přivoněla jsem si ke starobě. Nikdy jsem sice nebyla fanoušek těchhle věcí, ale i tak mě to fascinovalo. Znova jsem si prohlédla rodokmen a pohledem zabloudila k Niallovi. Teď jsem mohla konečně přečíst ta slova pod tím. Když jsem si to ale přečetla, rozechvěla jsem se strachem. 

Narozen 1628.

Další díl!!! :3 :) nevím proč, ale strašně jsem si užívala, když jsem psala jak byl u ní Niall... takový blázen :D tak... snad jsem to zase nějak udělala, abych vás aspoň trochu napjala :)   Kami xx