Tajemství měsíce

Prolog

Dneska začíná krásný nový den. Ale mě to vůbec nezajímá. Už si přeju abych vypadla z té školy. Naštěstí dneska se školou jedem na výlet. Tak se aspoň nebudu muset učit.

,,Vrrr...vrrr" začal mi zvonit budík. Nechtělo se mi vztávat, tak jsem ho radši vypla. ,, Vrrr... vrrr" zase. Tentokrát už vztanu, než abych zase slyšela ten otravný zvuk.

Šla jsem do koupelny abych se na dnešek připravila. Vyčistím si zuby a začnu si česat svoje středně dlouhé hnědé vlasy. Svážu si je do nízkého drdolu a udělám si lehký make-up.

Ještě se musím oblíct, tak si jdu do skříně něco vzít. Vezmu si na sebe černé volné kalhoty a černý crop top. Ale ten nepůjde moc vidět, protože si vezmu ještě mikinu. A jak jinak než černou. Vím až moc černé, ale mě je to jedno. Černá je moje nejoblíbenější barva.

Když už jsem oblečená, tak si vezmu batoh a jdu na snídani. Jak jdu po schodech začne mě něco svrbět v nose. Taková sladká vůně. Rychle sejdu schody, aby jsem se mohla podívat co tady mamka kuchtí. Jdu do kuchyně a vidím mamku jak stojí u linky. Přijdu k ní a nakloním se jí přes rameno. ,,Hmmm...co to tady tak voní?" zeptám se mamky a ona se na mě otočí. ,, Dobré ráno zlato." pozdraví mě mamka a ukáže mi na stůl, že tam mám jídlo. Rychle jdu ke stolu a sedám si na židli. Konečně. Mámině čokoládovo-banánové lívance jsou prostě nej. Vezmu si jeden do rukou a každé sousto si vychutnávám.

,, Dobré ráno dámy." přijde taťka do kuchyně a určitě ho lákala ta vůně. ,,Dobré." odpoví mu mamka a dá mu pusu. Táta jí to pak ještě oplatí. Já ale na tyhle slaďárny nejsem ,tak rychle dojím lívance, vezmu batoh a jdu se obout.

Už si jen dám batoh na záda a jsem připravená vyjít, ale v tom mě někdo chytí za rameno a otočím se. Byla to máma. ,, Kate, až se vrátíš, tak ti s tátou musíme něco říct, jo? Tak se měj a užij si výlet." ,, Dobře, díky taky se měj."

S mamkou jsme se rozloučily a já mohla vyrazit. Moc se tam ani netěším. Sice je to výlet, ale i tak. Nemám tam moc přátel a ani si je nehodlám hledat. Jsem spíš takový vlk samotář jak se říká.

Šla jsem svojí cestou jak obvykle. Chodím přes park. Sice je to o trochu delší než kdybych šla po cestě, ale za tu krásu to stojí. Všude rostou květiny, kvetou stromy a tak dál. Mohla bych vyprávět o té kráse. Asi je to dívné, že? Říkáte si, jak to můžu tak obdivovat když jsem zrovna taková ta co radši černou. Já vím černou mám ráda, ale to neměla ní můj pohled na barvy.

Jakmile výjdu z parku tak spatřím velkou zelenou budovu. Jo moje škola.

Vejdu do ní a koho vidím. Samozdřejmě. Partičku těch nejvíc otravných holek. Ještě jsem se nezmínila? Ty holky mě nějakou dobu šikanují. Není to tak hrozný, ale furt se to dá nazvat šikanou. Projdu okolo nich, abych se dostala ke skříňce. Ale v tom si mě všimne ta jejich 'vůdkyně'. ,,Jé Kate, už jsi přišla. To je super. Těšíš se na výlet?" řekla to tím nejvíc ironickým hlasem a já jsem ji radši ignorovala. Tohle si asi vypiju. No nic.

Došla jsem ke skříňce a otevřu ji. Celá oblepená žvejkama a já vím kdo to udělal. Kousek ode mě slyším smích a radši se ani neotáčím. Je mi jasný kdo to je. Zavřela jsem skříňku a šla do třídy. Tam byl totiž sraz.

Ve třídě jsem si šla sednout na svoje místo. A to je co nejvíc vzadu. Za chvíli přišel pan učitel. Začal něco blábolit abychom nedělali žádný špatný věci, když budeme mít u sebe třeba i energiťák, tak nás klidně vysadí na benzínce ať si nás vyzvednou rodiče a další bla bla bla. Mluvil asi tak ještě patnáct minut. Vím trochu přehnané, ale náš učitel takový prostě je.

Po jeho nekonečném proslovu jsme se vydali konečně k autobusu. A kdo jiný než já si musel na poslední chvíli vzpomenout že musím na záchod.

Šla jsem teda rychle, protože pan učitel je schopný odjet i bez opozdilců. Má totiž přesně stanovený čas kdy a co se dělá.

Když jsem vyšla z kabinky a šla si umíte ruce, tak sem nejednou cítila, že mě něco né bolí, ale jako tlačí. Koukla jsem se do zrcadla a leknutím jsem spadla na zem. To jsem v tom zrcadle nebyla já. Ale...

Ahoj. Tohle je moje první knížka a snad se vám bude líbit. Zatím je to takový nic moc. Ale určitě se to rozjede. A klidně mi napište svůj názor do komentáře. Budu za to ráda.🥰🥰🥰