Tajemství měsíce

Epilog

Z pohledu Masona:

Opatrně jsem otevřel oční víčka. Byl jsem si jistý, že jsem zemřel. Nade mnou seděla uplakaná Kate. Pomalu jsem se snažil posadit. Myslel jsem si, že mě bude všechno bolet, ale cítím se plný energie.

,,Už neplakej,"řekl jsem a čekal na její reakci. Když ke mně zvedla hlavu, zahleděl jsem se do jejích očí. Nejdřív jsem v nich viděl jen bolest a smutek, ale pak se najednou změnili. Byla v nich radost a naděje.

Až když mě zaregistrovala, omotala se rukama kolem mého krku a ramen. Obejmul jsem ji nazpět a cítil, jak mi tluče srdce. V tu chvíli mi přišlo, jakoby kolem byl klid. Tuhle chvíli nechci ukončit.

Vzlykala mi do ramene. Ale radostí. Taky jsem měl na krajíčku. Málem zemřela i ona a kdyby nebylo teďka jí, tak bych zemřel taky.

Ale tahle krásná chvíle bude muset skončit. Boj ještě neskočil. Pomaličku se odtáhnu, i když nerad a znovu se jí podívám do obličeje. Snaží se o úsměv, ale nedokáže zastavit příval slz. Tomu jsem se musel zasmát.

,,Tohle už mi nedělej,"řekla uplakaným hlasem. Já jsem ji za to pohladil na hlavě a postavil se. Pak jsem pomohl i jí. Vypadala strašně slabě a vysíleně. Nevím, co ji muselo stát mé oživení, ale určitě to nebylo jednoduchý.

Přijdou ke mně ještě otec a Liam. Oba mě postupně obejmou a na očích jim jsou vidět slzy. Taky museli brečet. Kate má ale ze všech nejvíc ubrečený obličej. Tu nikdo nepřekoná.

Rozhlédl jsem se kolem sebe, protože musím najít Alfu Krvavé smečky, Jakea a toho zrádce. Mého bratra. Alfa ležel v bezvědomí pár metrů od nás a Luis se snažil odsud nějak odkulhat. Byl dost zraněný na to, abychom ho porazili. Já ale svého mladšího bráchu zabít nedokážu.

Jakea jsem našel, jak pomáhá pár mým vlkům, kteří jdou zranění. To mě překvapilo. Kdybych mohl, tak bych šel k němu jako k prvnímu. Nejdřív musím, ale vyřešit mého bratra.

Rozejdu se k němu a když si mě všimne, začne se snažit o útěk. Ten mu překazí vlci z naší smečky, kteří nemají tak bolestivá zranění.

,,Ty už odcházíš?"sarkasticky jsem se ho zeptal. Podívá se na mě s kamennou tváří.
Pak k nám přijde i otec a nevypadá moc příjemně. Za tohle dostane bratr velký trest.

Nechal jsem otce a bratra sami. Nemám na něho vůbec náladu. A hlavně ho nenávidím za to, co udělal Kate. Nikdy mu to neodpustím.

Alfu Krvavé smečky už brali naši vlci. Teď se musím rozhodnout, co s jeho smečkou. Věřím, že všichni z nich nejsou špatní, jen museli poslouchat Alfu. A ten je teď mimo a bude muset za něj nastoupit jeho syn.

Svůj pohled natočím k Jakovi. Nesnaží se utéct a ani nám zabránit v únosu jeho otce. Jen stojí a svůj pohled směřuje ke mně. Vidím mu na očích, že přijme jakýkoli trest.

...

Z pohledu Kate:

Když jsme se vypravili k smečkovému domu, ve kterém je ošetřovna, cítila jsem se strašně slabě. Byla jsem úplně vysílená a sotva zvládnu chodit. Všechnu svoji sílu a energii jsem dala do záchrany Masona.

Začne se mi mlžit před očima. Nohy mě začínají neposlouchat a nedokážu jít rovně. Kolena se mi podlamují. Jak už cítím, že padám k zemi, někdo mě chybně. Přes mžitky mu nevidím do tváře, ale vím, že je to Mason.

,,Kate, jsi v pořádku?"sotva jsem rozuměla jeho slovům. Potřebuju se prospat.
Mason mě vezme do náručí a začnou se mi zavírat víčka. Nic nevnímám. Jen jeho teplo a vůni. A s tím usnu do hlubokého spánku.

Probudím se až v bílém pokoji. Ležela jsem na dost tvrdé posteli, ale to mi nevadilo. Hlavně že jsem se prospala.

Kouknu se po okolí a na židličce vidím spícího Masona. Usměji se a opřít se rukama o postel, abych se mohla posadit. Jenže s tím pohybem jsem vzbudila Masona. Hned se přiblížil k mé posteli.

,,Už je ti lépe?"pomohl mi se posadit a já jsem teď pocítila tu bolest zad, kterou mi určitě způsobila ta postel. Na jeho otázku jsem přikývla a trochu se posunula na posteli, aby se Mason mohl taky posadit.

,,Co se dělo mezitím, co jsem spala?"to byla první otázka co mě napadla.
,,No Alfu Krvavé smečky jsme uvěznili. Můj bratr se nyní zotavuje z tvého útoku a jakmile se uzdraví, otec neboli Alfa, ho pošle na východ. Tam se o něj postarají. A Jake...ten se vrátil na území jeho smečky a slíbil mi, že se tohle už nikdy opakovat nebude. Dokonce mi nabídl i spojenectví. Přemýšlel jsem o tom, ale pořád si nejsem jistý,"dořekl mi několik věcí.

,,Ty jsi ho nechal jít?"dost jsme se tomu divila, protože tohle by Mason fakt normálně neudělal.

,,Jo. Všechno mi vysvětlil. A taky se ti chce moc omluvit za to, co se ti stalo. Lituje toho,"v jeho tónu hlasu jde slyšet, že mu opravdu věří.

Pak mě ale zaskočila jedna věc. Tohle všechno se nemohlo stát jen během pár hodin.
,,Jak dlouho jsme spala?"
,,Pět dní,"odpověděl v klidu.
,,Pět?"jak jsem mohla žák dlouho spát.

,,Jo, a to není vše. Mluvila si ze spaní a já jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí."uchechtl se.
,,Ty jsi tady byl i přes noc?"divila jsem se a radši nechci rozebírat moje mluvení ze spaní.
,,Ne,"řekl a já se na něho udiveně podívala. To mu nevěřím. Pak, ale pokračoval: ,,Já jsem tu byl celých těch pět dní." To mě zaskočilo.

Po mém zaskočením, se k mému obličeji přiblížil. Neuhýbala jsem, ale roztlouklo se mi zběsile srdce. Byl strašně blízko.
,,A k tomu tvému mluvení ze spaní, taky tě miluju,"řekl a mě zrudly tváře. To jsem řekla?
,,Co-"nestihla jsem nic dalšího říct, protože si mě přiblížil do polibku. Srdce se mi rozbušilo třikrát tolik. Nic jsem nevnímala, jen jeho. A nechtěla jsem, aby tahle chvilka někdy přestala.

,,Masone,"bohužel nás vyrušil Liam. Rychle jsme se odtáhli a dělali jakože nic.
,,Kate, už jsi vzhůru. Už jsi v pohodě?"všiml si, že jsem se probrala a já mu jen přikývla.
,,Masone, nesu ti ty papíry, co jako Alfa budeš potřebovat. Jo a, přijď včas,"řekl a zase se podíval na mě.

,,Kam včas?"zeptala jsem se radši Liama, protože Masonovi by to trvalo déle.
,,On ti to ještě neřekl? Dneska o půlnoci se má stát Alfou. Probudila ses právě včas. Myslím, že kdyby ses ještě neprobrala, zůstal by tady s tebou, než aby se dostavil na obřad."

Podívala jsem se na Masona. Drbal se na zátylku. Nejspíš na to úplně zapomněl.
,,Ty budeš Alfou?"bylo mi jasný, že se jím jednou stane, ale nemyslela jsem si, že tak brzo. Jen přikývl hlavou. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet. Byla jsme za něho ráda a zároveň, jsem to nechtěla. Už ho totiž nebudu vídat ve škole.

,,No ale jen v zácviku. Budu ve škole chybět jen některé dny,"objasnil mi to a já si z části oddychla.

,,A když jsi teď už vzhůru, můžeme odsud konečně odejít. Půjdeme, moje zlato?"nastavil mi ruku, aby mi pomohl se postavit. Já jsme na něho ale s údivem koukala.
,,'Moje zlato'? Nikdy jsem neřekla, že spolu chodíme,"chci ho trošku provokovat.
,,Ale ta pusa, co jsi mi dala, tvrdila něco jiného,"postavil mě a táhl mě odsud pryč. Za námi šel zmatený a překvapený Liam. Tomu jsem se musela uchechtnout.

Doufám, že tenhle pocit štěstí, radosti a lásky už nikdy nezmizí.